O katalánské lize jsem ještě nepsal, přestože jsem ji hrál už loni. Tehdy jsem ale opravdu neměl chuť se k celé soutěži vracet ve svých článcích. Nakonec jsem ale přesto rozhodl pár partií odehrát i letos. Letos mám podstatně více důvodů ke spokojenosti, přestože důvody ke špatné náladě by se také našly.
Katalánská liga se letos hraje snad všechny soboty od poslední lednové do druhé dubnové, celkem má nejvyšší soutěž (División Honor) 11 kol, v nichž se utkává 12 družstev. Hraje se na deseti šachovnicích, přičemž jedna z nich musí být obsazena ženou nebo juniorem.
Cestovat do Španělska kvůli jedné partii nedává příliš smysl, ale Katalánsko je šachově rozvinutá bohatá oblast, která si může pozvání cizích hráčů dovolit. Na soupiskách proto najdeme i silné velmistry. Pravda, trochu mi vadí, že sponzorem mého družstva je kasino, ale život je plný kompromisů. Když už se bavíme o příjmech z hazardních her, tak připomenu, že v posledních letech (ani) sportovní svazy od Sazky nedostávají mnoho peněz. Celá situace kolem Sazky se mi nelíbí a jsem zvědavý, zda bude někdo z odpovědných osob vsazen do vězení.
To mě ale myšlenky zase zavedly příliš daleko. Na sedmé kolo katalánské ligy, které se hrálo v sobotu 12. března, jsem vyletěl v pátek odpoledne, zpět do Prahy jsem se vrátil v neděli v pravé poledne. Na tak krátkou dobu jsem s sebou nevzal ani počítač a všechny věci jsem si nabalil do malého batůžku, přičemž jsem nepodával žádné zavazadlo. To mělo i ekonomické důvody, za podání zavazadla se u nízkonákladové společnosti, se kterou jsem letěl, platilo okolo 10 eur za jednosměrný let. Kromě toho jsem si s sebou vzal několik věcí, o nichž jsem nepředpokládal, že je povezu zpět – roztřepený zubní kartáček, nevelký zbytek zubní pasty, otrhaný plán města a paperbackovou učebnici s rozbitou vazbou, které proto říkám „francouzština v prášku“. Tento způsob cestování se mi začíná líbit, v poslední době se připravuji na utkání během týdne a počítač s sebou na víkendové ligy vozím pouze výjimečně. Tentokrát jsem také prohlédl své věci, abych všechno nepotřebné nechal doma. Dopustil jsem se ale jedné hloupé chyby. Zapomněl jsem si z ledvinky vyndat nožík. Normálně si ho balím do podaného zavazadla, ale tentokrát jsem žádné neměl! Cestuji už mnoho let, ale toto se mi nikdy dříve nestalo.
Proč si David s sebou bral nožík, zeptáte se nejspíše. Já jsem si s sebou nožík nebral. Nosím ho u sebe téměř neustále a jen jsem ho z ledvinky zapomněl vyndat. Takových věcí, které u sebe pravidelně nosím v ledvince, je více. Doklady, peníze, nejrůznější karty a průkazy, brýle, propisky a nožík. Když jsem potom přemýšlel, k čemu mi vlastně nožík slouží, dospěl jsem k závěru, že na houby. Doslova. V létě a na podzim ho často používáme s rodiči na krájení hub, které najdeme v lesích Prahy nebo Jizerských hor. Pravda, ještě častěji nožík používám na krájení chleba, ovoce a zeleniny, případně na občasné neplánované řezání nejrůznějších materiálů. Zejména proto ho na turnaje vozím s sebou. Tentokrát jsem ale měl problém. Nebezpečné předměty na palubu nepatří a na návrat domů už nezbýval čas. Proto jsem pokračoval v cestě na letiště. Možnost podání batohu jsem při pohledu na jeho křehkou stavbu raději odmítl. K mému údivu se mi podařilo s nožíkem projít přes celní kontrolu, bezpečnostním pracovníkům připadal celkem neškodný. Asi právem. Nedovedu si představit, že by někdo s tímto nástrojem přepadl letadlo.
