Truemag

  • Novinky
  • Připravujeme
  • Pořádané akce
  • Vydané knihy
  • E-shop
  • Čeština
  • Výuka šachu
  • Šachový turismus
  • O nás

Blog Vlastimila Chládka

Děti přeci nelžou

 

Někdy okolo roku 1990 jsem se účastnil oslav padesátin našeho pražského kolegy. Říkal jsem si tehdy – Proboha co tam mezi těmi starými lidmi budu dělat? Někdy v polovině jsem po anglicku zmizel a tak trochu s vytřeštěnýma očima poznával noční Prahu. Od té doby uběhla řada let a dalo by se říci, kdeže loňské sněhy jsou…. Už i já mám padesátku za sebou. A vlastně kdyby jen ji! Neberu to ale nijak tragicky, na všem negativním se povětšinou dá nalézt něco pozitivního. Alespoň zatím to tak u mě platí. Nejvíce mě na mém věku uspokojuje to, že se už nemusím někam hnát, něco někde dokazovat, něčeho se bát, někoho si předcházet. Vždycky si už teď můžu říct: „No a co, tak půjdu do „důchodu“ “. Navíc jsem poznenáhlu dosáhl určitého horizontu a v dáli před sebou už nevidím nutnost nějakého vlnobití ani žádné kopce a hory. Vnímám jen příjemnou rovinu. Moc bych si přál, abych na ni, pokud to zdraví a okolnosti dovolí, mohl zůstat co nejdéle.

Výše popsané vnímám v poslední době velmi příjemně, uspokojuje mě to. Jen výjimečně mě z tohoto stavu něco rozhodí, ale stane se….

Před pár dny jsem navštívil hotel Vista na Dolní Moravě. Po odpoledním lyžování jsem si dal masáž a dvakrát ostrou saunu. Při mém příchodu do šatny zde byl už jen mladý muž s tak čtyřletým synkem. Prošel jsem okolo nich a chlapeček na mě cosi zažvatlal, až po chvíli mi došlo, co vlastně řekl. Nečekaná slova mě rozhodila, až jsem se k němu otočil a nevěřícně se zeptal: „Co říkáš?“ Mezitím už ho otec, ale jen velmi symbolicky, pokáral a tak chlapeček; něco mezi konstatováním a otázkou, zopakoval : „To je starý dědeček.“ V šatně náhle vznikla podivná atmosféra. Tatínek dělal, že nic. Já jsem měl k nějakému humoru taky daleko. Chlapeček to přesně vycítil a do jejich odchodu výše uvedené slovní spojení, s nevinným hlasem, ale se zjevným potěšením, ještě asi sedmkrát zopakoval. I já jsem po chvíli odešel a ani jsem náhle neměl moc chuti žertovat s děvčaty na recepci. V hlavě už mi rezonovala jiná, ale v tu chvíli o nic příjemnější věta: „Děti přeci nelžou!“

 

 

 

 

Vlastík

 

 PS: Rozhovor v časopisu My Face

 

 

Úno 22, 2017Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
22 února, 2017

Do roka a do dne

Zhruba před rokem a něco (přesně 12.10.2015) jsem zde napsal blog „Plnit si své sny a touhy“. Psal jsem v něm o svém snu postavit nejkrásnější bowlingové centrum.

Před několika dny (15.01.2017) jsem v kruhu svých šachových přátel na Šachové Sýpce v Blansku oslavil, při zápase Lipovec – Kuřim, své narozeniny.

Byla to pro mě i oslava den předtím právní moci nabytého stavebního povolení. Byl to krásný víkend. Bezprostředně poté – tedy v pondělí 16.1.2017 – byla zahájena vlastní stavba, zatím tedy jde vše jakžtakž podle plánu. Mohl bych teď psát  o spoustě a spoustě problémů a peripetií ohledně legislativy stavby, ohledně složitých a komplikovaných vyjádřeních všech možných orgánů a organizací apod. Ale to nebudu, je to za námi! Nejdůležitější a nejkrásnější je pro mě totiž následující věta: „Svého životního rozhodnutí nelituji, naopak těším se; a taky pevně věřím, že vše zvládneme.“ Pokud bychom plnili všechny odvážné předpoklady, tak bychom mohli otevřít v únoru 2018. (Termín 11.11.2017 je již nereálný, ale to nevadí).

Psát teď dál o bowlingové herně asi nemá cenu. Vše se ukáže v následujících měsících, teď by to byla jen slova a slova. Možná by Vás ještě mohlo zaujmout krátké video z místa stavby. Spíše se dnes ale vrátím k šachovému zápasu Lipovec – Kuřim.

Velkou inspirací pro mé, bohužel jen nešachové konání je přístup ke hře velmistrů Radka Kaloda a Pavla Blatného. S oběma jsem sice kamarád, ale nikdy bych si nedovolil, byť kapitán mužstva, jakkoliv komentovat jejich rozhodnutí, něco doporučovat nebo nedej bože nařizovat.  Naštěstí to není vůbec třeba a navíc mě velmi inspiruje jak oni zasednou za šachovnici a nekompromisně podají PROFESIONÁLNÍ (!!!) výkon. Žádné remízy, žádné kompromisy, žádné řeči. Jen a jen hra, a třeba na minutě a až do naprostého vyčerpání všech možností. Jejich přístup mě motivuje a věřím, že třeba vzpomínka na jejich totální nasazení při zápase s Kuřimí mi pomůže v mezních chvílích, při realizaci Bowlingu Brno.

 

                                                                                                          Vlastík

 

 

Požádal jsem oba šachové velmistry, aby okomentovali výše zmíněné partie ze zápasu Lipovec – Kuřim. Poprosil jsem je, aby poznámky vystihovaly spíše jejich pocity, aby byly srozumitelné i šachovým začátečníkům. Jak se jim to povedlo můžete posoudit sami. (Radek to stihl, Pavel bude někdy příště.)

 

Kalod,Radek – Majer,Jiří
2. liga E (Garde Lipovec – ŠK Kuřim, 15.01.2017)

1.d4 Zápas 6. kola 2. ligy E, mezi ŠK Garde Lipovec a ŠK Kuřim byl hrán v překrásných prostorách Nebeského sálu v Blansku na Sýpce a po 14ti měsících se s Jirkou Majerem utkáváme znovu. Kuřimští šachisté mají to obrovské štěstí, že zatím vždy hrají proti Lipovci na Zámecké Sýpce. Toto kolo bylo speciální také tím, že Vlastík Chládek slavil narozeniny a při zápase bylo k dispozici bohaté občerstvení, čehož jsem nejen já, ale i mnozí další hráči nepokrytě využívali:-) Šachové partie jsou často dlouhé, psychické a nervové vysílení bývá značné a je proto vhodné průběžně doplňovat tekutiny a něco zobat. 1…Jf6 2.Jf3 Už se dokážu vcítit, jak se žije šachovému profesionálovi, co má hodně volného času a hraje jen o víkendech a pak člověku, co chodí každý den do práce, má rodinu a o víkendu si „občas“ zahraje šachy. Já si prošel oboje etapy a rozdíl oproti té první je ten, že po náročných pracovních dnech se nestíhám připravovat a o víkendu se snažím být co nejvíce s rodinou, hrát si s dětma a sportovat a v neděli si jdu jednoduše partii užít, zahrát si a pozdravit své přátele, s kterými jsem hrával a vyrůstal a následně posedět a povykládat. 2…d6 3.c4 Jbd7 4.Jc3 e5 5.e4 Se7 Jirka volí černými pasivní, ale velmi odolný systém. 6.Se2 0-0 7.0-0 c6 8.Dc2 Dc7 9.Vd1 Ve8 10.h3

10…a5 Zajímavé bylo i 10…a6 s dynamickou myšlenkou 11…b7-b5. Černý pokračuje v partii v duchu královské indické, kde je plánem černého mít pole c5 pod kontrolou, proto i v dalším tahu bere na d4. [10…a6] 11.Se3 exd4 12.Jxd4 Jc5 13.b3 Sf8 14.Sf3 Bílý má menší výhodu díky prostorové převaze, ale pozice černého je solidní a těžko se bude zdolávat. Mým plánem nyní bude držet co nejvíce figur ve hře, neboť figury černého si na malém prostoru vzájemně překáží a postupně budu vylepšovat postavení svých pěšců a figur a pomalu vytlačovat černé figury z aktivních pozic. Jednoduše řečeno, utahování šroubů. 14…Jfd7 [14…g6 Očekával jsem nyní 14…g6, s myšlenkou přechodu do královské indické.] 15.g3 Je5 16.Sg2 f6

17.Vab1 Bílý může hrát i 17.f4, ale kam spěchat? Jednou z výhod bílé pozice je, že mám prostorovou převahu a nemusím nikam spěchat při stupňování výhody. Tahem 17.Vab1 zamýšlím nástup na dámském křídle 18.a3 a 19. b4 s cílem vyhnat dotěrného jezdce z pole c5 a hrou na dámském křídle. 17…Jf7 18.a3 Je6 19.Jde2 Sd7 20.Vbc1 Va6 21.Db1 Dc8 22.Kh2 Jc5 23.Jd4 Je6 24.f4 Jxd4 25.Sxd4 Se6 26.Ja4 Db8

27.Sf1 Důležitý tah, který jen podrthuje špatné postavení věže na a6, a zároveň brání tahu b7-b5. Černý má nyní před sebou těžké dilema, buď hrát c5 nebo bránit pozici jiným způsobem… Když ale zahraje 27…c5, pole d5 a b5 připomínají sýr ementál. 27…c5 28.Sf2 Dc8 29.Jc3 Jezdec už svou misi na a4 splnil a nyní se vrací na pole c3, odkud míří na oslabené pole d5-b5. 29…f5 30.Sg2 g6 31.Ve1 Sg7 32.Dd3 Zde bylo lepší držet napětí a hrát 32…Jh6, s cílem aktivovat černého jezdce přes pole f5-d4. 32…fxe4 33.Sxe4 Va8 [33…Sxh3? 34.Sxb7+-] 34.Jd5 Vb8 35.g4 Bílá pozice je přivyhraná, rozdíl v souhře figur v armádě bílého a černého je očividný, přesto, bílý nesmí polevit v koncentraci…. Dovolím si malou odbočku. V mládí se mne často stávalo, že zde bych v duchu mávl rukou a řekl si, že se to vyhraje samo, ale právě šachové partie a turnaje v mládí mne daly do vínku schopnost nepolevit, dokud není partie skončena. Vzpomínám si, že když jsem byl ještě velmi mladý, myslím, že když mne bylo 12-13let, tak jsem míval na jednom turnaji mládeže dobré pozice, ale často jsem je dokonce prohrál a přitom jsem soupeře přehrál a stál jsem na výhru a byl z toho frustrovaný – vše bylo právě tím, že jsem polevil v koncentraci a nesoustředil se. Ale tyto prohry z mládí mě přivedly k výhrám později, ať už na 64polích nebo na studiích na VŠ či později v mé práci, ale i v osobním životě. Myslím si, že šachy dají člověku spoustu užitečných vlastností a návyků -, sám se rozhodovat, mít odpovědnost za své činy, analyzovat své prohry a chyby a být při uskutečňování svých cílů zarputilý a koncentrovaný, šachy zlepšují paměť a mozek je jak sval, musí se cvičit. A mít vždy nějaký plán. Ne nadarmo jsou nyní šachy ve školách a je dokázáno, že pro malé děti jsou skvělým doplňkem vzdělání. Za sebe mohu říct, že mne šachy hodně daly a dávají. Jednoduše řečeno, naučí člověka myslet.

35…Sd7 36.Sh4 g5 37.Sxh7+ Kh8 38.Sg6 Vxe1 39.Vxe1 gxh4 40.Sxf7 Černý v partii neudělal žádnou hrubou chybu, ale jeho pozice byla vždy o trošku horší a takové pozice není příjemné bránit. Po partii jsme si s Jirkou dali lehký oběd a následně jsme šli analyzovat tuto partii. Byla to hezká neděle. 1-0

Led 24, 2017Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
24 ledna, 2017

Vyznání

V minulém týdnu jsem byl účastníkem besedy v Městské knihovně v Blansku. Setkání probíhalo v komorním prostředí cca pětadvaceti lidí. Tento formát mi docela vyhovoval, neboť se jednalo o první takovouto záležitost v mém životě. Bylo zajímavé, že minimálně polovina besedy se nakonec týkala šachu, resp. souvislostí mezi šachem a reálným životem.

