Blog Davida Navary

  Jsem známý jako poměrně originální šachista (alespoň to lidé o mně říkají). Také nyní se pokusím o inovaci. Jako první na těchto stránkách zveřejním blog, který bude neaktuální už v době publikace.

  Letos jsem už počtrnácté zavítal na tradiční pardubický festival. Zejména kvůli kolizi s turnajem v Mainzu (GER) jsem se rozhodl nezúčastnit se hlavního turnaje, přesto jsem si ale z letošního jubilejního ročníku odnesl dost šachových a ještě šachovějších dojmů.   Zúčastnil jsem se pouze turnajů v aktivním šachu a ve Fischerově šachu, takže jsem měl celkem dost volného času. Je známé, že do Pardubic málokdo jezdí jenom hrát šachy. Já tam pravidelně chodím plavat, protože tamní bazény nejsou tak přelidněné jako ty pražské. Stejně jako většina osazenstva pardubický turnaj využívám jako příležitost k setkání se známými. Těch mám tolik, že si leckdy nedokáži zapamatovat jejich tváře, takže střídavě zdravím neznámé lidi a nezdravím známé. Za těchto okolností pro sebe nevidím smysl v navazování virtuálních kontaktů na Facebooku a podobných sítích.

 V úterý jsem hrál turnaj ve Fischerových šachách, kterého se tentokrát zúčastnil i budoucí mistr světa, Sergej Movsesjan. Ten ale ve druhém kole zremizoval s IM Přibylem (a v konečné pozici stál podezřele). Tím jsem se dostal na první šachovnici, kde jsem se utkal s Markem Vokáčem, s nímž mám vysoce aktivní skóre. Zpočátku se vše vyvíjelo pro mě dobře, získal jsem pěšce, ale stačila chvíle neopatrnosti a hned jsem stál hůře. V časové tísni jsem vlastní pozici dokázal nečekaně rychle rozbít. Do čela se tak dostala trojice Šimáček, Kaňovský, Vokáč. Já jsem ve čtvrtém kole jen s velkým štěstím a přispěním soupeřovy časové tísně vyhrál s Radkem Doležalem. Sice na pozici, ale čas při tom hrál také důležitou roli. Po šestém kole vedl Sergej Movsesjan (5,5) o půlku přede mnou, hráči z čela tabulky se záhadně propadli na 4 body. V posledním kole jsem dostal se Sergejem bílé kameny a podařilo se mi této výhody využít. Abych byl objektivní a vyvážený, Sergejovi vyšla odveta v důležité partii předposledního kola turnaje v rapid šachu. Obě partie hodlám zveřejnit.

  V průběhu turnaje jsem byl požádán, zda bych se nezúčastnil blahopřání předávání cen účastnicím a účastníkům Mistrovství Evropy mládeže, které se také konalo v rámci festivalu. (Jak jsem říkal, šel jsem „podávat packu“.) S tím jsem souhlasil, ale zaskočil mě požadavek na slušné oblečení. To jsem si s sebou nevzal, protože jsem nechtěl tahat mnoho zavazadel, Fischerovy šachy mnoho lidí nezajímají (smutné, ale pravdivé) a v aktivním šachu jsem do bojů o první místa zasáhl naposledy před čtyřmi lety. Se zvláštní směsicí asertivity a zdrženlivosti vyinkasoval jsem tričko Czech Open 2009 a mohl jsem se dostavit. Závěrem jsem za odměnu dostal knížku Sergeje Movsesjana a Lukáše Klímy „Pardubický fenomén“. S chutí jsem ji do druhého dne přečetl a mohu ji doporučit. (Jen je trochu drahá, ale to v dnešní době pěkné knížky bývají.) Šachové komentáře jsou čtivé a nejsou přeplněné variantami, takže se dají číst i bez šachovnice. Historky jsou povětšinou vtipné, u některých jsem se pěkně zasmál.