Cesta proběhla bezproblémově. Až ve Španělsku jsem si uvědomil, že 11. března, tedy v den mého příletu, tam bylo nějaké výročí útoku Al-Káidy. Když už mluvíme o Al-Káidě, neodpustím si otcovu vtipnou poznámku, že čeká, kdy se tato teroristická organizace přihlásí k odpovědnosti za japonské tsunami. Jinak ale uznávám, že terorismus, přírodní katastrofy ani jaderné havárie nejsou vhodným námětem na žertování.
Když mě v doprovodu syna na letišti vyzvedla manželka předsedy „mého“ šachového klubu, už na letišti mě upozornila, že jí na letišti v Barceloně bezpečnostní služba zabavila i kleštičky na nehty.
Takže se mi nožík podařilo dovézt do Španělska, ale nad zpáteční přepravou se vznášel otazník. „Paní kapitánová“ mi doporučila, abych při návratu na letišti řekl, že ten nožík je dárek od mého otce. Uvědomil jsem si, že tomu tak skutečně je. Otec mi ho koupil před sedmi lety.
Syn předsedy družstva mě odvezl do ubytovny, která patřila další jeho příbuzné. Jednalo se o dvouhvězdičkový penzion, na nějž nemám nejlepší vzpomínky. Personál byl velmi vlídný a přátelský a skromné vybavení by mi ani tolik nevadilo, ale pokoje byly nadto ještě zatuchlé. Brzy po ubytování jsem si postěžoval, ale majitelka mi vlídně vysvětlila, že pokoj je v nejlepším pořádku. Jinak to byla velmi milá paní, ale mám pocit, že v dané situaci by mi byla schopna tvrdit, že saze mají bílou barvu s lehkým šedavým odstínem.
Po vstupu do pokoje jsem přistoupil k oknu, rázně ho otevřel a přicvakl si prst. Částečně kvůli nevhodné konstrukci, především ale vinou vlastní neopatrnosti. Dodatečně jsem si vzpomněl, že stejnou chybu jsem udělal už loni. Šachisté se sice umějí učit z vlastních omylů, ale v mnoha případech pouze za šachovnicí. Naštěstí jsem u sebe měl několik náplastí – přeci jen má smysl vozit s sebou i některé věci, které běžně nepoužíváme!
Při své minulé cestě do Katalánska, v únoru tohoto roku, jsem v sobotu dopoledne strávil přes dvě hodiny na procházce krajinou za městem, abych nemusel v pokoji pobývat tak dlouho. (A nebyl to jediný důvod, procházky přírodou mě uklidňují. Měl bych chodit ven častěji.) Tentokrát jsem sice díky teplému počasí mohl hodně větrat, ale venku jsem dlouho nepobyl – téměř celou sobotu silně pršelo. To jsem si před cestou na internetu zjistil, ale deštník jsem si přesto nenabalil – obával jsem se, že by mi ho letištní kontroloři odebrali. Kromě toho jsem před cestou neviděl důvod, proč bych měl vycházet ven. Teď tu ale jeden byl. Místo deštníku jsem u sebe měl nožík. Dospěl jsem k závěru, že nejlepší bude poslat si nožík zpět poštou. Našel jsem si na plánku budovu pošty a po bezvýsledném tříhodinovém čekání na lepší počasí jsem se vydal na cestu. Pobočku pošty jsem skutečně našel, ale už řadu měsíců byla zavřená. Na hledání náhradního úřadu jsem už neměl chuť, takže jsem se vrátil s nepořízenou. Na pokoj jsem dorazil téměř celý promočený. Náhradní oblečení jsem s sebou nevezl, proto jsem si po návratu do pokoje kalhoty začal sušit na topení a provizorně si oblékl pyžamo. Oblečení se mi podařilo víceméně usušit, takže jsem zanedlouho mohl jít na oběd. Ten byl jako obvykle vynikající a zlepšil mi náladu. Samotné utkání začalo až v půl páté odpoledne, spoluhráči pro mě přijeli do penzionu ve tři hodiny, aby mě odvezli do Barcelony. Přijeli jsme s půlhodinovým předstihem a hrací místnost byla zamčená, proto jsme se ještě zastavili v kavárně. A potom ve druhé. Nemohl jsem si nevzpomenout na tradiční českou okružní cestu po hospodách, která je zvěčněna v mnoha českých humoristických knihách (Haškův „Švejk“, Povídky dvojice Šimek + Grossmann,…). Zato jsem si ale zapomněl v první kavárně čepici. Podařilo se mi ji ztratit téměř v rekordním čase, to by nedokázal každý. Je vidět, že jsem člověk mnoha talentů! Občas ale není o co stát. 🙂
