Závěr listopadu jsem promarodil. Můj mozek v nemoci nezvládal žádnou práci a tak jsem strávil řadu hodin u televizní obrazovky a pozoroval vznik parlamentu. Naštěstí jsem si zavčasu uvědomil, že mi sledování tohoto typu pořadů vůbec nedělá dobře, že mám takřka permanentní pocit tísně a úzkosti z budoucnosti. Na televizi Prima navíc zase v těch dnech běžela masivní reklama na pořad, kde nám nájemný vrah a lupič bude kázat svoje názory a morálku. Toto mi tedy opravdu připadalo už naprosto neuvěřitelné až zrůdné. Kam jsme to dospěli?! Naštěstí teď už jsem zdravý a když při večerním šlapání na rotopedu náhodou zavadím o nějaký nepříjemný obličej naší politiky, resp. výše zmíněného člověka, tak nic neřeším, neposlouchám, ihned přepínám.
Naštěstí prožívám i příjemné zážitky. Možná drobné a nenápadné, ale zůstávají mi v paměti. Nedávno jsem zahrál „zajímavou“ partii ve druhé lize(viz níže). Po skončení celého zápasu jsem se zastavil na Sýpce Blansko na pozdní oběd. Mladá příjemná číšnice mě při objednávání potěšila, že už mě dlouho neviděla, že jim tam chybím. Já jsem jí opáčil, že jsem byl nemocný a že se ve svém věku musím ještě více hlídat a taky, že ona je mladinká a její tělo si tedy takovéto starosti, co mám já, ještě vůbec nemusí připouštět. Na chvíli se zamyslela, pokývala hlavou a naprosto vážně, ale spíš jen tak pro sebe prohodila „No, já už taky nejsem žádná Ranní rosa“. Ta věta mě velmi pobavila a doteď, když si na ni vzpomenu, vyvolává příjemné cukání v mých koutcích.
Nejkrásnější zážitek dosavadních letošních Vánoc jsem ale zažil jen před pár dny. Byl jsem na obědě se svými přáteli – s manželským párem. On je hudební profesor, ona klavírní virtuoska. Bavili jsme se o všem možném a mimo jiné i o jejich malém synkovi. Já jsem svoje dvojnásobné dědečkovství samozřejmě považoval za dostatečný puvoár k velmi „zasvěcené“ konverzaci. V jednu chvíli ale ona v několika větách řekla krásný příběh. Pro mě byl nádherný a utkvěl mi v paměti. Třeba v těchto předsvátečních dnech dodá trochu potěšení a pohody i Vám.
Sára v těhotenství hodně hrála a to nejen doma, ale i samotné koncerty. Po narození miminka samozřejmě trošku hudebně odpočívala, starostí s první ratolestí je, alespoň ze začátku, zcela jistě velmi hodně. Někdy, tak třeba ve čtyřech měsících býval chlapeček neklidný a jednou si, v tom neklidu a pláči, Sára pustila svůj oblíbený klavírní koncert. Ondrášek se rázem uklidnil, doširoka otevřel oči a celých padesát minut se ani nehnul. Celou tu dobu s velkým uspokojením poslouchal hudbu, zjevně mu připomínající chvíle strávené v maminčině bříšku.
Na tenhle nenápadný a jakoby mimoděk vyslovený příběh si často vzpomenu. Ujasnil mi hodnoty, dodává optimismus a vnitřní vyrovnanost.
Hezké Vánoce přátelé a kamarádi Vlastík
P.S.