V jednu chvíli se přihlásil o slovo starší, na první pohled velmi sympatický pán a tichým hlasem nám řekl, že on dotaz nemá, ale že by se s námi chtěl podělit o jeden svůj životní zážitek související s šachem:

„Moc se o tom nemluvilo a asi ani neví, ale při okupaci Kazaši postříleli v okolí Prostějova asi třicet lidí. Mezi nimi byla i dívka, na kterou jsem si myslel, ale nedostal jsem již příležitost ji říci, jak moc ji miluji. V dalším období jsem z toho byl špatný a nedokázal jsem tam žít. Přestěhoval jsem se do Blanska. Tam, jsem hrál fotbal a začal jsem jako začátečník chodit i do šachového klubu. Fotbalisté jsou takoví tvrdší, možná jednodušší, nic na mně nepoznali. Šachisté vnímali, jak moc se tiše a uzavřeně ve svém životě trápím, že nejsem dobrý. Vyslali za mnou členku klubu. Ta mě jednou oslovila a povykládala si se mnou. Všechno jsem jí řekl a ona mi nakonec poradila, ať se pokusím najít sobě milou jinou dívku, ať mám děti, ať se na to co strašného jsem prožil, pokusím zapomenout. Uvěřil jsem jejím slovům a našel v nich sílu. Od té doby uteklo mnoho vody, nyní mám tři vnoučata a již dlouho žiji šťastný a spokojený život. Na ten rozhovor jsem ale nikdy nezapomněl. A i proto co jsem tehdy prožil, považuji šachisty za vnímavé a inteligentní lidi. Toto jsem Vám chtěl na této besedě o Šachu a životě říci.“

Během jeho tichého vyprávění bychom slyšeli špendlík spadlý na zem.

Chtěl jsem psát dál a dál o tom co prožívám v tyto dny, výše uvedené jsem ale vnímal a vnímám tak silně, že si to raději nechám na jindy.

 

Všem čtenářům a zvláště těm, kteří mají rádi a respektují Šachovou hru, bych chtěl popřát hezké Vánoce a hodně zdraví a štěstí v novém roce.

                                                                                                                                                             Vlastík                 

 

P.S. Jenom připomínám pro případné zájemce vycházku Moravským krasem 29.12.2016 (informace 602 501 962) a také pro ilustraci života Dopravních staveb Brno připojuji rozhovor v časopise „Svět průmyslu“.

 

 

Pro 15, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
15 prosince, 2016

Mat, pane řediteli

Minulý  víkend se v Jihlavě konal již desátý ročník šachového klání mezi českými a slovenskými podnikateli, s příznačným názvem „Mat, pane řediteli!“

                Nemohu si pomoci, teď  musím  vložit malou vsuvku. Díky  Pražské šachové společnosti se vždy velmi rád vracím do Bratislavy. Tam se totiž odehrály první ročníky „Mat, pane řediteli“! 

a i jedna zastávka Šachového vlaku. Noční brouzdání bratislavskými bary, se vším co k tomu patří; dopolední procházky podél  Dunaje. To všechno a mnoho dalšího z Blavy mi zůstalo pod kůží opravdu velmi hluboko.Třeba tam Pavel Matocha nějakou echt šachovou akci zase zorganizuje.

               

 

Letos do Jihlavy jsem se vypravil jen na vlastní zápas, ale třeba Vás některé tam odehrané partie zaujmou.

 

 

Habiňák Tomáš 2151 – Vlastimil Chládek 2054
Česko – Slovensko manažeři; čtvrtá šachovnice, druhé kolo

 

                Můj soupeř je už stálým účastníkem zápasů mezi českými a slovenskými manažery.  Na soupisce  však obvykle bývá o několik šachovnic výše než já. A když už se spolu výjimečně utkáme, tak výsledek většinou přesně kopíruje náš výše uvedený rating. Nyní naše první partie skončila remízou a už to mě více-méně uspokojilo. Den předtím v simultánce totiž Tomáš kombinačně porazil velmistry Cveka a Štohla a taky vyhrál večerní bleskový turnaj. V můj prospěch snad mohlo hovořit jen to, že jeho noční blicky s Honzou Klausem skončily až v šest ráno (v den zápasu). Ve chvíli kdy ředitel hotelu dorazil na snídani si uvědomili, že pro tuto noc by to už mohlo stačit.

 

                1.d4 Jf6   2.c4 c5   3.e3 Jc6 (lákám soupeře k tahu d5, pravda asi bych v tu chvíli stál hůře, ale tyhle pozice se mi docela líbí. Mám v nich jasný plán – hrát aktivně na dámském křídle.)  4. Jf3 e6   5.Jc3 cxd4   6.exd4 d5   7.a3 Se7   8.Sg5 0-0    9.Vc1

(S výsledkem zahájení jsem vcelku spokojen, také vnímám, že můj soupeř stále  otálí s rošádou …)  9. … b6  10.cxd5 Jxd5

(Tomáš sice úporně počítal varianty, ale já jsem nějak tušil, že do žádného rizika kombinačních výměn nepůjde. Jeho následující tah mně na mysl vůbec nepřišel, ale to mi nevadilo. Zdál se mi být jak velmi optimistickým, tak i velmi komplikujícím bezpečné  ukrytí bílého  krále.)  11.h4 Sb7   12.Sd3 h6   13.Sd2 (Tento pasivní tah mě potěšil a dodal sebedůvěru – už jsem věděl, že mám navrch. V partii se již bílý  nevzpamatoval a demontáž jeho pozice proběhla až nečekaně rychle a tvrdě. 13. … Sf6   14.Je4 Jxd4   15.Jxf6 Jxf6   16.Jxd4 Dxd4   17.Sc3 Df4   18.Sxf6 Dxf6

19.De2 Vac8   20.Vd1 Sxg2   21.Vg1 Sf3   22.De3 Sxd1 23.Kxd1 Vfd8   24.Ke2

24… Dxb2+ 25. Kf3 Vxd3   0:1

 

 

Vlastimil Chládek 2054 – Radomír Háčik 2172
Česko – Slovensko manažeři, čtvrtá šachovnice, třetí kolo

 

                Tuto partii nebudu obšírně komentovat, byly by to varianty pro varianty. Spíše se nechte jen tak unášet snad sympatickým útočným pojetím obou stran. Prosím buďte velkorysí k až příliš velkému počtu oboustranných chyb 

 

1.e4 d6   2.d4 Jf6   3.Jc3 g6   4.Sc4 Sg7   5.De2 0-0   6.e5 Je8 ?!   7.e6 ?!  (7.Sg5!) 7. … f5!  8.d5 ?!

8…c6   9.Jf3 cxd5?  (9)… b5!)   10.Jxd5 Jc6   11.0-0 Jc7   12.c3! Vb8   13.Jg5?!  (13) a 4!) 13. … Jxd5   14.Sxd5 Da5   15.Sb3 f4?

16.Jf7 Je5?   17.Jxd6?! (17) Sxf4 +-)   17. … f3   18.De4 fxg2   19.Kxg2 Jf3?? (19) … b5)

20.Jf7+- Dh5   21.Dxf3   1:0 

 

 

 

Radomír Háčik 2175 – Vlastimil Chládek 2054
Slovensko – Česko, čtvrtá šachovnice

1.d4 Jf6   2.c4 c5   3.d5 b5   4.Jf3 b4

(pro tento tah mám slabost, mám rád když karty jsou jasně rozdány. Černý se bude snažit operovat na dámském křídle, bílý půjde nemilosrdně po krku černému králi, ale pozor (!) pokud bílý příliš přepne strunu, tak nemusí, např.: v  koncovce, dopadnout úplně dobře.  5.Dd3 d6   6.e4 Jbd7   7.Se2 g6   8.b3 Sg7   9.Sb2 0-0   10.Jbd2 a5   11.Dc2 a4   12.bxa4 Da5   13.0-0 Dxa4

(Po mé výhře v první partii jsem nyní z pana Háčika cítil obrovské odhodlání  prohru mi tvrdě a důrazně oplatit.(Mimochodem, hrálo se tempem patnáct minut plus deset vteřin tah). Můj soupeř  hrál velmi rychle, v jednu chvíli jsem si uvědomil, že on má stále patnáct minut a přitom mně už jich v tu samou chvíli zbývá  jen osm. Řekl jsem si, že budu hrát ještě více intuitivněji, věřit si.  14.Jb3 Jg4   15.Sxg7 Kxg7   16.h3 Je5   17.Jxe5 Jxe5   18.f4 Jd7   19.Sd3 f6   20.De2 Da7

(Někdy v těchto chvílích jsem byl bytostně přesvědčený, že moje pozice již nemůže být příliš daleko od nemilosrdné prohry. Taky jsem uznal, že moje aktivita na dámském křídle k ničemu nespěje a tak jsem se rozhodl pro pokorný návrat Dámy k jejímu osamocenému partnerovi . Kdo by teď řekl, že jen za pouhých deset tahů bude totálně in flagranti načapán Král Bílý?).  21.e5 dxe5   22.f5 Vh8   23.fxg6 hxg6   24.De4 f5

(Bílý mě časově dohnal a i já jsem zvedl hlavu, pozice se mi už nezdála být beznadějnou). 25. De3 e4   26.Se2 Dc7   27.g4 Jf6  (Náhle  je dramaticky všechno jinak. Mé figury se neuvěřitelně rozehrály. I dosud tak nevýrazný střelec na c8 nyní nemilosrdně zaměřuje přes f5 až kamsi na h3).  28.gxf5 Sxf5   29.Jxc5 Vxh3

30.Vxf5 Dh2 +  0:1.

 

                Můj sympatický soupeř pan Háčik chvíli spočinul svýma očima na mé tváři. Cítil jsem v nich překvapení. „Co se to v těch dvou partiích na šachovnici mezi námi vlastně odehrálo?“ Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného než „inteligentně“ říci: „Objektivně vzato byla moje pozice samozřejmě dlouhou dobu prohraná“. Jakoby se probral ze svého zamyšlení, zaostřil pohled do mých očí a než odešel sledovat ostatní partie tak jen prohodil: „Na prohru jste, pane Chládek v téhle partii nestál ani jeden tah“. Moc jsem mu jeho tvrzení nevěřil a v tu chvíli to ani nechtěl nijak ověřovat. Cesta k domovu, ale byla po tak úspěšně stráveném jihlavském odpoledni moc moc příjemná.

                                                                                                                                                            

Vlastík

 

P.S. Nakonec si neodpustím ještě jednu, ale za to velmi upřímnou poznámku. Při jízdě autem domů – z Jihlavy do Moravského krasu jsem si vybavoval hlavně průběh mojí závěrečné  partie.  Úplně poslední tah v ní byl 30. Dáma cé sedm na há dva šach. A právě tento okamžik;  kdy Černá Dáma náhle jako blesk projela celou šachovnicí a Bílý Král, uznávajíc  její dominanci, před ní sklonil hlavu;  mi připadal velmi sexy. Vím, je to zvláštní přirovnání, ale vnímám ho tak stále. Prostě Sexy  !

 


hezký večer

 

Kompletní výsledky

 

Lis 16, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
16 listopadu, 2016

Přičichli jsme ke Kanadě

Týden po návratu z Kanady mám v hlavě poněkud zmatek. Na jedné straně stále více vnímám, že jsem v partě čtrnácti kamarádů zažil něco extrémně jedinečného; z druhé strany si s trochou zoufalství uvědomuji, že absolutně nejsem schopen si vybavit co jsme za ledovce, vodopády, jezera, řeky, zvířata a mnoho dalšího viděli, v kterých kempech spali, kde nakupovali, kdy a koho potkali. Ve své paměti vidím jen zrychlený film, jenž má v záhlaví jediný a velkým písmem psaný titulek: „PŘIČICHLI JSME KE KANADĚ!“ Nebudu tedy svoji paměť trápit snahou o chronologický popis našeho putování. Spokojím se jen s drobnými postřehy z naší cesty Britskou kolumbií, konkrétně mezi městy Vancouver a Calgary.