Přejděme ale k utkání. Hrací sál mezitím někdo zpřístupnil, takže jsme k utkání přešli i doslovně. Čekalo nás sedmé kolo. My i naši soupeři jsme měli na kontě pět vítězství a jeden nerozhodný zápas. Soupeři měli lepší pomocné hodnocení, my zase silnější sestavu. Toto utkání tedy bylo velmi důležité. Mě čekala partie s argentinským velmistrem Felgaerem. Připravil jsem se na ni pečlivě, ale mimořádně neprakticky. Před odletem do Španělska jsem se rozhodoval, zda na 1.e4 odpovím sicilskou obranou, španělskou obranou nebo Caro-Kannem. Ve prvních dvou z těchto zahájení jsem navíc volil mezi různými variantami. Před partií jsem na kapesních šachách rozebíral téměř všechny tyto možnosti a nakonec jsem se nějak rozhodl. Podařilo se mi ze zahájení vyjít s plnohodnotnou hrou a partii nakonec vyhrát. Pokud jsem tak ještě neučinil, pokusím se ji v dohledné době připojit k tomuto článku. V zápase jsme vedli 3,5-1,5, ale nakonec musel náš hráč výhrou zachraňovat nerozhodný výsledek 5-5. Zápas tedy nepřinesl rozuzlení celé ligy, ale přesto jeho výsledek v konečném účtování nejspíše bude hrát významnou roli.
Po zápase jsem partii rozebíral se sympatickým soupeřem, ale do konce celého utkání zbývalo dost času. Dal se tam se mnou do řeči jeden přátelský starý pán, bývalý předseda katalánské šachové federace. Normálně bych asi byl z podobného rozhovoru poněkud nervózní, protože neustále někam spěchám, ale tentokrát jsem měl času dost. Napjatý jsem ale byl i tak, protože španělsky nemluvím dobře a porozumění mi také činí potíže. Zatímco v šachu je u mezi mým (relativně slabým) chápáním strategie a (relativně dobrou) znalostí věžových koncovek celkem nevelký rozestup, ve španělštině zeje mezi mými (opravdu slabými) komunikačními a (přijatelnými) čtenářskými dovednostmi propast. Teď jsem ale přinejmenším měl velmi příhodnou možnost se v konverzaci trochu pocvičit. Neměl jsem možnost přechodu na jiný jazyk, protože mnozí Katalánci včetně mého spolubesedníka znají jen dva jazyky: španělštinu a katalánštinu.
Po skončení zápasu jsem se pokusil o náhradní plán záchrany nožíku. Požádal jsem jednoho z hráčů, se kterými se za pár dní setkám na mistrovství Evropy, zda by mi tam nožík nedovezl. Dohodli jsme se a pokud nezapomene, tak se se svým nožíkem zase setkám. Pokud zapomene, nemusím být smutný – o nožík bych nejspíše beztak přišel a teď je v dobrých rukou.
Po utkání mě spoluhráči dovezli zpět do penzionu, dal jsem si lehkou večeři a šel jsem spát. V neděli jsem se probudil dvacet minut před šestou hodinou. Říkal jsem si, že ještě zkusím usnout. Své plány jsem ale změnil, když okolo šesté hodiny do penzionu dorazil někdo z nocležníků (nebo spíše „denležníků“) a začal klepat na můj pokoj. Vlastně tedy na sousední, ale dveře byly vedle sebe a podle razance nebylo snadné odhadnout, kam se chce dostat. Špatnou španělštinou jsem přes dveře zavolal, že otevírat nebudu, načež se ozvala omluva. Po této příhodě jsem ale už neměl na odpočinek náladu, tak jsem raději vstal a začal si číst a rozebírat partii. Ostatně o několik hodin později mě už další příbuzní předsedy klubu odváželi na letiště. Působilo to na mě dojmem, jako by pán středního věku svého dospívajícího syna učil řídit, z čehož jsem při cestě na letiště bez velké časové rezervy nebyl právě nadšen. Ani pětiminutové zdržení, způsobené havárií jiného auta, mi na klidu nepřidalo. Na letiště jsme ale dorazili včas. K odbavení jsem tentokrát dorazil na poslední chvíli, ale k nástupu jsem dorazil s časovou rezervou a do letadla jsem z přistaveného autobusu dokonce nezvykle nastoupil jako první! (Kromě posádky.) V této souvislosti jsem si vzpomněl na poněkud zprofanovanou biblickou větu, že poslední se stanou prvními. Vím, že to původně bylo myšleno trochu jinak, ale v dané situaci se tento okřídlený citát dost nabízel.
