Den V. – 21. listopadu 2009
Po snídani a naložení bagáží jsme udělali ještě jednu zastávku v Selcuku, abychom si prohlédli místní mešitu. Založil ji roku 1375 jakýsi Isábey. Mešity či minarety jsou v Turecku prakticky v každém městě či vesnici a slouží jednak ke svolávání věřících k modlitbě (dnes zvláště pomocí ampliónů) a jednak ke společnému modlení.
Všechny mešity jsou stavěny tak, aby MIHRAB (viz níže) směřoval přímo k Mecce. V Turecku je 99% muslimů, ačkoliv zdaleka ne všichni svou víru vyznávají „dokonale“. Zajímavé je, že i při narození je každému automaticky zapsáno jako náboženství islám.
Vlevo vidíme dvě důležité části každé mešity: MIHRAB, což je výklenek, který v každé mešitě vyznačuje směr do Meccy, a MIMBAR, tedy kazatelnu, ze které občas káže IMÁM, správce mešity. Tyto kazatelny mají 7-11 schodů, ale IMÁM vždy stojí nejvýše na sedmém schodě, vyšší schody jsou určeny pouze prorokům.
Existuje pět pilířů islámu:
1) Víra v jednoho Boha; ten je stejný, jako např. v křesťanství nebo judaismu, pouze má třeba jiné jméno.
2) Modlitba; věřící jsou povinni se 5x denně modlit. Modlitby většinou probíhají doma či v soukromí, každý věřící má přitom kompas, aby věděl, kterým směrem je Mecca a modlil se čelem k ní. Ke společnému modlení slouží mešity, nejčastěji v pátek, což je v islámu hlavní církevní den (podobně jako v křesťanství neděle či v judaismu sobota).
3) Almužna; bohatí jsou povinni rozdělit se o část svých příjmů se sociálně slabšími.
4) Ramadán; postní měsíc, ve kterém jsou věřící povinni od východu do západu Slunce nejíst a nepít. Většina arabského světa používá lunární kalendář, což znamená, že každý měsíc vždy trvá trochu jiný počet dnů. I ramadán tedy může někdy vyjít podle našeho kalendáře na červen, jindy na prosinec. Turecko jej dříve také používalo, nyní ovšem přešlo na náš kalendář solární. Pro lunární kalendář je rokem 0 náš rok 622, kdy Mohammed vykonal pouť (utekl) z Meccy (Hidžry) do Medíny.
5) Pouť do Meccy.
Ze Selcuku jsme vyrazili přes Aydin do Pamukkale, což je jedna z nejkrásnějších tureckých rarit zapsaná jako památka UNESCO. Jedná se vlastně o dva skvosty v jednom. Tím prvním jsou vykopávky antického města Hierapolis. Je opravdu krásně zachovalé a podobně rozlehlé jako Efez. Zvláště nekropole zde zabírá skutečně obrovský prostor. Přiblížíme si toto místo několika fotkami.
Druhou část komplexu tvoří možná největší přírodní turecká rarita, kterou představují okouzlující travertinové terasy. Travertin je něco jako vápenec, má nádhernou bílou barvu. Navíc v celé této oblasti je silné magmatické působení, což v kombinaci vytváří opravdu jedinečnou podívanou, kterou lze jen těžko vyjádřit slovy. Na závěr jsme se po těchto travertinových terasách mohli také projít, což je rovněž něco jedinečného. Dost bylo slov, fotografie zde hovoří za vše.
Dalším hotelem, ve kterém jsme přenocovali, se nacházel poblíž Pamukkale (což mimochodem v turečtině znamená bavlněný hrad, neboť v okolí se hojně pěstuje bavlna) a nesl název Richmond. Ten se narozdíl od ostatních hotelů nerozprostíral do výšky, ale do šířky. My jsme například měli pokoj úplně dole, takže jsme dveřmi na „balkón“ vstupovali rovnou na trávník…:) Před večeři jsme vyzkoušeli místní termální koupele a po nasycení se opět ulehli do postelí. Jsme sice na dovolené, ale připadám si den ode dne unavenější…
Den VI. – 22. listopadu 2009
Šestý den jsme začali opět něčím úplně jiným. Vyjeli jsme do nadmořské výšky kolem 1000m, kde se poblíž města Tavas nachází největší ruční výrobna koberců v celém Turecku, pro kterou pracuje okolo 50 000 lidí!! Tyto turecké koberce jsou nesmírně proslulé, ačkoliv mediálně známější jsou koberce perské. V prvním patře jsme prošli třemi demonstračními místnostmi, kde jsme na vlastní oči mohli vidět, jak se koberce ručně vyrábějí. Je to neskutečně náročná práce, ale zároveň fascinující umění. Například výroba jednoho hedvábného koberce (které jsou kvalitnější, ale zároveň také dražší než vlněné a bavlněné) může trvat i několik let!! V další části jsme se seznámili s barvením bavlny, což je řemeslo, přenášející se z generace na generaci a žádný barvíř Vám nikdy neprozradí, jak přesně (tj. jakými poměry) své barvy vyrábí. V poslední třetí části jsme pak viděli, jak se zpracovává hedvábí. Vyrábí se z kokonů (kukel) bource morušového, přičemž z jednoho kokonu je možné vyrobit i několik kilometrů hedvábí. Je to jedna z nejpevnějších látek vůbec, vyrábí se z ní například i padáky nebo neprůstřelné vesty.
Po obědě následoval přesun zpět do Antalye na hotel Grand Ring, ve kterém jsme strávili první noc. Po cestě jsme projeli město Denizli, které je pozoruhodné svými kohouty. Ti totiž kokrhají nepřetržitě 60-70 vteřin s takovou vervou, že z toho omdlí. Po chvilce ovšem vstanou a kokrhají znovu…:) Po příjezdu na ubikaci jsme si chvilku odpočinuli, zašli na večeři a znovu odpočívali. Tím ovšem dnešní den ještě nekončil, večer se totiž jelo na Tureckou noc.
Během ní se nám představilo hned několik typických tureckých folklorních tanců. Na úvod to byli turečtí tančící (nebo též vířící) derviši, což jsou mniši v bílých pláštích, kteří předvádí takový zvláštní tanec, kdy se točí dokola na levé noze kolem své vlastní osy. Pak už nastoupila hlavní taneční skupina večera, tvořená pěti tanečníky a pěti tanečnicemi. Na úvod předvedli tanec znázorňující tradiční námluvy. Hned poté aktivně zapojili část publika, když vytvořili hada, vytáhli na pódium cca 20 hostů a někteří z nich si namlouvací rituál vyzkoušeli na vlastní kůži. Tato skupina pak v průběhu večera předvedli několik velmi temperamentních tanců a v úplném závěru se muži předvedli fyzicky velmi náročnými pohyby a kreacemi.
Vrcholem večera bylo vystoupení břišní tanečnice, ale ještě předtím se musím zastavit u asi nejzvláštnějšího čísla celého večera, a to vystoupení břišního tanečníka! Opravdu mu to šlo, byl to skvělý šoumen, který do „víru vášně“ zapojil i dvě dámy z publika, ale stejně je to velmi netradiční, vidět tancovat břišní tance muže…:) Jak už jsem se však zmínil výše, břišní tanečnice byla skvělá: krásná, s velmi sexy tělem a opravdu své řemeslo ovládala. Jednička s hvězdičkou.
Turecká noc byla velmi pozitivním zakončením příjemného dne.
Pokračování příště.
(Povídání včetně fotografií si můžete prohlédnout zde.)
Nejnovější komentáře