 Po skončení této společenské povinnosti se se mnou pár lidí fotografovalo a nějaká pěkná německy mluvící dívka se zeptala, jestli bych si s ní nezahrál jednu partii. Souhlasil jsem a bez hodin jsme bleskově rozehráli, měl jsem černé figury. V zahájení jsem se neuváženě rozhodl experimentovat, když jsem rozehrál jednu z hlavních variant anglického útoku v sicilské obraně (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 d6 6.Se3 a6), s níž ovšem nemám žádné zkušenosti. Nebylo to nic nového pod sluncem, ale mé teoretické znalosti končily krátce za 10. tahem. Navzdory rychlému tempu jsem si stačil uvědomit, že mám potíže s králem a začal jsem přemýšlet, jak se bude okolí tvářit, pokud partii prohraji. Nakonec se mi podařilo vyhrát.

 Nicméně i v turnaji v rapid šachu jsem v prvním kole zaexperimentoval, připustil anglický útok, dostal se do špatné pozice a nakonec vyhrál. V něčem jsem zkrátka nepoučitelný! Mé vystoupení byl celkem monotématické – v prvních osmi kolech jsem 7x hrál sicilskou obranu (i když pokaždé trochu jinak). V posledním kole jsem raději zahrál 1.d4 a vyhrál jsem v 18 tazích! Ostatně ze svých dvanácti výher jsem pěti dosáhl v partiích kratších než 23 tahů! Častokrát jsem si tedy mohl odpočinout a nabrat síly do dalšího kola. Po výhře v posledním kole jsem se odebral do divácké místnosti, odkud jsem sledoval on-line přenosy dalších partií, konkrétně Černyšov – Movsesjan a Láznička – Arutunian. Když tam přišli diváci, začal jsem s jejich souhlasem naživo komentovat, protože mě nebavilo jen tam sedět a sledovat hru. Tahy jsem hádal se střídavými úspěchy, ale nikdo mě nevypískal, takže snad vše bylo v pořádku.

  Vítězný GM Černyšov uhrál 8 bodů z 9 partií. Ukázal, že k vítězství v takovém turnaji není nutný vybroušený repertoár zahájení opřený o analýzy špičkových velmistrů a šachových motorů, ale je třeba hrát dobré šachy.

 Se svou hrou jsem tentokrát byl celkem spokojen, přestože dobře vím, že k dokonalosti měla daleko. V minulých třech letech jsem uhrál v rapid turnaji vždy 6,5 bodů (a to jsem ještě musel ostře finišovat). Teď jsem měl o půlku více a hned to znamenalo dělené druhé místo. Malý krok po bodové stránce, ale velký skok v tabulce! Nicméně to, že k (dělenému) druhému místu stačí 7 bodů z 9 partií, je podle mě příznakem ekonomické krize. Případně neúčasti někoho, kdo by uhrál 9/9 a sebral bod všem konkurentům.

  Vlasta Babula odešel neporažen, ale vyhrál řádku ostrých partií. Kdyby v posledních dvou kolech trochu více zariskoval, mohl skončit o stupínek lépe (ale také o více stupínků hůře, dolů to jde vždy snáze).

 Viktor Láznička úspěšně přehrával soupeře ve zdánlivě remizových pozicích, dvakrát ale doplatil na přehlédnutí. Sergej Movsesjan zahájil turnaj slibně, ale prohry ve 4. a 9. kole ho připravily o lepší umístění. Doufejme, že se mu na turnaji v Mainzu povede lépe!

 Po skončení turnaje v rapid šachu jsem v dočasně vylidněném hracím sále našel známé (konkrétně IM Biolka a IM Juřka) a začal jsem jim ukazovat partii Movsesjan – Navara. K rozboru se v průběhu připojili Sergej Movsesjan, Julia Kočetkova (Sergejova přítelkyně), Viktor Láznička a řada diváků. Nálada byla velmi dobrá. Když v nějaké variantě Julia Kočetkova navrhla dlouhou rošádu slovy „tři nuly“ (rozhovor se odehrával v ruštině a tam se tak rošádám říká), odpověděl jsem, že já mám nulu jen jednu. Julia se zeptala, jestli bych jich chtěl více, načež jsem odpověděl, že mi jedna stačí a dodal jsem, že jsem skromný člověk. Dobrá nálada se postupně ještě zlepšovala. Byli jsme všichni střízliví, ale občas to na někom z nás (ze skromnosti nebudu jmenovat) nebylo vidět. Analýzy se postupně stáčely k neuvěřitelným variantám, v nichž snaha o zjištění pravdy o zkoumané pozici často hrála podružnou roli. Neodpustím si dva příklady:

  Já jsem potom modifikoval úvodní slova sovětsko-ruské hymny na „Sajůz narušímyj“ (narušitelný svaz, míněno SSSR) a ještě jsem dvěma slovy v podobném duchu pokračoval. Ruštinu i lidi z bývalého SSSR mám rád a dokonce částečně chápu, proč mnozí Rusové s nostalgií vzpomínají na Sovětský svaz, ale to neznamená, že bych sdílel jejich názory.

 Při slavnostním vyhlášení jsem byl obtěžkán dalšími dvěma poháry, takže jsem si letos z Pardubic odvezl celkem čtyři. Sice nevyhrávám poháry často, ale hromadí se a zabírají mnoho místa. Někdy se mi v Pardubicích nějaký (omylem) podařilo zapomenout, ale naneštěstí se našel poctivý nálezce, který mi trofej vrátil. Do budoucna budu muset vymyslet nějaký společensky a ekologicky přijatelný způsob recyklace pohárů, ale teď si po náročném turnaji chci na chvíli odpočinout.

Opět zdravím z Řecka, tentokrát i po odpoledním kole. Příprava byla doslova blesková. Kolo se hrálo od 16.30. Když jsem se v 15.05 přišel podívat do sálu, skončila předposlední partie. Rozlosování jsem se dozvěděl necelou třičtvrtěhodinu před začátkem hry, soupeř (kterým byl GM Rozentalis z Litvy) snad ještě později. Přibližně za 20 minut se mi kupodivu podařilo se celkem obstojně připravit. Ze zahájení jsem získal skvělou pozici, ale soupeř se začal skvěle bránit, tak jsem musel obětovat kvalitu a figuru. Potom vznikl nezvyklý materiální poměr čtyři pěšci proti věži (a mnoho dalších figur na obou stranách), pozice se mi zdála být vyrovnanou. Když se schylovalo k dobrání pátého pěšce, soupeř v časové tísni přehlédl průlom a podlehl matovému útoku. Ta partie nebyla zdaleka bezchybná, ale pokud se dá na internetu najít, tak ji vřele doporučuji k přehrání! Jako družstvo jsme ale odpoledne prohráli, soupeři byli silnější. Snad příště…

Jak možná někteří z Vás vědí, právě hraji řeckou ligu. O této soutěži jsem už před lety dvakrát psal, proto uvedu pouze novinky a základní informace. Řecká liga se hraje najednou, zpravidla o prázdninách v nějakém pěkném hotelu na břehu moře (to bychom v Čechách asi napodobit nemohli). Hraje se na 12 šachovnicích, přičemž prvních pět je neomezených, dále nastupují žena, dvě juniorky (do 18 a 16 let) a 4 junioři (do 18, 16, 14, 12 let). Počet družstev se oproti dřívějšku rozrostl, tentokrát jich startuje 31 a hraje se švýcarským systémem na 9 kol se dvěma dvojkoly. Za družstvo smějí k zápasu nastoupit nejvýše dva cizinci, případně cizinky či cizinčata (v tomto případě nehledejte v mém výrazivu hlubší smysl, prostě si rád hraji s češtinou). Nevím, jak je tomu v jiných družstvech, u nás hrají za peníze zpravidla pouze cizinci a celá soutěž má převážně amatérský ráz. Na druhé straně na prvních šachovnicích hrají i velmistři Ivančuk, Bologan, Tivjakov, Tomaševskij, Mirošničenko, Postnyj a další. Z mé rodné země tady hrají ještě Kristýna Havlíková jako juniorka a GM Likavský (SVK) na 2. šachovnici. Toho doprovází jeho manželka, která je ostatně také šachistka.

