Blog Štěpána Žilky

Je tomu již více než deset let, kdy jsem se jako malý poprvé zúčastnil tohoto fantastického turnaje v rapid šachu. Už tehdy se mi zde dařilo, když jsem ještě s gumovým dinosaurem na stole porazil například velmistra Kovaleva. Dvě druhá místa a mnoho umístění těsně pod stupni vítězů, to je jistě velmi slušná bilance v tak silném turnaji. Nevzpomínám si, že bych zde někdy skončil hůř, než jsem byl nasazený. Přesto mi ale doposud něco chybělo. Nikdy jsem před domácím publikem nevyhrál! A když se před rokem turnaje poprvé zúčastnil i David Navara a bylo jasné, že ani letos pozvání neodmítne, byl jsem ohledně svých letošních šancí na první místo poněkud skeptický. Jak jsem se nakonec probojoval k úspěchu, který považuji v mé rapidšachové kariéře za srovnatelný snad jen s vítězstvím na třech MČR v řadě a třech medailích z Mitropy včetně jedné zlaté, o tom je tento článek…

Příprava

Konkrétní přípravu jsem směřoval pouze na partie černými s Davidem Navarou a s Viktorem Lázničkou (ten se turnaje nezúčastnil). Jinak jsem měl jasno, s nadprůměrnými teoretickými znalostmi musím soupeře zničit už v zahájení a nebo je zde alespoň připravit o spoustu času. Bílými bude vše OK, ale co s černými? K výhře OPENu bude potřeba tak 7.5 bodu, to nebude stačit projít s remízami… Místo Španělské, kterou hraji v 90% vážných partiích, musím hrát Najdorfa! Protože jsem měl nějakou představu, jak hrát systémy se Se3 a f3, soustředil jsem se pouze na „Licence to kill“, systém 6.Sg5. A protože jsem nechtěl být kořist ale lovec, připravil jsem si variantu s „otráveným pěšcem“ 6…e6 7.f4 Db6 8.Dd2 Dxb2, kde buď dostanu mat, nebo vyhraju v koncovce. A protože jsem si byl jistý, že mat nedostanu, byl jsem s přípravou spokojen… Po 1.d4 tam pak střelím cokoliv, vyhrát se dá jak poloslovanská, tak indické s e6.

1. kolo

Hned v prvním kole kosa narazila na kámen. Dostal jsem bílými Nicolu Lužíkovou, mou svěřenkyni. To nebyl zrovna los, za který bych byl dvakrát šťastný. Nikdo přece nemá tak dokonalý repertoár jako já a jako ti, které učím! Antimoskevský gambit sám proti sobě hrát opravdu nechci… Deset minut před partií jsem strávil úvahou nad tím, co je dobré a co jsem ji ještě nenaučil. Nakonec jsem zariskoval pořadím tahů a zahrál jsem 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jf3 Jf6 4.e3, kdy jsem na 90% očekával 4…e6. Po 5.Jbd2?! jsem si pak byl na 100% jistý, že vyvrácení tohoto tahu Nicola nezná. 5…Jbd7?! (5…c5!=) 6.Sd3 Do této pozice jsem směřoval. Systémy 6…Sd6 mám perfektně zanalyzovány, následovalo ale 6…dxc4?! 7.Jxc4! b5 8.Je5 se značnou výhodou, kterou jsem po zablokování dámského křídla tahy Sd2 a b4 dovedl do vítězného konce. 1-0

2. kolo

Černými dostávám Tomáše Zdražila. A hned to tu máme, „Licence to kill“ variantu. 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 a6 6.Sg5 e6 7.f4 Db6 8.Jb3?! Soupeř se ale bojí dát mi pěšce a reaguje měkce. Tak se sice hrát dá, oproti klasickým variantám je to ale značný ústupek. Následovalo něco jako 8…Jbd7 9.Df3 Dc7 10.0 0 0 b5 s dvojsečnou hrou, ve které jsem se zorientoval lépe a v komplikacích jsem získal materiál a později i celý bod. 0-1

3. kolo

Není rapid, kde by mi nenalosovali Víťu Valentu. Tentokrát hraji opět bílými a opět Královskou indickou. Přibližně po tazích 1.d4 Jf6 2.c4 d6 3.Jf3 g6 4.Jc3 Sg7 5.e4 0-0 6.Se2 e5 7.0-0 Jbd7 8.Se3 Ve8?! 9.d5 a5?! 10.Jd2! Jc5 11.a3 jsem získal značnou výhodu a černého jsem později na dámském křídle zcela zparalyzoval. 1-0

4. kolo

Ve čtvrtém kole mi černými nalosovali dalšího Šumperáka, nebo řekněme Litoveláka, Laďu Stratila. Byl jsem rád, že ho mám černými, protože ten si s teorií zrovna netyká. Bílý zahájil partii tahy g3 Sg2 d3 e3 h3 Je2 Jd2 a3 b4, zatímco já jsem obsazoval centrum. Nicméně jsem ve spěchu figury rozmístil tak bezúčelně, že jsem se dostal dokonce do problémů. Nakonec ale poslední chybu udělal přeci jen bílý, který si místo lepší koncovky vybral koncovku prohranou. 0-1