 

1)      PRŮVODCE

Největší měrou k úspěchu naší expedice přispělo počasí a průvodce. Počasí neovlivníme, prostě jsme měli kliku, u průvodce se chvíli zastavím. Na prázdninové brigády do Kanady začal Libor (35) jezdit za svých vysokoškolských studií, od roku 2006 v severozápadní Kanadě (bydliště YUCON) víceméně trvale žije. Nyní mimo jiné pracuje i jako pilot Kanadské záchranné služby, ale hlavním jeho povoláním je průvodcování kanadskou divočinou, ať už obytnými karavany, na kánoích (!), nebo třeba i rybářských výprav. Díky výše uvedenému je jasné, že trasu Vancouver – Calgary, a samozřejmě mnohé jiné, zná jako své boty. Tato znalost byla největší a neocenitelnou výhodou našeho putování. Jestliže jeden den soustavně pršelo, tak flexibilně upravil program a den jsme strávili jízdou v automobilech. Nebyl tedy problém změnit kempy, upravit program, vždy vybrat jen to nejzajímavější a nejatraktivnější. Navíc na každou námi položenou otázku ať už o ledovcích, o medvědech, o historii Kanady a jakoukoliv další dokázal poutavě a se znalostí věcí odpovědět. Na jednom večírku v divočině na mě velmi emocionálně zapůsobil na první pohled nenápadný okamžik. Jeden z nás se v hovoru poněkud neomaleně verbálně dotkl kanadských policistů. V Liborových očích jsem okamžitě zahlédl nesouhlasný třpyt, raději jsem velmi rychle do hovoru vstoupil a převedl řeč někam jinam. Vnímal jsem, a nejenom v té chvíli, že Libor je na Kanadu doopravdy hrdý. V ten okamžik mi přišlo líto a chvíli o tom přemýšlel, proč já tak stejně hrdý nejsem na naše Česko…

 

2)      KARAVANY, KEMPY, NAKUPOVÁNÍ

Po Ladíkově těžkém úrazu na kole nás nakonec jelo jen třináct plus Libor. Dvě auta po čtyřech, dvě auta po třech. Auta (viz foto) byla dokonalá; po zaparkování možnost zvětšení obytného prostoru vysunutím do boku „ miniložnice a miniobýváku“, spolehlivé vytápění, pohodlné vaření, sprcha, záchod, bezproblémové a pohodlné přespání pro čtyři, natož pro tři. I pro mě již zpohodlnělého a hygienou posedlého hotelového rekreanta to bylo až nečekaně zcela v pohodě. Čtrnáct dní na kánoi, to musí být jiný kafe.

Kempy mají v Kanadě jasná pravidla. U vjezdu drive kancelář – z auta nemusíte ani vystoupit. Vždy jsme dostali základní informace třeba i to, zda v okolí kempu jsou či nejsou medvědi. Jednou byli… Místa pro kempování jsou jasně vymezená, poskytují dostatek soukromí a většinou jsou vybavena posezením a venkovním krbem. Příjemné umývárky (WC, teplá voda, topení) byly ve všech oficiálních kempech. Samozřejmostí vždy a všude je pořádek a čistota, člověka ani nenapadne někde něco zanechat nebo zahodit.

Samoobsluhy ve městech jsou podobné našim. Ceny jsou vyšší tak o dvacet procent. Velký výběr superchutných hotových salátů, včetně ryb. Čerstvé jahody, borůvky, maliny jsou úžasné. S těmi našimi se nedají vůbec  porovnat. Alkohol se dá koupit jen ve specializovaných obchodech, umístěných většinou někde poblíž samoobsluh. V restauracích cenově vybočuje snad jen pivo.

 

3)      PŘÍRODA, NEJKRÁSNĚJŠÍ DEN

Během cestování jsme zastavili cca na třiceti místech, kde buď přímo pár stovek metrů od auta, nebo v dosahu max.patnácti minut chůze bylo možno shlédnout mimořádný přírodní nebo technický úkaz. V Kanadě to tak prostě mají; jezera, vodopády, kaňony, soutoky řek, historické železnice, muzea – vždy úchvatné místo a jen kousek od silnice. Tato místa měla jedinou nevýhodu, a sice všude byla spousta turistů, převážně Asiatů. Libor si s tím ale dokázal poradit. Povětšinou jen kousek od oficiální vyhlídky plné turistů, byla v přírodě skrytá vyhlídka jiná, minimálně stejně atraktivní, ale liduprázdná.

Mimo těchto zastávek jsme absolvovali i pět různě náročných túr.

1.    Vycházka k jezeru Miller Lake; 14 km, 300 výškových metrů.

2.    Strmá túra k ledovci  Illecillewaet, na sedmi kilometrech překonání 1300 výškových metrů. (Zpět to bylo pro mě podstatně náročnější než nahoru).

3.    Nenáročná, ale nádherná procházka okolo jezera Emerald Lake, včetně projížďky kánoí.

4.   Túra podél řeky Little Yoho k jezeru Celeste a následně až k ledovci, celkem 20 km, 900 výškových metrů.

5.    Výšlap od jezera Lake Louise na planinu šesti ledovců. Celkem 20 km, převýšení 1000m.

 

ad2) ledovec Illecillewaet:

  Samotná túra začala jen pár metrů od zaparkovaných aut. Mimochodem přímo v kempu našel Otto nádherného krasavce – hřiba pravého. (Houby Kanaďané vůbec nesbírají) Zhruba v polovině trasy jsme museli poněkud dobrodružně překonat tři velmi prudké bystřiny, odvádějící vodu z ledovce nad námi. Na vyvýšeném místě poblíž každého brodu bylo možno někde v křoví nalézt „jednoduché přemostění“. Využili jsme ho jen jednou. V okolí brodů už nás někteří účastníci opustili, prudká stoupání byla nad možnosti jejich těl, povětšinou kolen. Začali jsme jim říkat Kolenáři. Při túrách podobných té popisované si nejvíc užívám změn flóry. Od pravých hřibů a příjemného vzrostlého lesu až po divoké skály bez známek jakékoliv vegetace. Nahoře u ledovce bylo polojasno a zima. Milosrdné mraky nám na chvíli odkryly příčnými trhlinami zjizvené tělo Ledovce a pak už jsme spěchali zpátky do kempu. No spěchali, například mně zcela odešla stehna a každý krok dolů do třináctisetmetrové hlubiny byl vykoupený pocitem bolesti. Nebyl jsem ale sám. V kempu jsem poměrně rychle zregeneroval a alespoň na chvíli se zúčastnil každodenního posezení s trochou alkoholu.

ad5) jezero Lake Louise a Planina šesti ledovců

Tento den byl pro mě z celého zájezdu nejkrásnější. Na úvod procházka podél jezera Lake Louise a potom stoupání k ledovci. Hned na úvod nás přivítala vymetená jasná obloha a rozzářené Sluníčko, které tak miluji, jakoby říkalo „Jen pojďte dál kamarádi, rádo Vám ukážu své ledové království“.

Stoupali jsme svahem souběžně se sto metrů vzdálenou stopou ledovce. Během túry jsem o ledovcích pochopil desetkrát víc, než kdysi dávno ve škole. Jak putují z hor do údolí, jak přitom do svých boků vytlačují balvany a suť a tím zanechávají monumentální a nesmazatelnou stopu, věčnou připomínku své dávné existence. Námi sledovaný ledovec zanechal mohutnou stopu i tam, kam kdysi doputoval – zůstala tam hráz balvanů kolmá na boky a uzavírající je. Z hlediska zvětšování či zmenšování se, jsou ledovce trojího typu. Ty, u nichž je sestup do údolí a souběžné odtávání v rovnováze, jsou dlouhodobě konstantní velikosti a délky. Ty, které se zvětšují a ty, které ubývají. Těch třetích je naprostá většina a byl to samozřejmě případ i našeho ledovce. Ledovce při svém putování do údolí drtí své kamenité podloží. Vzniklý prach se společně s rozpuštěným ledem dostává do údolí a zbarvuje jezera pod ledovcem do nepopsatelně krásné kombinace modro – zelené barvy. Ve chvíli, kdy jsme dorazili k živému Ledovci, nás Libor upozornil na trhliny v jeho těle. Ty kolmé na směr jeho pohybu nejsou tak nebezpečné, jsou ve tvaru V a případný propadnuvší se chodec má šanci se v onom véčku zastavit. Ty rovnoběžné se směrem jeho putování jsou mnohem nebezpečnější, jsou ve tvaru obráceného V a propadne-li se chodec, např. v napadaném čerstvém sněhu, tak padá rozšiřující se štěrbinou až úplně dolů, do hloubky.

Po výstupu na Planinu šesti ledovců, se nám nečekaně otevřel omračující výhled na obrovitý mateřský ledovec, včetně jeho šesti bělostných dětí sestupujících do různých údolí a směrů. Úchvatný a nezapomenutelný zážitek.

Před odjezdem do Kanady jsem si plánoval, že jeden den strávím někde u jezera jen sám se sebou. Chtěl jsem tam vzpomínat na svoje mládí, na dětské sny a touhy, co se mi v životě povedlo a co ne…. V realitě výletu toto samozřejmě nebylo možné, ale při sestupu od ledovce k jezeru Lake Louis nás Libor dovedl k vysoko položené horské chatě s drobným občerstvením. Zůstal jsem tam sám a právě zde v záři příjemně mazlivého vysokohorského sluníčka si užil své dvě hodiny tichého rozjímání. Už jen kvůli tomuto nádhernému dnu měl pro mě výlet do Kanady smysl.

 

4)      Z VYPRÁVĚNÍ LIBORA PŘI JÍZDĚ KARAVANEM – bylo toho samozřejmě hodně, ale zde zmíním hlavně souvislosti s Transkanadskou železnicí

V roce 1867 založily východní provincie (Alberta, Saskatchewan, Manitoba, Ontário, Quebec) Konfederaci. Někdy v té době dospěla Velká Británie k rozhodnutí, že se již nechce starat o svou kolonii – Britskou Kolumbii (B.C.) – rozlehlé území nacházející se mezi Konfederací a západním pobřežím Severní Ameriky. Pro VB to již bylo finančně zcela neúnosné. B.C. měla následující tři možnosti.

a)   Být samostatná

b)   Připojit se jako stát k USA – ty by tím získaly drahocennou cestu k Aljašce

c)   Připojit se ke Konfederaci

        Ke konečnému rozhodnutí zvolit třetí variantu přispěl největší mírou slib Konfederace – vybudovat do deseti let železnici spojující východní pobřeží se západním, resp. Quebec s Vancouverem. (Do té doby se totiž veškeré zboží a materiál směřující na západní pobřeží musel dovážet lodí okolo celé Ameriky.) Na základě tohoto slibu se Britská Kolumbie v roce 1871 připojila ke Konfederaci a tím vznikla Kanada známá z dnešní podoby. Symbolickým nejvyšším panovníkem Kanady je až do dnešní doby Britský panovník – dnes tedy Britská Královna. Samotná stavba Transkanadské železnice – Canadian Pacific Rail Way byla zahájena v roce 1881 a dokončena v délce 4463 (!) km v neuvěřitelně krátké době v roce 1885. Jen s mírnou, nebo možná i žádnou nadsázkou se dá říci, že historie Kanady je neoddělitelně spjata s historií fascinující CPRW. Jen krátce dva momenty z její nepřeberné historie:

A)  Roger Pass – Po několika neúspěšných expedicích vyslaných do liduprázdných končin Skalistých hor se snahou najít průsmyk, kterým by mohla vést železnice, se se stejným cílem vydala na neprobádaná a stěží dostupná místa i výprava majora Alberta Rogerse. Ten v roce 1881 průsmyk objevil a o čtyři roky později tam už vedla i železnice. V těch místech dosahuje největší nadmořské výšky na celé své trase a to 1.382 m n. m. Rozsáhlé muzeum tratě CPRW související s překonáním Rogersova průsmyku jsme navštívili a stejně tak i místo, kde byl položen poslední pražec této železnice.

B)   Spirálové tunely – Blízko pohoří Kicking Horse se na trati CPRW nacházejí Spirálové tunely. Dle původního projektu zbudovaná trať tam přímým úsekem bez oblouků překonávala extrémní výškový rozdíl ve spádu (sklonu) 4,5%!! Tento sklon zapříčinil spoustu nehod, zavaření lokomotiv, těžkých vykolejení a podobně. Dopravní společnost se díky tomu finančně potácela na pokraji zhroucení, stav byl neudržitelný. Nakonec až několikátý z Evropy pozvaný inženýr nalezl odvážné řešení a podle jeho návrhů se v roce 1909 vybudovaly takzvané Spirálové tunely. Jejich zbudováním se trať natáhla o několik km a sklon trati se tím snížil z původních 4,5% na 2,2%!

SCHÉMA SPIRÁLOVÝCH TUNELŮ (Prodloužení trasy o 7 km, a tím získání 17 výškových metrů,                                                                                (kontrolní výpočet 7000 m x (0,0045 – 0,0022) = 16 m))

 

 

Legenda

Křivka A – původní přímá trať (bez směrových oblouků) s nebezpečným sklonem 4,5%

Křivka B – nová trasa trati (se dvěma spirálovými tunely) se sklonem 2,2%

Křivka C – trasa silnice

Šrafovaná plocha – dva horské masívy sestupující do údolí, každý ukrývá jeden spirálový tunel

Dvojitá čára – úsek v tunelu

Z bodu X (naše parkoviště na silnici) jsme mýtinami ve vzrostlém hustém lese viděli projíždějící vlak na třech různých místech  X1, X2, X3. Místa měla různou výškovou úroveň a mně se zdálo, jakoby kopcem proti nám prolézala obrovská a několik kilometrů dlouhá Anakonda. (Vlaky zde dosahují délky až tři kilometry).