Svou partii jsem vyhrál, ale přesto se na katalánské lize necítím dobře. Spoluhráči i další zainteresovaní lidé jsou vůči mně velmi přívětiví, ale mně to prostředí přesto nějak nevyhovuje. Nejsem jako Karl Marx, který svůj rozchod s myšlenkovými směry zpravidla završil vydáním knihy, v níž konkurenční proud odsuzoval. Nemám v úmyslu se loučit s družstvy prostřednictvím svého blogu. Vím, že neexistuje ideální družstvo. Přesto ale mám pocit, že v současnosti snad v žádném ze svých četných družstev „nesedím“ dostatečně pevně. O mé extraligové budoucnosti se na šachových serverech (nebo přinejmenším na jednom) vedou dalekosáhlé diskuse (tedy přinejmenším jedna), ale já mám pocit, že v klubu Mahrla Praha jsem přeci jen ukotven pevněji než v zahraničních oddílech. Přesto ale sám nedovedu říci, jak bych se zachoval v případě sestupu našeho českého celku. Raději se pokusím se takové složité situaci vyhnout a udržet se v soutěži. Myslím, že náš oddíl má navzdory nevydařené sezóně dobré vyhlídky na záchranu.
Možná své katalánské družstvo neopustím. Snad by ke spokojenosti stačila i změna hotelu. Sociolog Pierre Bourdieu přisuzoval vzdělanějším vrstvám střední třídy určité asketické dispozice, pomáhající jim odříci si kvůli vzdělání či kultuře jiné požitky. Mí rodiče podle jeho klasifikace mezi vzdělanější vrstvy střední třídy patří – otec je vědecký pracovník a vysokoškolský učitel, matka dětská zubní lékařka ve fakultní nemocnici. V mnoha ohledech skromný jsem, ale hranice mé střídmosti končí u jídelního stolu, má spotřeba potravin je relativně vysoká. Zatuchlý penzion na předměstí Barcelony ovšem není vhodným místem ani pro rozvíjení případných asketických dispozic, natož potom pro hraní ligy. Na druhé straně si ale díky svému cestování někdy mohu uvědomit, jak dobře se cítím doma. Jsem rád, že se mám ze svých cest kam vracet.
P. S.: Přidávám partii. Zatím jsem se nenaučil vkládat diagramy a uvědomuji si, že tu chybějí, ten text se v této podobě nedá bez šachovnice dobře číst. (Což má i další důvody – grafickou podobu mých komentářů obvykle zajišťují editoři šachových časopisů, já jim pouze posílám partie ve formátu Chessbase.) Pokud budu mít čas a chuť, pokusím se to napravit.