Tím se plynule dostávám ke druhému tématu, kterým je dovolená. V moři jsem zatím strávil jen půl hodiny ve čtvrtek. Voda je čistá, teplá, „plavná“ a zjevně přesolená – jako by do ní někdo vysypal tuny soli. U moře je písečná pláž a v mém pokoji možná při odjezdu bude také. Připojení k internetu je bezplatné, ale ne zcela spolehlivé. Pokoj je pěkný, ale není na něm televize (což mi nevadí) a našel jsem jen jednu elektrickou zásuvku. Dobrá zpráva je, že můj spolubydlící si nepřivezl notebook, takže na dobíjení baterií nemusím čekat. Špatná zpráva je, že můj spolubydlící si nepřivezl notebook, takže mu občas trochu pomáhám s přípravou a to stojí čas.

V pátek jsem se nekoupal a většinu dne (pokud nepočítám spánek) jsem strávil šachem. Dopoledne jsem se celkem dost připravoval. Potom jsem chtěl jít do moře. Velmi pečlivě jsem se namazal opalovacím krémem a v tu chvíli nečekaně přišla průtrž mračen. Před plaváním jsem proto dal přednost přípravě na Breyerovu španělskou a obědu. Potom jsem plavat nešel. Ty varianty španělské obrany jsou příliš těžké, mohl bych klesnout ke dnu. Když už jsem končil přípravu a těšil jsem se na 2 hodiny odpočinku, dozvěděl jsem se, že mám hrát s jiným soupeřem, než na kterého jsem byl připravený. Už před partií jsem se tedy dostal do mírné „časové tísně“. Jelikož jsme hráli na první šachovnici, ve spěchu jsem si oblékl slušnější kalhoty a košili, do ruky vzal sako a vyrazil do hracího sálu. Když jsem seběhl ze 6. patra dolů, zjistil jsem, že jsem si zapomněl přezout sandály a obnošené ponožky, tak jsem se ještě vrátil. Na partii jsem dorazil s malou časovou rezervou. Někteří jiní ne, ale asi se tu za pozdní příchody nekontumuje. Ta saka jsem si s sebou ale vážně brát neměl. Hrací sál sice je klimatizovaný, ale i tak tam bylo celkem horko. V 1. kole jsem bílými zremizoval s velmistrem Papaioannou (dubnové ELO 2624, nové jsem nezjišťoval), družstvo prohrálo. Soupeři ale byli favority nejen zápasu, ale i celé soutěže. Rozehrál jsem Bogoljubovovu indickou obranu přesně stejně jako už dvakrát předtím. Soupeř ale vyrovnal a já jsem se ponořil do hlubokého přemýšlení, jehož výsledkem byl náběh na jednostrannou časovou tíseň. Před ní jsem ještě stihl hru zkomplikovat a prošel jsem přes prohranou pozici. Soupeř mi překvapivě nabídl remízu, ačkoliv měl čtyřicet šest minut proti osmi a půl. Já jsem raději přijal, ostatně situace se mi až tolik nelíbila. V analýze se ukázalo, že jsem opravdu stál hůře, asi by to pro mě nedopadlo dobře.

V sobotu 4. 7. se hrálo dvojkolo. První partie od půl desáté, druhá od půl páté. Dopoledne jsem černými hrál s mladým Bulharem Arnaudovem (staré ELO 2449). Chtěl jsem vyhrát, proto jsem zvolil Bogoljubovovu indickou obranu a snažil jsem se vyhýbat se všem variantám vedoucím k remíze nebo k otupení hry. Asi se budu muset od dalších českých hráčů ještě leccos učit, získal jsem poměrně tupou pozici. Potom jsem odmítl remízu a dočasnou obětí pěšce převedl hru do čtyřvěžové koncovky, kterou se mi se soupeřovým značným přispěním postupně podařilo převést na jednověžovou a vyhrát. Teď mě čeká odpolední partie, asi bych se už měl věnovat přípravě. Zatím nashledanou!