Jak vidět Železnice CPRW nás při našem putování provázela takřka neustále. I v noci okolo několika kempů duněly nákladní vlaky, ale mně to nevadilo. Železnice CPRW ke Kanadě prostě patří, stejně tak jako třeba zlato k potoku Klondike.  (i o Zlaté horečce nám Libor velmi poutavě, a mnoho neznámého, povyprávěl, ale to by byl další a velmi dlouhý příběh].

 

5)       SETKÁNÍ S OBYVATELI

 

–     Při cestě z divokého (ale povoleného) kempu naše druhé auto v naprosté pustině a na rozbité, jen obtížně sjízdné cestě, totálně zapadlo. Nic nepomáhalo. Náhle zcela neočekávaně na konci naší kolony, kde se vzal, tu se vzal, zastavil další karavan. Vystoupila čtyřčlenná rodina. Kanaďan přišel k nám, v klidu prohodil pár slov, obhlédl situaci a odešel. Za chvíli přišel i s manželkou, donesli krumpáč, lopatu a dvě fošny. Stručně řekl co a jak udělat, taky zabral a za chvíli jsme již v nacvičené koloně uháněli vstříc novým zážitkům.

 

–     U benzínek se povalovali indiáni, po většinou opilí nebo sjetí. Nebyl na ně hezký pohled. I jejich příbytky podél cest byly neupravené, jedním slovem – opravdu nepřehlédnutelný binec. Libor na ně neměl pozitivní názor. Vyprávěl jak u soudu – tehdy pracoval jako kanadský státní zástupce – řešil případ opilých Indiánů. Jejich skupinka se zbraněmi v rukou naskákala do aut a následně zcela zbytečně a nesmyslně postřílela stádo pasoucích se jelenů Karibů. Pro mě odchovaného na Mayovkách byla setkání s Indiány velkým zklamáním

 

–     Na jednom z večírků přišla řeč na šelmy Kanady. Bavili jsme se samozřejmě hlavně o medvědech, ale řeč přišla i na pumy, jiným slovem Kuguáry. Kuguár je nádherná mrštná a pružná kočka. Jsou to spíše samotáři. V době páření samice hlasitým voláním přivábí samce a ti mezi sebou  bojují o právo se s ní spářit. Libor nás přitom poučil, že slovo Kuguár má dvojí význam. Stejně [Kugr] se prý, mezi námi chlapi a se vší úctou k nim, říká i atraktivním čtyřicítkám . Docela se to ujalo, potkávali jsme je tam, a nejen v divočině…

 

6)      ZVÍŘATA – Viděli jsme z několika metrů obrovské lososy na lososí farmě. Podél silnic jsme několikrát pozorovali majestátné orly bělohlavé. Na túrách nás doprovázeli bezstarostní čipmánci (obdoba veverek). V křovích podél cest dováděli krásně zbarvení ptáci. Sem tam srny či jelen Karibu. Při túře na Planinu šesti ledovců jsme na protisvahu v dáli pozorovali Grizzlyho. Ale byl až moc daleko, viděli jsme jen těžce rozeznatelnou tečku mezi keři. Na úplný závěr pobytu jsme v Calgary navštívili rodeo. Těch neustále sem tam smýkaných, do lasa tvrdě a bezohledně chytaných a skládaných zvířat mi bylo líto. Byl jsem rád, když to skončilo.

 

7)      SEZNAM MÍST, KDE JSME PŘESPALI.

(Přílet Vancouver středa 21.9. – odlet sobota 1.10 Calgary)

1.      Středa 21.9.          – Vancouver

2.      Čtvrtek                  – Squamish, kemp „Lake Alice

3.      Pátek                    – kemp Bear Creek u Okanagan LAke

4.      Sobota                  – město Revelstoke, vysoko nad městem divoký,

                                                 ale povolený kemp

5.      Neděle                   – kemp hluboko pod ledovcem Illecillewaet

6.      Pondělí                  – kemp Kicking horse

7.      Úterý                      – kemp Kicking horse

8.      Středa                    – kemp u města Lake Louise

9.      Čtvrtek                   – kemp u města Banff

10.  Pátek                     – kemp na pokraji Calgary

11.  Odlet z Calgary

Psal bych dál a dál, ale myslím, že to už stačí. Na úplný závěr bych jen napsal, že až před odletem do Kanady jsem si naplno uvědomil do jak náročného výletu se v kolektivu čtrnácti dospělých mužů pouštíme, ale bylo to úžasné a všem účastníkům bych chtěl poděkovat za skvěle prožitých dvanáct dnů v Britské Kolumbii.

 

Vlastík

P.S. Přeji Vám hezký den a kdyby Vás cokoliv zajímalo (i třeba ohledně financí) jsem Vám kdykoliv k dispozici zde, nebo i na svém mobilu.

 

P.P.S. Nakonec jsem s pomocí kamarádů dal dohromady náš itinerář.

    1) Na odkazu si můžete prohlédnout celou trasu podle mapy. (Vlastíku dík)

    2) Uvádím fotogalerii s drobným popisem některých námi navštívených míst

 

Říj 14, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
14 října, 2016

Pravdivý příběh o kanálu

Zase jsem na tři dny v Rabacu. Nikdy nepřestanu milovat pohled na ranním sluncem ozářenou, třpytivou a nekonečnou mořskou hladinu. Stále více žiji v pocitu, že moře je bytost a že ve chvílích našeho ranního, osamělého  spojení si vzájemně předáváme svoji sílu a energii. My jen nevýznamnou, ale Moře nás čistí od všeho zlého a nabíjí nás silou pro Život [Šéf pláže]. Pro tento pobyt jsem si dal jen malý úkol a sice napsat nový blog o jedné z mnoha peripetií realizace Bowlingu Brno.

                V roce 1983 jsem nastoupil v pozici něco mezi dělníkem a pomocníkem mistra do Dopravních staveb Olomouc na stavbu Tramvajové trati z centra Brna do sídliště Líšeň. Trať vedla z velké části v zeleni podél továrny Zetor, zařízení staveniště – stavební dvůr a buňky – jsme měli v areálu místních skomírajících Sběrných surovin. Ve volných chvílích se tam dělníci probírali nekonečnými haldami starých papírů, v  obdobích dešťů a klidu buňky si potom potichu prohlíželi ukořistěné zahraniční časopisy a neúnavně hltali byť I jen náznaky nahých ženských těl. V té době jsem ještě nerozuměl výkresům a nechápal stavební souvislosti, v paměti mi ale zůstalo mnoho jiných zážitků. Snad tedy ještě jeden: V dlouhém hlubokém výkopu zmerčil stavbyvedoucí zajíce. Rozběhl se za ním a v místech, kde výkop končil kolmou stěnou ho ušlapal. Dělník jenž brutálnímu stavbyvedoucímu podlézal zajíce vykuchal a nachystal mu ho do igelitu domů pro manželku,  na večeři. Avšak druhý dělník jenž stavbyvedoucího nesnášel se nenápadně zmínil, že zajíc měl podivně červené oči, že by mohl mít smrtelnou nemoc myxomatózu! Stavbyvedoucí to vydržel docela dlouho, ale zhruba za dvě hodiny rezignoval a jeho úlovek skončil v odpadcích…

                O třicet pět  let později….

                Konfigurace výše zmíněného území se za ty roky diametrálně změnila. Vůbec by mě nenapadlo, když jsem poprvé navštívil pozemek uvažovaný pro Bowling Brno, že se nacházím tak blízko míst, kde jsem kdysi začínal.  Opodál vedoucí tramvajová trať směrem k Líšni, mi ale jasně říkala, tady bys to přece měl znát. Ale k věci:

                Jedním z prvních projekčních problémů bowlingového centra bylo odkanalizování pozemku. Nakonec byla zvolena varianta vybudování pěti set metrů dlouhého gravitačního kanálu vedoucího až do hlavní městské stoky probíhající hluboko v útrobách nedalekého Zetoru. Při jedné z dalších rekognostačních pochůzek nás zaujal nenápadný zašlý poklop ve vozovce vedoucí kolem pozemku směrem do Zetoru. Následně jsme objevili  „papírově neexistující”, avšak ve výborném stavu se nacházející kanál, jakoby přesně kopírující návrh našeho projektanta. Bingo!! Napojíme se a úspora bude ve statisících. Prvotní euforii však rychle vystřídala legislativní deprese. Abych dostal  „Stavební povolení” musím mimo jiné  neoddiskutovatelně doložit místnímu stavebnímu úřadu souhlas majitele kanalizace s připojením naší přípojky. Majitel však není! Ke  „krásnému kanálu“ tak ze sedmdesátých, osmdesátých let se nikdo nehlásí a ani nechce hlásit. Nikdo neví, ani pamětníci z brněnských kanalizací, kdo kanál postavil, kde se vzal, proč se realizoval. Většinou všichni nenápadně poukazují na Zetor, vždyť kanál se nachází na jeho původních megapozemcích, a v komunismu byl přeci Zetor státem sám o sobě, dělal si a stavěl co chtěl, co sám uznal za vhodné. Noví majitelé Zetoru ze Slovenska však vlastnictví odmítli, zdálo se, že z důvodů, aby neměli starosti. Co dál?! Do kanálu se napojit nesmím, nemám souhlas majitele. Vybourat ho taky nesmím, mohl bych porušit práva potenciálního, byť neznámého a možná ani neexistujícího majitele. Vybudovat nový vedle starého taky nesmím. Už by se nevešel do podloží vozovky a stejně by jeho realizaci logicky nikdo nepovolil – dva stejné kanály vedle sebe? Taky nesmysl. Nakonec existuje jediná varianta, zpožďující, ale časový harmonogram bowlingu minimálně o osm!!! měsíců. Město dá na půl roku na Úřední desku výzvu k přihlášení se majitele. Nikdo se nepřihlásí – město převede následně Kanál do svého majetku, následně ho předá k provozování Brněnským vodárnám a kanalizacím. Ty mi potom konečně dají kýžený souhlas. Avšak nakonec ani tato cesta nevychází. Město po prostudování podkladů říká: „Dle platných zákonů je legislativní řešení na straně Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových“. (ÚZSVM). ÚZSVM však následně sděluje, že dle nového Občanského zákoníku je problém na straně města. Že jim to dle  „Občana“ nepřísluší.

                Jsem v pasti, nemá to řešení. A kolem se kupí další a další věci k rozhodnutí.  Při jízdě autem z posledního jednání o Kanálu mi vítr konejšivě chladil čelo a já neodvratně vnímal, že odvážný časový harmonogram Projektu je nenávratně v háji. A ani vlastně netuším jak pokračovat dál.

                V náhlém pohnutí mysli jsem si za jízdy, přes informace zjistil telefonní číslo na ASU, mého souseda – mezi námi je jen ta silnice s Kanálem.  Přes ústřednu jsem se překvapivě snadno spojil s panem ředitelem a s ním se ve vteřině domluvil na bleskové kávě a seznámení se. „Budeme přeci sousedé“ řekl do telefonu. Byl vysportovaný, akční a příjemný, problém s Kanálem ho zajímal a navíc byl v obraze. Firma ASA před lety koupila kdesi vpředu zmíněné Sběrné suroviny. S překvapením jsem si v tu chvíli uvědomil, že sedím přesně tam, kde jsem se kdysi před desítkami let pohyboval jako začínající stavební elév. Firma ASA koupila Sběrné suroviny i s jejich černou kanalizační přípojkou do inkriminovaného Kanálu. Také ředitelovi lidé tehdy sháněli majitele, ale nesehnali. Vlastně je to ani moc netížilo. V jejich případě totiž platil od pradávna existující kanalizační konsensus. I pan ředitel se domníval, že Kanál kdysi vybudoval Zetor. Ještě chvíli jsme si společensky  povykládali a potom jsem, již definitivně se situací smířený, odejel i od něho. Připadal jsem si se svým problémem zoufale sám, už jsem neměl kam zajít, koho oslovit.

                Večer zazvonil telefon a zcela nečekaně se ozval jaksi slavnostně znějící Ředitelův hlas. Celý PŘÍBĚH ho zaujal a nakonec se sám vydal do starého sklepa – posledního pozůstatku prapůvodních Sběrných surovin. Tam  se probíral starými dokumenty a tiskovinami. Nakonec  našel a následně mi hned poslal neuvěřitelný osamocený fragment projektové dokumentace z roku 1982.