Felgaer,Ruben – Navara,David [B83]
Katalánská liga (7.1), 12.03.2011
[Navara,David]
1.e4 c5 2.Jc3 To bylo překvapení, soupeř hrává 2.Jf3. Stejně jsem ale chtěl hrát Paulsenovu variantu s přechodem do scheveningenské. 2…e6 3.Jf3 a6 4.d4 cxd4 5.Jxd4 Jc6 6.Se2 d6 7.0–0 Jf6 8.Se3 Se7 9.a4 Sd7 Chtěl jsem se vyhnout variantě 9…0–0 10.f4 Sd7 11.Jb3 Ja5 12.e5 . Myslím si, že po 12…Je8 černý má blízko k vyrovnání, ale taková pozice se černými vyhrává těžko. 10.Jb3 Trochu jsem blufoval, po 10.f4 bych stejně pokračoval 10…0–0 . Vzetí na d4 je možné, ale bílý s tempem vyvine dámu a pak postaví střelce na f3. Už se mi v takové pozici jednou nepodařilo vyrovnat. (Když o tom tak přemýšlím, mám pocit, že se mi v této variantě poprvé podařilo vyrovnat právě až v této partii. Ale chyba je spíše ve mně než v dané variantě.) 10…Ja5 11.Jxa5 To mě napadlo až při partii. Soupeř už několikrát hrál 11.Jd2. Po 11…0–0 12.f4 by hra přešla do varianty, která mùže vzniknout také po 9…0–0 10.f4 Sd7 11.Jb3 Ja5 12.Jd2. Své názory na tuto pozici zatím odkrývat nebudu.] 11…Dxa5 12.Dd2 Bílý je připravený na 12…0–0? odpovědět 13.Jd5!, ale tolik jsem spolupracovat nechtěl. 12…Vc8 1.34 Hrozí 13…Db4 s dvojím úderem na e4 a b2. Okamžité 12…Db4 se mi nelíbilo, pěšec b2 by nevisel. 13.f3 Po 13.f4 bych asi obětoval kvalitu 13…Vxc3 (Mám pocit, že dosud černí kupodivu preferovali 13…Sc6 a 13…Dc7.) 14.Dxc3 (14.Sf3!? jsem jako obvykle přehlédl, ještě bych se na to měl podívat. Zatím uvedu jen dvě varianty: 14…Vc5 15.b4 a 14…Sc6 15.Sd4) 14…Dxc3 15.bxc3 Jxe4 s celkem dobrou kompenzací. 13…Db4 1.32 Zahráno zbytečně rychle. Po 13…Sc6 černý mùže dále pokračovat Dc7, 0–0. Bílý sice stihne prosadit výhodný postup a4-a5, ale na druhém křídle mu ke spokojenosti chybí jedno tempo na f3-f4, Sf3. Samotná blokáda dámského křídla k převaze nestačí. 14.Va3! Tu ideu jsem si pamatoval z jedné své partie v rapid šachu, ale nějak mi nedošlo, že bílý nemusí ztrácet tempo na krytí pěšce b2. Možnost 14.Vfb1?! Sc6 15.Va3 d5 se mi pochopitelně velmi líbila. 14…Sc6 1.31 Nešlo 14…Dxb2?? 15.Vb3. I tento tah jsem zahrál poměrně rychle (při tempu 90 minut na celou partii + 30 sekund na tah to mělo svùj dùvod). Pokračování 14…Da5 vypadalo vyloženě hloupě, ale možná není tak špatné. Každopádně ale po 15.Vb3 vypadá přechod do partie tahem 15…Sc6 podstatně lépe než „závin“ 15…Dc7 16.Sb6 Db8. 15.Vb3 Po jiných tazích bych pravděpodobně pokračoval 15…d5, dáma případně mùže ustoupit i na d6. Jinak tam ale na 16.Vb3 bylo Da5 17.Sb6 Sc5+. Zajímavá je varianta 15.a5 d5 16.e5 Jd7 17.f4 Sc5 černý sice má „špatného střelce“, ale na a3 stojí špatná věz a bílé figury mohou někdy viset (d5-d4 apod.). 15…Da5 16.Sb6 Dh5 černá dáma stojí špatně, ale bílá věž na b3 také! Kdyby se bílému podařilo převést věž z dámského křídla na královské, měl bych velké potíže. Není ale patrné, jak tohoto cíle dosáhnout. 