1) Video ze stavby Bowling Brno
2) 17.12.2017 výstava šachových mincí na Zámecké Sýpce v Blansku. ( případné info 602 501 962)
3) 29.12.2017 Osmnáctá vycházka Moravským krasem (případné info dtto) – na obě akce jste zváni
4) Šachová partie
Sládek Vladislav (1922) Chládek Vlastimil (2017)
Kuřim – Lipovec 5.11.2017
1.e4 Jc6 2.Sc4 e6 3.De2 Jd4 4.Dd3 c5 5.c3 Jc6 6.f4
V tuhle chvíli jsem si říkal, že vlastně všechny figury bílého jsou postaveny nějak podivně. Taky jsem si byl vědom, že pokud nezareaguju přiměřeně rázně, tak bílému se časem zcela jistě podaří vyklouznout z nepovedeného zahájení. Vnímal jsem i oslabená černá pole bílého a tak přišel následující krvežíznivý tah. 6. … g5 7.Jf3 g4 8.Je5 Jxe5 9.fxe5 Dg5 10.Ja3 Dxe5 11.Sb5 f5 12.0-0 a6 13.exf5
Bílý se nenechává zahanbit a taky přikládá pod kotel. V této části partie je to ale on, kdo tahá za kratší konec.) 13. … axb5 14.fxe6 c4 15.Dc2
Od konce minulého ročníku družstev jsem nesehrál žádnou soutěžní partii, neřešil žádné diagramy a výsledek toho je znát. Zabýval jsem se scestnými variantami a nakonec ve strachu před utíkajícími ručičkami hodin zahrál velmi zbabělý tah. Škoda, že jsem si nevzpomněl na partii s Borisem Spasským. Pozice je svým způsobem takřka identická. Tehdy se po tahu 20. … Dc5
Mistr světa musel vzdát, a mému dnešnímu sympatickému soupeři by po podobném 15. … Sc5+ 16.Kh1 Sd6 atd. nezbývalo asi taky nic jiného.) 15. … Sxa3?? 16.bxa3 dxe6 17.d4 cxd3 18.Dxd3 Je7 19.Sf4 Dd5 20.De2 Jg6 21.Sh6 Sd7 22.Vad1 Dc4 23.Df2 0-0-0 24.Da7 Kc7
Další výrazná chyba, nevnímám prostor celé šachovnice, hledím slabomyslně jen doprostřed a tak ani nemůžu vidět jednoduché 24. … Da4 25.Vd4 Dc6 26.Vf7 26. … e5 27.Vd1
A zase nevidím vše řešící 26. … Jh4, v těchto chvílích se pohybuji na hranici prohry. Naštěstí můj soupeř má sebevědomí ještě méně, než já a pravděpodobně se již v duchu smířil s prohrou.) De6 28.Da5 + Kb8 29.Vxh7 Vxh7 30.Dxd8 Sc8 31.Se3 Vd7 23.Vxd7 Dxd7 33.Dg5 Dd1 + 34.Kf2 Dc2 35.Kg3 De4 36.Sb6 De1+ 37.Sf2 Dxc3 a nakonec tedy přeci jen 0:1 .
Nyní se pokusím tento projekt představit: Vlastní kompletní sbírku je možno převážet v bezpečnostním kufříku. Při konkrétní prezentaci budou mince vystaveny na čtyřech polstrovaných platech rozměru (1,0 x 0,6 x 0,05) m. Součástí sbírky je i publikace – katalog. Zde bude o každé minci, bankovce napsáno kdy, kde a proč vznikla, případně zajímavosti o ni apod. 
Další možností, hlavně pro přátele z Moravy (ale samozřejmě pro kohokoli) bude šachový zápas II.ligy Lipovec – Moravská Slavie, konaný dne 17.12.2017 na Šachové Sýpce Blansko. I zde tedy bude sbírka mincí vystavena a přístupná a to v čase od 10:00 do 15:00. (V Nebeském sále jenom prosím o klid – souběžný šachový zápas bude při průměrných elech obou mužstev ( 2275 : 2309 ) sice velmi zajímavý pro diváky, ale zároveň nesmírně náročný pro samotné aktéry.) Kdo máte zájem přijďte – jste zváni! .jpg)
Takřka každou sobotu a neděli chodím brzy ráno na sedmikilometrovou lesní procházku s naším ridgebackem Sheilou. Výjimku tvoří jen brzký nedělní odjezd na šachový zápas apod. Že by se mi pokaždé zvlášť chtělo nemůžu říct, ale když se vracíme tak nikdy nelituji. Jak jdou roky, tak se i přístup Sheily k vycházkám mění. Jako vzrostlá slečna se bez bázně a hany vrhala do hlubokých houštin a jejím největším zájmem bylo poznat všechna zákoutí a tajemství lesa. Nejvíc mě v mé paměti pobavila vzpomínka na nedělní ráno, kdy z hustého remízu znechuceně odkráčel vzrostlý lišák, zjevně načučený, že kdosi ruší jeho sváteční klid. Vždy když mi Sheila zmizí z dohledu, tak si počítám do stopadesáti, to jsem v