                Jím poslaný výkres jasně a neoddiskutovatelně říkal, že Kanál je součástí velkoryse naprojektované Tramvajové trati do sídliště  Líšeň. Na stavebním výkrese  byl uveden i  investor – Město Brno. Majitelem kanálu je tedy Město Brno!! Věci dostaly rychlý spád a já jsem si během týdne mohl jít pro souhlas Města Brna s napojením  přípojky do Kanálu,  do  Městské kanalizace .

                Mimochodem na výkresu bylo i razítko zhotovitele jak  projektu, tak vlastní stavby – Dopravních staveb Olomouc. A možná i ten výkop se zajícem mohl být tím zpropadeným Kanálem. Ve svém životě jsem pracoval na stavbách v celé republice i v zahraničí. Teď jako bych se velikou oklikou vrátil ke svým začátkům. Stavbou bowlingu Brno se pracovní kruh pomalu uzavírá…

 

 

                                                                                                                                                             Vlastík

 

P.S. Současné Dopravní stavby v posledním srpnovém týdnu ukončily v centru Brna rekonstrukci ulice Husovy. Možná Vás zaujme video ze slavnostního zahájení provozu.

 

Zář 8, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
8 září, 2016

Losi v Čechách

Nacházet nové motivy pro moje psaní teď o prázdninách je stále těžší a těžší. Šachy v létě nehraji a prázdninové události se většinou jen opakují. Liší se jen drobnostmi, sice leckdy velmi kreativními, ale zajímavými víceméně jen pro přímé účastníky.

            Dnes se tedy smířím jen s jedním postřehem ze života party o prázdninách a s příběhem z okolí Brna, který mi, nevím proč, skálopevně utkvěl v paměti.

 

EUFORIE!?

Při návratu z nejnáročnější cyklotúry Česko – polským pomezím jsme asi deset kilometrů před cílem zastavili v liduprázdné zahradní restauraci.

Sluníčko, ujeté kilometry, vzájemná kamarádská pospolitost, i trocha alkoholu; to všechno nás poznenáhlu přivedlo do nenaplánovatelného stavu vrcholné euforie. Těsně před naším odjezdem se do zeleně-rozlehlého zahradního areálu vřítila kolona aut a z ní se zcela nečekaně vyrojila kompletní svatba. V odjezdu nás to malinko přibrzdilo, však se bylo na co dívat. Notabene po chvíli nás ta nejkrásnější družička oslovila, že Nevěsta se chce s námi, celými jen v bílém, vyfotografovat. V tu chvíli by se už naše EUFORIE dala krájet a na kila rozdávat okolním pocestným. Celým tělem jsem vnímal tu nádhernou atmosféru pohody a štěstí. Petr, náš nový člen party, mě objal a řekl jak je rád, že nás potkal. Opětoval jsem jeho úsměv a zcela automaticky podle svého životního přesvědčení odvětil, ať tomuto nikdy úplně nepodléhá, že vždycky se může něco zvrtnout. Z roztančeného a rozesmátého areálu jsem vyjel poslední, už se mi nechtělo závodit v tradičním závěrečném soupeření těch nejlepších.

Pohled, který mě čekal hned na první trochu komplikovanější křižovatce, ale všechnu moji euforii odvál ve vteřině pryč a zbyla jen okamžitá chvilková BEZNADĚJ. Opravdu jak blízko si někdy mohou být tyto dva tak protikladné pocity. A ani to dál nebudu popisovat, však nakonec vše dobře dopadlo. Zbyla jen rozbitá kola, pár hlubokých odřenin, otřes mozku a snad to nejdůležitější – poučení  všech zúčastněných do budoucna.

           

MY VŠEMU ROZUMÍME – POMŮŽEME VÁM.

V brněnském večerníku jsem zaregistroval neuvěřitelný šot. Skupina hasičů, záchranářů, policistů a nevím koho všeho ještě honila ve zelenožlutých „naftových“ polích okolo Brna osamělou Losici. Dostala se k nám z dalekých krajů, přivedla k nám své mládě a ti výše zmínění si usmysleli, že nejlépe jí pomohou, když ji odchytí a někam zavřou. Záběry z vrtulníku stíhajícího zjevně vystresované a zoufalé zvíře byly pro mě velmi tísnivé a deprimující, nerozuměl jsem jejich loveckému rauši a proč to všechno vlastně vůbec dělají. Ve chvíli kdy uspanou Losici smýkali po asfaltu k připravenému nákladnímu autu, a úspěšný střelec se v rozhovoru s redaktorkou zalykal vzrušením a nadšením nad sebou samým, jsem televizi přepnul jinam. Druhý den jsem nevěřil svým uším, když jsem zaregistroval zprávu, že „lovci“ objevili mládě Losice a podobným způsobem odchytili i je. Za dva dny proběhla médii poslední zpráva; Losice i Mládě zemřeli. Nevím proč, často si na ty dvě bytosti vzpomenu. Je mi líto, že jejich dlouhé putování Evropou skončilo zrovna v Čechách a právě takhle.

No a to je všechno. Cítím, že dnešní povídání vyznívá až moc negativně, ale někdy to tak v životě prostě je. Možná i proto, abychom my věděli, jak se v životě chovat k ostatním a k ostatnímu.

 

 

                                                                               Hezké léto Vlastík

 

P.S. Kromě „Svatby“ jsem připojil i několik fotografií ze života o prázdninách. A taky i otvírání letošní prestižní stavby Dopravních staveb rekonstrukci ulice Minské

 

Srp 2, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
2 srpna, 2016

Test

Tento blog dokumentuje simultánní šachovou partii s nejlepším šachovým juniorem světa a zároveň dvacátým pátým hráčem aktuálního světového pořadí s velmistrem Richardem Rapportem. Poznámky k partii ale povětšinou nejsou odborné, spíše vykreslují moje pocity a dojmy prožívané v den utkání. Jsou tedy určeny i čtenářům, kteří vůbec nemusí být aktivními šachisty.

 

GM Richard Rapport (2731) – Vlastimil Chládek (2050)
3. 6. 2016 – Michnův palác, Praha

 
Na simultánní produkci uskutečněnou v rámci ČEZ CHESS TROPHY – tedy čtyřdenního zápasu velmistrů Rapporta a Navary jsem si vyhradil celý volný den. S kamarádem Martinem jsme vyrazili v pátek ráno a cestou z Brna do Prahy se zastavili za mojí maminkou v městečku Žamberk. Strávili jsme s ní příjemnou hodinku v nádherně udržovaném lesoparku zdravotnického zařízení Albertinum. V tomtéž městě jsme zašli i na lehký oběd s bratrem Václavem. Václav má šachovou scénu zmapovanou a tak mi mohl dát několik „cenných rad “ pro nadcházející zápas.

V samotné partii jsem si samozřejmě moc šancí nedával, ale po dopoledni stráveném s mně nejbližšími lidmi jsem se cítil uvolněně. Několikrát se mi duší mihla i vzpomínka na partii s velmistrem Spasským. Tehdy jsem se cítil nějak podobně, vnitřně velmi spokojeně a tak nějak nad věcí.

 

1. b3 e5 2. Sb2 Jc6 3. e3 d5 4. Sb5 f6

 

Velmistr Rapport hrál zahájení na všech šachovnicích velmi rychle, jeho tempu jsme se samozřejmě museli přizpůsobit i my. Můj tah f6 mi sice připadal velmi odpudivý, ale chtěl jsem se nějak postavit proti střelci na b2.

Tah f6 by mohl být vnímán i jako „podivný pozdrav“ jezdci  g8. Je ale zajímavé, že postupně se z tohoto jezdce, a to jen při třech jeho skocích, stane nejdominantnější figura na šachovnici.

 

5. Je2 Sd6 6.c4 Se6 7. d4 Sb4+ 8. Jd2

 

V této fázi partie jsem vnímal slabost pěšců e5 a d5 a možnosti ztráty některého z nich v souvislosti s případným pozdějším šachem Dámy na há 5. Zároveň se mi ale při tomto neradostném přemýšlení hrozně chtělo na záchod. Cestou do Prahy jsem vypil minimálně litr vody a před samotnou partií jsem si v rychlém sledu dal dvě kávy. Nakonec jsem se rozhodl, že oba pěšce vyměním a v pauze mezi tahy si odskočím.

 

8… dxc4 9. bxc4


Z toalety jsem se vrátil právě včas. Neúnavný velmistr stál již zase jen kousek od mé šachovnice. Nic jsem tedy nevymýšlel a hrál podle plánu.


9… exd4 10. Jxd4 Sd7 11. Dh5+

 

Tento tah jsem ve svých propočtech viděl, ale nijak jsem se ho nebál. Bílý sice oslabuje černou diagonálu a1-h8, ale dáma musí ustoupit zpátky a já dostanu čas k výraznému zjednodušení pozice. Případný aktivní ústup dámy na f3 by mi umožnil braním na d2 vtáhnout bílého krále do hry a i následný rentgen po d-sloupci by nebyl k zahození.

 

11… g6 12. De2 Je7 13. 0-0 Sxd2 14. Dxd2 Jxd4 15. Dxd4 Sxb5 16. cxb5 Dxd4 17. Sxd4

 

V posledních osmi tazích ubylo osm figur a situace se výrazně zjednodušila. Byl jsem přesvědčený, že v můj prospěch. Pozici jsem hodnotil jako rovnovážnou. Taky jsem předpokládal, že svojí bojovností a šachovou kreativitou známý velmistr Rapport, s přechodem z živé pozice plné figur takřka do koncovky, asi moc spokojený nebude.

 

17… Kf7 18. Vfc1 Vhc8 19. Vb1 b6 20. a4 c5 21. bxc5 Vxc6 22. a5

 

V tuto chvíli už některé partie skončily, zbývalo nás tak okolo osmi trošku vážnějších soupeřů. Taky jsem zaregistroval, že v partii po mé pravici se velmistrův pěšec dostal až na pole proměny – na há 8. Protože v tu chvíli ještě měl svoji Dámu na šachovnici, začal se ohlížet po Dámě druhé. Nakonec ale mávl rukou, bigamii se vyhnul a postavil si dalšího jezdce své barvy. Po chvíli i tato partie skončila, byl jsem na svém místě čím dál víc osamocenější.

Ale zpátky k mé partii; nebýt slabosti první řady, měl by velmistr s tahem a5 pravdu, takhle mu ale začaly vážné problémy.

 

22… Vxc1 23. Vxc1 bxa5 24. Vc5 Vc8 25. Kf1 Vxc5 26. Sxc5 Jc6

 

Nyní už na výhru hraje jen černý. Realizace převahy nebyla ani tak složitá.

 

27. Ke2 Ke6 28. e4 f5 29. Ke3 a6

 

Tento nenápadný tah se mi líbil: uvolňuji svého jezdce z obrany pěšce a7 a taky, při případném rychlém přesunu bílého krále na dámské křídlo, blokuji pole b5. Navíc se hraje na křídle, kde mám převahu a zároveň nenápadně nutím bílého, aby se vyjádřil, o co se vlastně bude snažit.

 

30. f3 fxe4 31. Kxe4 a4 32. g4 a5 33. f4 Jb4

 

A je to tady! Dominantní jezdec, na jazyku mám spíše slovo dominantní samec, se poznenáhlu opravdu stal ústřední postavou partie a bude jí až do úplného závěru.

 

34. f5+ gxf5 35. gxf5+ Kf7 36. Ke3 a3 37. Kd2 Kf6 38. Kc3 Kxf5 39. Kb3 a2 40. Sd4 Kg4  41. Sf6 Kh3 42. Kb2 Kxh2 43. Sd8  a1D.

 

I já jsem si tedy postavil Dámu. Samozřejmě jsem si po vzoru velmistra mohl postavit taky jezdce, mihlo se mi hlavou, ale to by bylo v této situaci velmi neslušné. Zbývající tahy byly již ze strany velmistra zbytečné, ale trošku se mi zdálo, že se nějak nemůže smířit s tím, že se, po z mé strany tak slabě zahraném zahájení, mohl dostat do tak bezvýchodné pozice.