17.Vf2 Bílý kryje bod f2 a také brání případnému šachu na diagonále a7-g1. [Velmi dùležité je, že nejde 17.f4 Dg6 18.f5 exf5 19.exf5 Dxg2# . Myslel jsem, že bílý svým tahem chce připravit právě postup f-pěšce.; Až den po partii mě napadlo 17.g4 , ale po 17…Dg6 se nezdá, že by byl bílý schopen ohrozit černou dámu. 17…0–0 [Zvažoval jsem i 17…Dg6 18.Sd3 Jd7 , ale proč ustupovat dámou, když mi postup f3-f4 nevadí?] 18.g4!? To mě ani nenapadlo. Nejen, že stojí velmi zvláštně 2-3 figury (Vb3, Dh5 a možná i Vf2), ale teï bude divná i pěšcová struktura! Formace e4,f3,g4 se ve spojení s malou rošádou nevídá často! Na 18.f4 bych odpověděl 18…Dh6 19.Sf3 d5!? (nebo 19…e5), pozice je zhruba vyrovnaná. Nevychází 20.exd5 exd5 21.Jxd5? Sxd5 22.Sxd5 Jg4. 18…Dh4 [18…Dg6 19.h4 se mi nelíbilo. Bílý dámu nechytí, ale její postavení vyvolává určité klaustrofobní pocity. Snad jsem si ani neuvědomil, že zatím nehrozí 20.h5? kvùli Jxh5, ale bílý mùze nejprve zahrát 20.Vg2. Nejspíše se ale nic neděje, po tazích jako 19…Jd7 nebo 19…e5 bílý dámu nepolapí. 19.Vg2 Jd7 Dáma potřebuje ústupovou cestu. 20.Sf2 Dg5 21.Se3 0.32 21…Dg6 1.10 Vida, dáma se nakonec dostala na g6! Nemusel jsem tam s ní chodit v 18. tahu, soupeř ji sám zahnal. Oba nás zaujala i možnost 21…Da5 22.Jd5 Dd8 23.Jxe7+ Dxe7 (Této výměně se černý celou dobu vyhýbal, ale po g2-g4 se situace změnila, bílý král je oslabený a hrozí i d6-d5 s iniciativou – pěšec f3 by po výměně na d5 byl slabý.) 24.Db4!?. Bílý snad zabrání postupu d6-d5. Pozice mi připadala vyrovnaná. Dále se může stát například 24…a5!? 25.Da3 Jc5 (to není vynucené) 26.Vc3 a pěšec a4 je otrávený kvùli vzetí na c5/c6. Černý stojí dobře, ale v partii koneckonců také. Zde mùze někdy zahrát e6-e5, ale vytváří tím slabiny oběma stranám. Měl jsem mnohem lepší čas a na 21…Dg6 se mi líbilo to, že jsem pak ani za jednu stranu neviděl rozumné pokračování. 22.h4 To jsem příliš nečekal. [22.Sd3 Je5 23.De2 nebylo dobré kvůli 23…Jxd3 24.cxd3 e5! ,De6 a černý stojí lépe. Po neutrálních tazích typu 22.Kh1!? bych uvažoval o postupu d6-d5, ale nebyl jsem si jeho silou vùbec jistý. Do úvahy ale připadají i možnosti typu 22…Jc5, 23…e5, Je6 s hrou po černých polích. Další možností bylo 22.g5 f5 23.gxf6 Dxf6 24.f4 s oboustrannými vyhlídkami, ale Vb3 má stále potíze se zapojením do hry. Motiv Jd5 zatím nevychází.] 22…Sxh4 23.f4?! Tento tah se mi nelíbí. Bílý chce přivést do hry Vb3 nebo vyuzít špatného postavení Sh4 či Dg6, ale nebude úspěšný. [Lepší asi bylo 23.Dxd6 . Pak bych řešil dilema, kam postavit střelce h4. Připadají pro něj v úvahu pole f6 (23…Sf6), c7 (23…Sd8) i e7 (23…Vfd8 nebo 23…Vfe8, ale pak může přijít 24.g5!?). Další možností bylo 23.g5 f5 24.gxf6 Dxf6 25.Dxd6 , ale zdá se mi, že pouze černý mùze stát lépe, jeho královský kryt vypadá spolehlivěji než soupeřův. Čímž ovšem nevylučuji možnost, žeby pozice mohla být vyrovnaná.] 