klidu. Po stopadesáti už jsem nervní a nedočkavě vyhlížím, kde že se mi objeví. Nezřídka úplně odjinud než myslím, většinou v mírně nahrbeném postoji, unavená, s jazykem na vestě, ale z celého jejího těla září volnost a svoboda. Teď, když už se jí objevují šediny okolo čumáku, tvoříme spolu naprosto dokonale vyladěnou dvojici. A v létě, kdy si vykračuji jen v šortkách, ladíme i barvou. Ona už s dospělým nadhledem, spíše jen kontroluje svůj revír, a já už taky přesně vím, kdy a kde zahlédnu její tělo mezi stromy, a kde u jakého rozcestí na mě počká. A u prvních domů naší obce už taky dobře ví, že končí její hodina svobody, kdy může vše. Sama přijde a dobrovolně, bez protestů si nechá nasadit obojek. Hanička s námi nechodí, nemá nervy na Sheilino lítání po lese. Vždycky nás ale přivítá otázkou „Co Sheila, zlobila“? A já, ať už byl průběh vycházky jakkoliv složitý, řeknu jen „Ne, ne dnes byla opravdu moc hodná… :)“.jpg)
Ale i samotný les mě dlouhé roky něčím překvapuje. V jednom místě se například co půlrok objevují osamělé pentle, a někdy i ozdobná „papírově umělohmotná kolečka. Hlavou mi v těch chvílích probleskává: „Kdo je sem asi dává? Co zde prožil? Nebo jsou to jen znamení při dětských hrách?“ Nejvíc se mi samozřejmě líbí myšlenka, že zde někdo cosi mimořádného zažil….jpg)
Na jiném místě vyloudí úsměv na mých rtech parta kamarádů podpírajících cestou z hospody „kořalkami zlomeného“ kolegu. Jakoby nám lidem z oka vypadly. 
Tak bych mohl pokračovat dál a dál, ale zmíním už jen jedno tajemství krasovského lesa. Houby!!! Mám v lese svoje místa, poznám kdy rostou. Třeba červené muchomůrky jsou velká nápověda. Okamžik, kdy objevím velkého hřiba, vždy rozbuší moje srdce a vryje se mi do paměti. To jsou nádherné a mimořádné chvíle, nedají se koupit za žádné peníze. Jenom jednou v roce, jen v jednom týdnu, zaplaví určitou část lesa moře suchohřibů. To jsou moje houbařské žně. To jsem nikdy dříve nezažil. Určitě je to ale i tím, že jsem žádný jiný les tak dobře nepoznal a ani neporozuměl co všechno mi svou nenápadnou řečí říká a sděluje.
Nemůžu se na úvod zeptat jinak. Jak vypadá aktuálně situace na stavbě?
Pominu-li nejmodernější bowlingové technologie, tak mě velmi uspokojují například tyto interiérové prvky.
přitom leckdy jen pár desítek metrů od nás vedly naším očím skryté stezky a pěšiny. Dnes bez zbytečného bloudění můžeme projet těmi nejlepšími, nejkrásnějšími a nejzajímavějšími místy.
(stabilních!) kajacích vyzkoušet její vodu. Bohužel bylo jí málo, a tak jsme museli vzít zavděk tím nejlehčím úsekem. Stupeň jedna. I tak ale bylo u večeře o čem vykládat a leccos si v dobrém 
dovysvětlit. Jediným kajakářem jehož se nepodařilo „utopit“ byl Lojzík. Úspěšně se ubránil všem říčním nástrahám i atakům „kamarádů“.
Marie a Marta
nevnímanou sílu moře. Na rozdíl od včerejšího přílivu, dnes odliv mě nezadržitelně a nepřekonatelně po decimetrech táhl dál a dál do volného moře. Znovu jsem začal intenzivně plavat, ale už to byla křeč. Srdce mi začalo bušit, tempa byla nepřirozená, začala mnou prostupovat panika.
Bonacieuxová. U těch dvou to byly především vzpomínky na ilustrace knihy – na jejich nádherné postavy s výraznými poloobnaženými dekolty. Ještě dnes si je dokáži vybavit a tenkrát myslím byly i původcem mých z prvních erotických snění. 
A teď k těm francouzským obranám. Mně se i přes konečné remízy partie líbily a cítím, že mi daly i potřebný impuls k dalšímu hraní. Tu první partii bych nazval Velká Pardubická a ta druhá mi doopravdy připomněla dávnou mušketýrskou Francii. Třeba se zalíbí, alespoň trochu, i některým z Vás.
Nejnovější komentáře