 

44. Kxa1 Jc6 45. Sf6 h5 46. Kb2 Kg3 47. Kb3 h4 a bílý se vzdal.

 

Po partii jsem se šel chvíli projít. Cítil jsem náznak dojetí a potřeboval jsem si i urovnat myšlenky v hlavě; po lednovém úrazu (Alpy) mi totiž neustále hučí v uších, lékař mi nedoporučuje hrát šachy a například ani pokračovat ve výuce angličtiny. A tak jsem tuto partii bral trochu i jako test jak to u mě se šachovou hrou bude dál. (Angličtina mi ani nevadí )

V té chvíli tam venku a jen sám se sebou jsem pevně vnímal, že tato výhra je pokyn; že cosi mi říká „Však Vlastíku hrej šachy, vždyť se neboj dělat a hrát to, co máš rád a co tě tak věrně provází celý tvůj život.“  V tu chvíli jsem na jarním sluníčkem prozářeném kamenném nádvoří Michnova paláce prožíval krásné a výjimečné pocity.

Po návratu do hrací místnosti jsem požádal velmistra Rapporta o společnou fotografii. Hned jak jsem vyřkl tato slova, tak jsem jich litoval. Bylo zřejmé, jak nerad se velmistr staví vedle „vítěze“. Ač centimetry těsně vedle sebe, svými dušemi jsme si byli kilometry vzdáleni. Ale chápal jsem ho, nebýval jsem jiný. A vlastně i toto vnímání světa patří k projevům a i ke krásám mládí.

 

                                                                                  hezké léto Vlastík

 

P.S. Do fotogalerie jsem přidal i fotky z třetího ročníku našeho putování „Krasová – Seč a zpět“ na podporu šachových Zaječic.

Zaječice skutečně táhnou – a to nejen šachisty. Tentokrát nás jel už patnáctičlenný bílý peloton,  no peloton – spíše skupinky …. A tempo té první bylo vražedné……

 

P.P.S. Ještě drobnost, kdyby někdo z Vás měl zkušenost s výše uvedeným zdravotním problémem, byl bych rád za případnou konzultaci. Dík

 

Čvn 9, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
9 června, 2016

Vlastík je zpátky


(volně navazuji na „Alpy“)

            V sobotu před posledním zápasem II. ligy Prostějov – Lipovec jsem si vyrazil na kole. Dal jsem jen čtyřicet kilometrů volně, ale večer jsem si přesto připadal až nepřiměřeně rozlámaný a unavený. V nedělním zápase v Prostějově nám už o nic nešlo a tak když už jsem polovině mužstva šoféroval, jsem si řekl, že také zkusím zahrát. Bylo by to; jak den předtím na kole, tak i teď na šachovnici; vlastně poprvé od lednového úrazu.

            Při příchodu do hrací místnosti jsem si v hloučku místních všiml mladinkého, asi tak cca čtrnáctiletého chlapce. Kdesi v hloubi mozku mi hned probleskla myšlenka: „Tak vloni jsi v posledním zápase v lize prohrál se sympatickou slečnou (viz blog Přece bys neprohrál se ženskou), tak dneska by už jen scházelo, abys prohrál s nějakou místní nadějí.“ Hned jsem si ale odpověděl: „Prosím Tě, jen se neplaš – vždyť třeba ani nehraje a proč bys z osmi možných soupeřů zrovna ty dostal právě jeho?“ Richtik. Za chvíli jsme se už s mladým soupeřem probíjeli prvními tahy Nimcovičovy obrany. Pana velmistra Kaválka – jestli se k tomuto dostane – moje volba zahájení jistě potěší J.

Považuji za vhodné vložit malou vsuvku pro laické šachisty: Šachový zápas mezi dvěma mužstvy se hraje na osmi šachovnicích. Šachové mužstvo má tedy osm hráčů, poskládaných posloupně za sebou podle výkonnosti. Na první šachovnici hraje nejlepší hráč jednoho mužstva s nejlepším hráčem mužstva druhého. Atakdále a tak dále. Až tedy na osmé šachovnici se utkají hráči z obou mužstev ti nejslabší. Samozřejmě v  II. lize slovo nejslabší zní velice nepatřičně. Za vítězství na šachovnici je bod pro vítěze, při remíze půl bodu pro oba. Celkem se tedy bojuje o osm bodů, a které mužstvo dosáhne více bodů, to vítězí. Např. 5:3; 4,5 :3,5; atd atp, nebo případně remíza 4:4. Velmi důležitá, alespoň pro mě, je první šachovnice – hraje na ní lídr mužstva a svým hráčským charisma, svojí výkonností a autoritou velmi napomáhá psychické síle celého mužstva. Alespoň já tuto poslední myšlenku vnímám velmi principielně.

Ale zpátky k našemu zápasu v Prostějově. Pavel David – naše první šachovnice v tomto zápase – mi ještě před zápasem naznačil, že nemá ambice nějak zásadně bojovat a že černými zřejmě brzy nabídne remízu. Já sice jsem kapitánem mužstva dlouhé roky, ale musím přiznat, že ještě nikdy jsem žádnému hráči nic nepřikázal, nechávám všechno jen na nich. I teď jsem Pavlovi s úsměvem odvětil, že samozřejmě ať udělá, co považuje za vhodné, co je pro něho komfortní. Někdy půl hodiny od zahájení hry jsem opravdu zavnímal Pavlovu nabídku remízy.  Jeho soupeř, ale nijak nereagoval a hrál dále. Toto mě překvapilo. Pavel je silný mezinárodní mistr a při jeho nabídce remízy soupeři většinou s přijetím neváhají. Já mám takový zvyk, že  když například v televizi sleduji kontaktní souboj muže proti muži a nevím jak to dopadne, tak přimhouřím oči a ten lepší se v mých očích zvětší a svými tělesnými rozměry svého soupeře náhle výrazně předčí. Po chvíli, když jsem nebyl v mé partii na tahu, jsem si stoupl a nenápadně se svýma přimhouřenýma očima na oba soupeře na první šachovnici zadíval. Skutečně! Pan Závůrka, Pavlův soupeř, byl v tu chvíli v mých očích jasně dominantní. Sršela z něho síla a energie. Zjevně chtěl vyhrát. Toto mě moc nepotěšilo a tak jsem se raději vrátil ke své partii a ještě intenzivněji přemýšlel, jak svého mladého soupeře přelstít.

            Po další asi hodině hry jsem v hrací místnosti registroval jakýsi nepatřičný ruch a šum. Po další půlhodině mi to nedalo a vypravil jsem se poptat a zjistit co se děje. Realita mě naprosto šokovala. Pavel David mi sdělil, že jeho soupeř se asi před hodinou procházel po rozlehlém sportovním areálu, respektive po části oddělené od hracích prostor skleněnou stěnou. Pečlivý a svojí pořádkumilovnosti proslulý správce ho tam při svém nedělním odjezdu někam do neznáma omylem zamkl. Mobil měl následně nedostupný. Šel jsem se tam podívat a byla to pravda. Pavlův soupeř tam za skleněnou uzamčenou stěnou skutečně seděl. Ale už z něho nešel strach. Energie a bojovnost byla evidentně tatam. Pavel David je hráč známý svoji korektností a tak nebylo divu, že nijak nechtěl využít nastalé situace a se svým soupeřem se skrze skleněnou stěnu dohodli na remíze. Od té chvíle to s mužstvem Prostějova šlo rychle z kopce. Nakonec jsme vyhráli 4:2 (čtyři výhry, čtyři remízy), I já jsem vyhrál. Můj mladý soupeř si nedokázal poradit s nástrahami mnou zvoleného zahájení a v závěru zcela odpadl.

            Svoji vítěznou partii jsem druhý den zaslal bratru Václavovi. Kdysi mi řekl, že se mu líbí, jak se za všech okolností snažím dostat svoji dámu nahá pět, někam na zajímavá útočná pole a ze všech sil tlačit a tlačit na soupeřova krále. Za další dva dny jsme si zase zavolali a mě nejvíce potěšila tato jeho věta: „Když jsem uviděl Tvůj osmý tah De8 a představil si o co se  asi budeš snažit, řekl jsem si jedinou větu: „Vlastík je zpátky!“ J

            Výhra mě samozřejmě velmi nabudila a potěšila. Domů jsem se tu neděli dostal okolo šestnácté hodiny. Neodolal jsem, ještě vytáhl kolo a ostrým tempem si dal padesát kilometrů Moravským krasem. Bylo to jakoby nic a ani nohy mě večer nebolely. Jaký rozdíl oproti sobotě. A snad jsem i tímto cyklistickým počinem potvrdil Václavova výše uvedená příjemná slova.

 

 

                                   Mějte se hezky a ještě bych chtěl všem účastníkům Ostravského konika popřát mnoho hezkých partií                                              

Vlastík

 

 

 

P.S. Záznam výše zmíněné partie. Ukázka je ale spíše určena pro šachisty začátečníky.

Londin – Chládek; Prostějov – Lipovec

1.e4 Jc6 2.Jf3 f5 3.d3 d6 4.Jc3 e5 5.g3 Jf6 6.Sg2 Se7 7.0-0 0-0 8.h3 De8 9.Jd5 Jxd5 10.exd5 Jd8 11.Jh2 Dg6 12.h4 Jf7  13.h5 Df6 14.Jf3 Sd7 15.Vb1 Vae8 16.Sh3 g5 17.hxg6 hxg6 18.b4 g5 19.Sg2 Kg7 20.Sb2

20…g4 21.Je1 Dh6 22.f4 Sf6 23.c4 exf4 24.Vxf4 Je5 25.Db3 Sg5 26.Vf1 Se3+ 27.Vf2 f4 0:1

 

 

 

P.P.S. Společenské poznámky:

a) s úžasem jsem zjistil, že veřejnoprávní televize nevysílá fotbalový zápas Sparta – Plzeň. Nechápu proč vlastně v tom případě a mnoha dalších platíme televizní poplatky Televizní causa II. , O autech a televizích

b) pevně věřím, že výsledky druhého kola prezidentských voleb v Rakousku potvrdí výsledky kola prvního

 

Dub 29, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
29 dubna, 2016

Lipovec, Utopia a další kratochvíle

Někdy před čtyřmi roky bylo šachovou exekutivou přijato pravidlo, že jeden hráč může za určitých podmínek hrát až tři pravidelné soutěže družstev zároveň. (resp. v jedné sezoně). Já osobně mám s tímto pravidlem, malinký, možná spíše pocitový, problém. Zdá se mi, že okruh hráčů hrajících od KP II výše, se tímto pravidlem omezil, respektive, že řada „amatérských“ hráčů byla z těchto soutěží vytlačena, nebo se v nich vůbec neobjevila. Je asi pravdou, že ruku v ruce s tímto pravidlem šla výkonnostní úroveň soutěží nahoru, ale mně prostě nějak chybí v soutěžích družstev nové zajímavé tváře a osobnosti, zdá se mi, že je to tak nějak stále dokola.

                Logicky s výše uvedeným jsme se i my v Lipovci museli postupně zabývat otázkou jak zkvalitnit naše A – mužstvo. Jen se sestavou z doby před desíti lety bychom v soutěžení někde na hranici mezi Krajským přeborem a druhou ligou už prostě neobstáli.

                Jednou z posil lipoveckého šachu je i Josef Kratochvíl. Josef studuje VUT v Brně a je už docela pravidlem, že šachisté – studenti z fakulty stavební – tráví pracovní část svých vysokoškolských prázdnin u naší firmy Dopravní stavby Brno. Platí to i pro Pepu a je tedy celkem logické, že jednou z posil týmu Garde Lipovec A se stal právě on (hlavním sponzorem Lipovce jsou Dopravní stavby Brno).

                Pepova letošní sezóna v dresu Lipovce je, alespoň z mého pohledu kapitána, naprosto famózní. Hned na úvod sezóny mě až šokoval větou, že letos se na soupeře vůbec nebude připravovat, že bude hrát „z ruky“. Ukázku této jeho hry najdete na konci blogu. Nejprve jsem ale Josefovi – dnes již brněnskému šachovému patriotovi – položil několik otázek.