23…Jc5 Tady jsem přemýšlel nejdéle za celou partii, přibližně 11 minut. Tentokrát jsem ale hrál svižně, spotřeboval jsem na celou partii jen 63 minut, respektive 44 + přidané pùlminuty. Moje první myšlenka byla 23…Sxe4? (chápal jsem ale od počátku, že to je mimořádně riskantní) 24.Jxe4 Dxe4 25.Sd3 Dxa4 (25…Df3 vypadá také hodně podezřele, například 26.g5!? Jc5? 27.Sxc5 Vxc5 28.Sxh7+!+-) 26.Vh2 g5 , ale po objevení tahu 26.Va3 (ještě silnější je 27.Va3) jsem celou variantu úplně zavrhl. 24.f5 Df6! Po nabízejícím se 24…Jxb3 25.cxb3 Df6 26.g5 De5 (26…Dd8 27.Vg4) 27.Sd4 by bílý získal nebezpečný útok. Po 27…Da5 28.Vg4 bílý získá střelce a efektní oběť dámy 27…Se1 28.Dd1 (28.De3!? jsem viděl, ale nepočítal – nebyl dùvod) 28…Sxc3 29.Sxe5 Sxe5 30.fxe6 fxe6 31.Sc4 vede pouze k nejasné hře. 25.Vb4 Pointa mého postupu se projeví po 25.g5 De5 26.Sd4 Jxe4! , bílá pozice se rozpadá: 27.De3 Dxf5 28.Jxe4 Dxe4 29.Dxe4 Sxe4 30.Vg4 Sxc2–+. 25…De7 Hrozbu g4-g5 jsem musel respektovat. 26.Sf3 Tento tah se mi příliš nelíbí, ale je obtížné navrhnout něco lepšího. [26.Vh2 Sg3!? 27.Vh3 Se5; Mně nejvíce vadilo 26.Sf4 , asi bych odpověděl tahem jednou z věží na d8. Nevím ale, zda to je dobré. Bez mučení se přiznám, že jsem úplně přehlédl motiv 26…Vcd8 27.g5 exf5 28.Vh2! , po zisku střelce by bílý měl dobré vyhlídky. Černý ale může pokračovat i jinak:
a) Po 26…e5 27.Se3 a5 28.Vc4 bílý přinejmenším dokáže otevřít královské křídlo postupem g4-g5. Ve variantě h6 29.g5 hxg5 30.Sxg5 Sxg5 31.Vxg5 Df6! bych přesto věřil černému, ale úplně jasná ta pozice rozhodně není.
b) možná nejrozumnější bude 26…d5 (Felgaer) , na což jsem navrhl odpověď 27.g5 Jxe4 28.Jxe4 dxe4 29.f6 (29.Vg4 jsme nerozebírali, ale například po 29…Dc5+ 30.Se3 Se1! 31.Sxc5 Sxd2 32.Sxf8 Vxf8 by měl černý poměrně snadno vyhrát.) 29…Dc5+ 30.Se3 a tady jsem navrhl 30…Se1?! 31.Sxc5 Sxd2 32.Sxf8 K(V)xf8 – černý asi stojí lépe, ale část výhody ztratil. Teï se mi mnohem více zamlouvá 30…De5 31.Sf4? (po 31.Vg4 zatím ještě černému nic nehrozí.) 31…e3 (nebo 31…Se1!? ) 32.Sxe5 exd2 33.Vxh4 Sxg2 34.Kxg2 Vxc2–+] 26…Sf6 Bílý si musí dát pozor na pěšce e4. Přímé nebezpečí centrálnímu pěšci možná nehrozí, ale černý mùze nejprve zahrát Vfe8, jak soupeř navrhl. 27.Jd5? To bylo (podle samotného soupeře) zoufalství. Měl pouhých sedm minut (po tahu uz jen pět) proti padesáti třem. 27…exd5 28.g5 Sxb2! Otevření g-sloupce jsem nechtěl připustit. 29.Vxb2 Po 29.f6 De5 30.fxg7 Vfe8 by útok bílého rychle skončil. Na 29.exd5 mùže přijít prostá odpověï 29…Sd7 30.Vxb2 (30.f6 De5) 30…Sxf5–+ a bílý za 2 pěšce nemá žádnou kompenzaci. Počítal jsem i varianty typu 29…Sc1 30.Dxc1 Jd3 31.cxd3 Sxd5, ale zbytečné vyvolání zápletek ve vyhrané pozici může pomoci pouze soupeři. 29…Jxe4 Nechtěl jsem soupeři dopřát čas k postupu f5-f6. 30.Dd4 De5 31.f6 Vfe8 32.fxg7 Jxg5! 33.Vxg5 [33.Sg4 Jf3+!? 34.Sxf3 Dxe3+ 35.Dxe3 Vxe3–+ a samotný pěšec g7 partii nezachrání.] 33…Dxe3+ 34.Dxe3 Vxe3 35.Sxd5 Ve5 To je asi nejjednodušší řešení. 36.Vxe5 dxe5 37.Sxc6 Vxc6 38.Vxb7 Kxg7 a bílý se vzdal. 0–1
Nejnovější komentáře