 

1. Josefe, jaké byly Tvoje šachové začátky?

Šachy mě naučil taťka. Nejdřív jsem s ním hrál dámu, on s mamkou hrál šachy. A mě to přišlo zajímavější, bylo tam více figurek, i když jsem pořád prohrával. Začal jsem chodit do DDM ve Velkém Meziříčí, kroužek vedl pan Mejzlík. Ale všichni až na jednoho byli minimálně o 2 roky starší a já vše prohrával, jen toho jednoho jsem občas porazil. Tak to vypadalo, že šachy mou zálibou nebudou. Měl jsem i jiné kroužky sportovní gymnastiku(!), fotbal a na ZUŠ výtvarku. Najednou u domu zazvonil pan Čtveráček z klubu, zda nechci jet na šachový tábor, tak jsem jel. Na táboře jsem byl v nejhorší skupině. Naučil jsem se zapisovat a dělat rošádu. Poté doma jsem i taťku porazil. Z kroužků zůstaly šachy a výtvarka. V kroužku už to bylo lepší, ale vždy na turnaj jeli jen nejlepší 4, což pro mě stále nebylo. Ale další tábor a opět zlepšení. Pak už to bylo jen lepší a lepší. Pan Mejzlík mě pak zavedl do klubu, kde byli samí dospělí, prostě jsem byl vždy všude nejmladší. V klubu se hrávalo ve čtvrtek večer a v neděli dopoledne. Většinou tempo 2×10. Co ostatní v mém věku měli natrénováno, já měl strašně nahráno s dospělými. Začal jsem hrávat i stolní tenis a stále chodil do výtvarky. Na první přebor Mistrovství Moravy a Slezska(MMaS) jsem byl v roce 2004. A tam to bylo tragické. Se silnými jsem prohrál, slabší porazil. V roce 2005 jsem na KP v Havlíčkově Brodě poznal Petra Mičulku z Náměště, který mi nabídl přestup a hraní 1.ligu mladšího dorostu, nakonec jsem přestoupil. A hned na MMaS jsem zvítězil v kategorii do 14let. V té době jsem teorii vůbec neznal, ale vymýšlel už od druhého tahu. Tak jsem půlku času spotřeboval na zahájení. Co je šachová příprava jsem vůbec nevěděl. Na MČR 2006 jsem měl 3z3 a všechny jsem překvapil jako úplně neznámý, ale nakonec skončil s 4,5/9. Podobné výsledky jsem zaznamenal další dva roky. V juniorech to nebylo o moc lepší. Jen na MČR mládeže v blesku v roce 2007 jsem překvapil druhým místem. Jelikož jsem vyrůstal na desetiminutovkách, tak mám bleskový šach rád. Další roky na MČR v blesku mládeže 2008 smutně 5., v roce 2009 jsem byl na nepopulárním čtvrté místě, když jsem prohrál armagedon o 3.místo. Pak přišel můj nejlepší rok 2010, dostal jsem se nad 2300 a získal titul FM. (viz foto 2) Otevřené MČR mužů skončilo fiaskem. Ale pak jsem skončil druhý v rapidu na MČR v H18 a H20. Porazil na CZECH OPENu GM Babulu. Vyhrál KP Vysočiny jak ve vážných partiích, tak v blesku. A hlavně vyhrál MČR v blesku mládeže. (viz foto 3) A byl jsem nominován na Sportovce kraje Vysočina. Jelikož se dalo hlasovat na internetu, získal jsem dost hlasů a byl pozván na galavečer. Sice jsem nevyhrál, ale mám fotku s Martinou Sáblíkovou, tehdy poprvé olympijská vítězka, kdo by řekl, že její neporazitelnost na 5km bude trvat do teď :-). (viz foto 1)  V roce 2011 jsem hrál MČR mužů v blesku a skončil 9. výborný výsledek. Jinak moc žádné další úspěchy nepřibyly. Až v roce 2015 opět na MČR v blesku a 15. místo.

PS: Jakou absolventskou práci jsem dělal ve výtvarce na ZUŠ?? Ano, správně šachy!!

(viz foto 4)

 

2. Jak vnímáš Vysokoškolské šachy?

VUT nabízelo šachy jako volitelný sport zdarma. Já ho zapsaný nikdy neměl. Když jsem v prváku chtěl, byl jsem varován, že to vede hráč kolem ELA 1900 a hrají se tam blicky a bughouse(speciální zábavná forma šachu). Informaci jsem si i ověřil a neměl jsem zájem. Od letošního roku VUT šachy jako sport zrušilo. Měl jsem představu, kdyby tam přednášel nějaký GM či IM, případně se střídali, určitě by to zájem zvedlo, ale nemohlo by to být zdarma. Ale všechny sporty jsou na VUT nějak dotované, tak proč by nemohly být šachy?!

                Hrávaly se i zápasy mezi VUT a MUNI. Dva roky se hrálo, ale vždy z každé školy přišel jiný počet. Z VUT bylo víc tak někteří hráli za MUNI. Nakonec třetí rok už se nehrálo, což je určitě škoda, ale zájem nebyl.

                Pokud chce někdo reprezentovat VUT může na akademickém MČR v bleskovém šachu, které se dvakrát konalo na fakultě stavební 17. listopadu, letos by se mělo hrát opět. Na akademických MČR se hrávaly i družstva v rapidu, ale zájem už taky opadl. V Brně 2012 14 družstev, v Praze 2013 10 družstev, v Liberci 2014 4 družstva a loni v Olomouci už šachy ani nebyly. Což je určitě škoda.

 

3. Josefe, provedl bys nás některými zákoutími brněnského šachu?

Než jsem přišel do Brna, znal jsem tři brněnské kluby Lokomotivu, Duras a Bystrc ( jezdil jsem na jejich rapid už dříve). Poté jsem zjistil, že existují i další kluby. A rivalita je v Brně velká.

                První rok, co jsem byl v Brně, jsem dokonce ani za žádný brněnský klub nehrál. Na šachové středy jsem taky chodit nemohl, měl jsem večer fyziku. Bohužel jsem ani přebor Brna hrát nemohl. V další sezoně jsem Lokomotivě pomohl k postupu do 1.ligy a stal jsem se přeborníkem Brna v bleskovém šachu. No a příští sezonu už jsem hostoval v Lipovci, jelikož jsem byl členem Caissy Třebíč. A nehostoval jsem za brněnský klub, tak se poprvé v historii stalo, že obhájce titulu přeboru Brna nemohl obhajovat. Upozornil jsem na to pořadatele sám a ti mi poděkovali, že jsem se nehádal, že chci jako obhájce hrát. Byly na to různé názory. Ale dle mě podmínka je jasně daná, být členem brněnského týmu nebo hostovat v sezóně, což jsem nesplňoval. Ale od další sezóny už jsem členem Lokomotivy a přebor Brna je bez problému. Letos se Lokomotivě podařil zázrak, když se nám podařilo postoupit do extraligy, když se dva roky zpět bojovalo vždy o záchranu. Budou v extralize příští sezónu dva brněnské týmy? To záleží na Durasu, zda se udrží.

                A jak probíhají turnaje jednotlivců? Nazval jsem to brněnský zvyk, vždy se na turnaji sejdou cca 4 silní šachisté, spolu to dají za remis a čekají, zda někdo další ztratí. Přeci jen ze začátku mě nikdo v Brně neznal, tak každý chtěl hrát. V poslední době už mám pár lidí, s kterými rovnou remizuji. Na turnaji v Jihlavě jsem měl 5z5 a pak další 4 partie měli dohromady tak 15 tahů, tak jsem jen dodal to vás naučí v Brně :-). V roce 2012 se mi povedla miniaturka s GM Tomášem Polákem. Celkově účast na jednodenních rapidech spíše ubývá.

 

4. Co Ti šachy daly a co si myslíš, že Ti vzaly?

Šachy ze mě udělaly klidného tichého člověka, který se nerad hádá. Myslím, že díky šachu se umím více soustředit na jiné věci. Nervy umím u šachů ovládat dost, když mám časovku, tak jsou ze mě nervózní víc spoluhráči než já :-). Ale vždy když jdu na zkoušku, tak jsem hodně nervní. Co mi daly šachy hlavně, je to že jsem poznal spousta lidí po celé České republice.

                Co mi šachy vzaly? Určitě čas, který jsem hráním strávil. Ale kdybych nehrál šachy, určitě bych měl jiné záliby. Vůbec si nedovedu představit život bez šachů, ať už zpětně nebo momentálně. Vždy když zapnu počítač, podívám se, co se stalo nového. Až poté jdu dělat něco jiného.

                Já jako šachista s ELEM okolo 2300(spíš pod) si vybírám dva typy turnajů. Ty, na které si jdu jen zahrát (např.: pardubický Czech Open, každý rok říkám, že už nepojedu a stejně ho hraji) a turnaje, na kterých chci skončit vysoko tzn.ve finančních cenách :-). Třeba loňský turnaj v Jeseníku byla příjemná dovolená se skvělými lidmi a ještě jsem i něco vyhrál :-). Ale spíš vyhledávám bleskové turnaje.

                Na rozdíl od toho šachový profesionál s ELEM 2500+ ať už IM či GM vyhledává turnaje, kde dostává podmínky a samozřejmě se snaží vyhrát. S 2500+ se dá šachy asi uživit, ale je to hodně těžké. K tomu se dá samozřejmě trénovat mládež, jak to mnoho šachistů dělá.

 

5. Mně z šachového života v Brně velmi utkvěly v paměti bleskové turnaje „U Pásků“. (viz např. blog Blical jsem v paluše U Pásků ). Po smrti pana Páska tyto turnaje skončily. Sice jsem zažil několik pokusů o jejich obnovu, ale ty všechny byly víceméně neúspěšné. Až ten poslední v čajovně UTOPIA mě doslova nadchl, bylo mně tam mezi šachisty velmi dobře. Můj úraz mě na nějakou dobu od šachu zbrzdil, ale velmi se těším, až se tam mezi Vás vrátím. Jak vnímáš čajovnu UTOPIA a šachy Ty, Josefe? Vidíš tam naději pro sportovně – rekreační (kavárenský J ) šach? Tak jako kdysi, ještě za dob dávného komunismu, v legendární kavárně Belva?

Historie turnajů U Pásku je dlouhá. Turnaje začaly v únoru v roce 1999 a od té doby se ani jednou nepřerušilo, obdivuhodné. Hraje se vždy první sobotu v měsíci až na nějaké výjimky. Hrávalo se v restauraci U Pásků, ale nevím kolik let a kdy se tam hrát přestalo. Když už jsem studoval v Brně, sháněly se na tuto akcí vždy nějaké hospody a poté se akce přesunula do hrací místnosti Lokomotivy Brno na ulici Staňkové.

                Má první účast se datuje k 6.7.2013 a hned byla vítězná. Byl jsem nováčkem číslo 289 dle statistik pana Hafroviče. Dřív jsem se turnaje účastnit nechtěl, neboť nemám rád zakouřené prostředí. A ještě jsem jezdil na víkendy domů. Turnaje do května roku 2015 se hrály v hrací místnosti Lokomotivy. Pan Kalendovský, který vše řídil, říkal, ať to převezmou mladí.

V květnu přišel Neklan Vyskočil s čajovnou Utopia a byl to naprosto skvělý nápad. Akce byla přejmenována z U Pásky na Bleskovky Zdeňka Páska. Pásci opět ožili (viz foto 8) a hned na první turnaji v novém bylo 20 hráčů. Čajovna Utopia je pro Pásky ideální. Mají zde vlastní šachy, nemusí se půjčovat materiál. Čajovna má normálně zavřeno, takže pro šachisty je zde klid, případně hraje hudba potichu.       Účast je vždy poměrně slušná. Ideální počet je kolem 20 hráčů, aby se mohlo hrát každý s každým a skončilo v rozumném čase. Po turnaji se dá v klidu posedět nebo třeba zahrát kulečník. Obsluha je bezproblémová. Od letošního roku zároveň s turnajem probíhá i amatérský turnaj v kulečníku. Což je zajímavé spojení. V čajovně se hraje i FIDE open, každé úterý se hraje jedno kolo. Je to turnaj, který se hraje za běžného provozu. Hluk je větší, ale dá se to.

 

6. Co Tě ještě, Josefe, zajímá ve Tvém volném čase?

Moji strašnou výhodou je, že mě nezajímá politika. Spousta lidí řeší americké volby a mně je

to úplně fuk.

                Od doby co jsem v Brně, jsem začal hrát deskové hry. (viz foto 7) Ze začátku jsme chodili jen občas. Postupem času se to pěkně zintenzivnilo. Dnes na internetu šachy už nehraji a hrají deskovky. Ale je to stejný jak u šachů, na živo je to prostě lepší. Znám přes 100 různých her od hodně složitých po úplně jednoduché. Mám rád hry složité a bez kostek, ale i kostkové hry jsou skvělé. Přátelé mi říkají, že neumím nechat někoho vyhrát, je to výhoda nebo nevýhoda?! Je rozdíl, když hraji deskovky jen tak nebo v turnaji. Přeci jen v turnajovém režimu víc počítám :-). Je to podobné jak v šachách, když blicáte jen tak, taky obětujete i nekorektně.

                Před rokem jsem se znova vrátil ke stolnímu tenisu a hrávám brněnské amatérské turnaje, ale i amatéři hrají dobře. Většinou už končím v první polovině.

 

                Josefe, děkuji za rozhovor a přeji Ti vše dobré.

                                                                                              Vlastík

 

 

Kratochvil,Josef (2289) – Babula,Vlastimil (2533) [B86]Czech open, 23. 07. 2010
[Josef Kratochvíl]

Můj první A-turnaj v Pardubicích a poprvé s titulem FM. A hned proti panu GM Babulovi 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 a6 6.Sc4 první kolo bez přípravy v té době jsme Sc4 hrával pravidelně [dnes už spíše hraji 6.Sg5] 6…e6 7.Sb3 Jbd7 8.Sg5 Db6 černý hraje boční tah,ne mc dobrý. dáma na b6 překáží [hlavní tah 8…Jc5] 9.Dd2 Se7 10.0-0-0 Jc5 11.Vhe1 Dc7 12.f4 h6 13.Sxf6 Sxf6 přichází profylaxe 14.Kb1 0-0 15.Jf3

visí na d6 a chci jít g4- g5 15…Se7 16.g4 b5 17.g5 hxg5 18.Jxg5 otevřený g-sloupec se může hodit 18…Sd7 pochybný tah, lepší Sb7 19.Vg1 Sxg5? hodně zvláštní tah, po partii to hodně černý kritizoval a to oprávněně [19…b4 určitě lepší] 20.Vxg5 f6 21.Vg3 b4? zde už je pozdě [21…Vf7 tady se hraje] 22.Vdg1 Vf7

bílému vše vychází 23.Jd5! Jxb3 [23…exd5 24.Dxd5 Se6 25.Dxa8+; 23…Dd8 24.Dg2 Df8 25.Jxf6+ Vxf6 26.Vxg7+ Kh8 27.Dh3+] 24.axb3 Dc5 zde někde jsem potkal Filipa Valu a ten se mě ptal zda už jsem vyhrál. odpověď: ještě ne! 25.Jxf6+ přichází celkem forzír varianta 25…Vxf6 26.Vxg7+ Kf8 27.Vg8+ Ke7 28.V1g7+ Vf7 29.Vxf7+ Kxf7 30.Vxa8 Sc6 o partii je rozhodnuto, jen přečkat časovku 31.Vd8 Sxe4 32.De2 Sg6 33.Dg2 Dc7 34.Va8 Db6 35.De2 a5 36.Va6 Dc5 37.Dc4

i přes tuto skvělou partii, se mi podařilo na turnaj odepsat 10 bodů…a to jsem měl 2,5/5. ..ale konečný výsledek byl 3/9.. 1-0

 

Kratochvíl,Josef (2235) – Obšívač,Josef (2345) [C00]2.liga E 15/16 (Grygov-Lipovec) (4.2), 06.12.2015
[Josef Kratochvíl]

1.e4 e6 2.d3 Jelikož letos hrávám bez přípravy, tak vyhnout se teorii se zkušeným hráčem bylo dobré [2.d4 hrávám taky občas] 2…d5 3.Jd2 Jf6 4.Jgf3 b6 5.g3 Se7 6.e5

e5 se zpravidla hraje až po malé rošádě [ale po 6.Sg2 černý může vzít na e4 a po dxe4 zahrát nepříjemné Sa6] 6…Jfd7 7.Sg2 c5 8.0-0 Sb7 9.Ve1 Jc6 10.Jf1 a5 když černý zahrál tento tah, docela se mi ulevilo já černými stavím Dc7 a velkou rošádu 11.h4 a4 12.a3 typické bránění hře černého v těchto pozicích 12…h6 13.h5 b5 zde černý nabídl remízu. najednu stranu se mi moc hrát nechtělo, ale hráli jsme v sedmi tak jsem hrál za tým a nevěděl jsem co bych dělal 4hodiny v Olomouci 14.J1h2 b4 15.Jg4

každý hraje na svém křídle, ale černý má výhodu, že bílý už zahrál e5 a nemůže hru otevřít.. 15…Db6 16.Sf4 Jd4 černý nad tahem strávil dost času, a já se rozhodl neměnit a dostal jsem zajimavou myšlenku Jd2,Je3 a Dg4 17.Jd2 b3 a další tah na kterým strávil černý dost času,a já uviděl oběť pěšce s kompenzací 18.cxb3 Jxb3 19.Jxb3 Dxb3 20.De2 Sa6 21.Je3 Sxd3 lepší je Dxd3 a po Dg4 g5, ale to jen tak člověk u partie nezahraje 22.Dg4 Jf8 [teď po 22…g5 23.hxg6 Sxg6 24.Jxd5 exd5 25.e6 Jf8 26.exf7+ Kxf7 tuto pozici jsem viděl v propočtu při 18.tahu a říkal jsem sis že tam něco musí být a je 27.Se5 např 27…Vh7 28.Ve3 Db5 29.Vf3+ Ke8 30.Vxf8+ Sxf8 31.Dxg6++-] 23.Dxg7 Vh7 24.Dg4

[nechtěl jsem jít hned 24.Dg8 kvůli 24…0-0-0 ale i tam, věž na h7 stojí hrozně špatně] 24…Vd8 25.Vad1 c4 26.Vd2 Db6 27.Vc1 myšlenka byla Vc3 a vzít na d3 abych měl pokryto i na b2, což bohužel nejde udělat 27…Da5 28.Vcd1 Db5 chyba, která dává bílemu tempo v chytání věže na h7 29.Dg8 Kd7?? a toto je rozhodující chyba král na e8 by stál lépe 30.Vxd3 cxd3 31.Sf1

31…Dxb2 32.Sxd3 Dxa3 33.Sxh7 Jg6 34.Dxf7 Jxf4 zbytek už černý nemusel hrát, ale chtěl dohrát 40 tahů, ikdyž já měl ještě 30minut 35.Dxf4 Vf8 36.Dg4 Da2 37.Sc2 Sc5 38.Vxd5+ Dxd5 39.Jxd5 Vxf2 a přichází 3tahový mat 40.Dxa4+ 1-0

 

Sedlacek,Oldrich (2209) – Kratochvil,Josef (2243) [E90]2.liga E 15/16 (Gordic Jihlava-Lipovec) (6.3), 24.01.2016
[Josef Kratochvíl]

V Gordicu jsem pár let hrál první ligu, takže všechny hráče znám. Čekal jsem, že Olda(hodně blicek jsme sehráli v Ostravě, když jsme jezdili o den dřív) nabídne remis, ale jelikož jsme přijeli v sedmi, tak to nezkoušel. 1.e4 opět jsem hrál bez přípravy, ale toto mě překvapilo 1…g6 s kýmkoliv jsem chtěl jít g6 na cokoliv tak jsem to neměnil 🙂 2.d4 Sg7 3.c4 c5 4.d5 d6 5.Jc3 Jf6 6.Se2 0-0 7.h3 e6 8.Jf3 exd5 9.exd5 [susší tah po 9.cxd5 přechází do varianty Benoni, které hrávám normálně za černé] 9…Sf5 pamatuji si jak na jedné přednášce GM Voko(Marek Vokáč) říkal, že se vše vymění na e4 případně e5 a dá se to za remis 🙂 10.0-0 Je4 11.Jxe4 Sxe4 12.Jh2

zajimavý, ale pochybný tah…bílý mi chce chytit bělnopolného střelce případně vyskočit na g4 [12.Sd3 lépe] 12…h5 13.Db3 teď po [ted po 13.g4 jsem měl připraveno 13…Dh4 lepší 14.Sf3 (nejde 14.f3 Dg3+ 15.Kh1 Se5) 14…Sxf3 15.Dxf3 Jd7 se zajimavou hrou] 13…Ja6 14.Sd2 bílý se chtěl dovyvinout, ale asi bylo lepší přiznat chybu a vyměnit bělnopolného střelce [14.Sd3] 14…Ve8 [počítač preferuje a nevadí mu ani trojpěsec, protože bílý neudrží dámské křídlo 14…Db6 15.Dxb6 axb6 16.Sc3 Jb4 17.Sxb4 (lepsí 17.Sxg7 ale i zde čeká bílého těžká obrana 17…Kxg7) 17…cxb4] 15.Vfe1 Sd4 [opět jsem mohl 15…Db6 teď dokonce v lepší konstalaci, protože pak hrozí vidle na c2 např 16.Sc3 Dxb3 17.axb3 Jb4 18.Sxg7 Kxg7 19.Sd1 a zde bílého figurky stojí hrozně hlavně kůň na h2] 16.Sf3 Dh4

ale já měl s dámou jiné úmysly : -) 17.Vxe4?? [17.Se3 Jb4 zde se normálně hraje; po 17.Kh1 ukazuje pc šílenou variantu 17…Dxf2 18.Ve2 Dxe2 19.Sxe2 Sxg2+ 20.Kxg2 Vxe2+ 21.Kh1 Vxd2 22.Dxb7 Vb8 23.Dxa6 Vbxb2 24.Jf3 Vf2 25.Da3 Vbe2 26.Jxd4 (nejde totiž 26.Vb1 Ve3 27.Vb3 Vfxf3 28.Vxe3 Vxe3 29.Dxa7 Se5 zde černý stojí na hranici výhry jen si musí dát pozor na á-pěsce) 26…Vh2+ 27.Kg1 Vhg2+ 28.Kh1 Vh2+] 17…Dxf2+ 18.Kh1 Dxd2 19.Dxb7 Dxb2

tento tah bílý neviděl když bral na e4 20.Dxb2 Sxb2 21.Vb1 Se5 koncovka by měla být lehce vyhraná, jen já z toho umím udělat drama 22.g4 Vab8 23.Vxb8 Vxb8 24.gxh5 Vb1+ 25.Kg2 f5 26.Ve2 g5? [hned 26…Jb4] 27.Jf1 [27.a3 a můj jezdec se nedostane do hry] 27…Jb4 28.Vd2 Sf4 29.Ve2 Jd3

zde černému hraje úplně vse 30.Jg3 Sxg3 [30…Se5 vypadá lépe 31.Vd2 Jf4+ 32.Kh2 Vc1 a bílý ztrací na c4] 31.Kxg3 Je5 32.Vxe5 bílý zkouší poslední trik [nechtělo se mu trpět po 32.Vc2 což bych také nechtěl, s tak špatným střelcem] 32…dxe5 33.d6 e4 34.d7 Vb8 i jediný tah stačí 🙂 35.Sd1 Vd8 zbytek už je v pohodě 36.Sa4 Kg7 37.h4 Kh6 38.hxg5+ Kxg5 39.Sc6 Kxh5 40.Kf4 Kg6 41.Sa4 Kf6 42.Sc6 Vg8 43.Sd5 Vg4+ 44.Ke3 Vg3+ 45.Ke2 Ke7 46.Se6 f4 srovnal jsem na 3,5-3,5, ale ani to nakonec nestačilo na body… 0-1

 

Zpravodajské články Josefa Kratochvíla

MČR mužů v bleskovém šachu 2011 aneb v Praze se mi daří 
Prázdniny 2011 aneb strašná hra černými 

OPEN Teplice 2012 aneb prokletá devítka

 

Popisky k fotografiím

1. Já s Martinou Sáblíkovou
2. MČR v blesku 2010..  Zleva: vicemiss ČR 2009 Lucie Smatanová, 3. Jakub Tuma, 1. Josef Kratochvíl, 2. Filip Vala
3. Já na MČR v blesku v roce 2009
4. Moje absolvetská práce na ZUŠ ve výtvarce
5. Všichni vedoucí na šachovém táboře v Jedově, rok 2011. (S Táňou Halušovou hájil Josef 3.4.2016 dres Garde Lipovec A- Táňa úplně vpředu)
6. Já s bráchou Víťou na šachovém turnaji rodinných dvojic v Pravonině 2015
7. Deskovkové družstvo tvořeno šachisti. Zleva: Josef Kratochvíl, Karel Kratochvíl, Slávek Sládek, Eva Kulovaná

8. Plakát o akci Bleskovky Zdeňka Páska

 

Dub 7, 2016Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
7 dubna, 2016
4. stránka z celkem 16« První«...23456...10...»Poslední »
Další články autora
[custom_widget_pro_zobrazeni_blogu]
Nejnovější příspěvky
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025: Šachy na Pražském hradě i v perle secese
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025 STREAM
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025
    Světová jednička přijíždí do Prahy
  • ČEZ CHESS TROPHY 2024
    Izrael poráží české velmistry
  • Palba ostrými černými
Nejnovější komentáře
    FIDE - Mezinárodní šachová federace sdružující šachysty z celého světa. www.fide.com
    ECU - Evropská šachová unie sdružuje evropské šachové federace. www.europechess.org
    Šachový svaz ČR - sdružuje šachysty v české republice. www.nss.cz
    Pražská šachová společnost, z.s. Email: prazska.sachova@gmail.com IČO: 26669897 Sídlo: Na zájezdu 1940/6
    2025 © Praguechess
    Truemag theme by StrictThemes