5. kolo

Přestože mě v předchozích partiích někteří potrápili víc než bych si představoval, první souboj v těžké váze jsem absolvoval až nyní. Hraji bílými s Robertem Cvekem. S ním mám velmi špatné skóre, cca 10% úspěšnost v tréninkových partiích i v turnajích. Byli jsme ale akorát po obědě a dobře načasovaný škopek mi znemožnil přemýšlet o takových statistikách Podíval jsem se na své bílé figury a v duchu jsem je uklidňoval, že se nemají čeho bát, že s nimi umím zázraky… Po tazích 1.d4 Jf6 2.c4 e6 3.Jc3 Sb4 4.e3 0-0 5.Sd3 c5 6.Jf3 d6!? 7.0-0 Sxc3 8.bxc3 b6? mi bylo jasné, že již dávno nejsme v hlavních variantách a ne moji vinou. Proč se tak nehrává jsem soupeři vysvětlil s důrazem bílým figurám vlastním. 9.e4! Jak má nyní černý zabránit hrozbě 10.e5 s motivy Sxh7+ a Se4? Následovalo 9…Sb7 10.e5! dxe5 11.dxe5 Se4! (11…Je4?! 12.Dc2+-; 11…Jfd7?! 12.Sxh7+ Kxh7 13.Jg5+ Kg6 14.Dd3+ f5 15.exf6+ Kxf6 16.Ve1+-), po kterém ale stejně černého nečekalo nic příjemného. 12.Sxe4 Dxd1!? (12…Jxe4!? 13.De2+-) 13.exf6 Da4 14.fxg7 Kxg7 15.Sxa8 Vedlo do pozice s obrovskou materiální převahou, kterou jsem dotáhl do vítězného konce. 1-0

6. kolo

Los šestého kola mi nalosoval černými Pavla Šimáčka. Ne že bych nebyl spokojený s remízou v této partii, přesto jsem ale místo remízové Španělské raději zvolil agresivní Sicilskou s nabídkou remízy 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.d4 cxd4 4.Jxf4 Jf6 5.Jc3 a6 6.Sg5 „Licence to kill“ podruhé! Neuvěřitelné, jak mi vyšla příprava. 6…e6 7.f4 Db6 8.Dd2! Pavel už se ale komplikací nebojí. 8…Dxb2 „Nabízím remis.“ 9.Vb1 „Zkusím bojovat, i když ještě nevím jak.“ 9…Da3 10.e5 Normálně bych si takovou variantu připravoval měsíc, tolik času jsem ale neměl. V každém případě jsem byl rád, že Pavel nezvolil druhou hlavní variantu 10.f5, které jsem se bál víc. 10…dxe5 11.fxe5 h6! 12.Sh4 g5! 13.exf6 gxh4 14.Vb3? Hlavní varianta je natolik iracionální a složitá, že bych v ní neměl vůbec žádnou šanci přežít, pokud by ji bílý znal. Přeci jen na pochopení tohoto chaosu dvě hodiny nestačí. Mělo se stát 14.Se2, kdy musím jít stejně 14…Da5. Bílý v podstatě ztratil tempo. 14…Da5 15.Se2 Dg5 s jasnou výhodou, kterou jsem dovedl do vítězného konce. Nikdy v partii jsem neměl pocit, že bych měl stát hůř, přesto jsme ale v jednu dobu hráli na výhru oba… Engine v tom má jasno, hra se později zcela vyrovnala a vítěznou výhodu jsem získal až později. 0-1

7. kolo

O stoprocentní bodový zisk mě připravil až Honza Bernášek, se kterým jsem měl bílé figury. A připravil mě hned o celý bod V sešitku charakteristik stylů jednotlivých hráčů mám u Honzy zapsáno „Porazit v zahájení, vyhnout se střední hře!“. A to se mi tentokrát nepovedlo. Normálně bych byl za hlavní variantu Královské indické asi rád, avšak systém 1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 Sg7 4.e4 d6 5.Jf3 0-0 6.Se2 e5 7.0-0 Jc6 8.e5 Je7 9.Je1 Jd7 10.Se3 f5 11.f3 f4 12.Sf2 g5 13.a4 není zrovna stvořený pro rapid partie a po 13…Vf6 s dalším převodem těžkých figur na h-sloupec jsem se ocitl brzy pod matem. Se soupeřovou pomocí se mi podařilo vyklouznout do asi remízové pozice s kvalitou méně, kterou jsem ale nakonec neudržel. Na konci partie jsem měl vteřinu a soupeř jich měl šestnáct. Vyčerpávající bitva. 0-1

8. kolo

Jestli jsem měl v turnaji někdy štěstí na los, pak to bylo právě v nasazení osmého kola. Po porážce v sedmém kole jsem nutně potřeboval zvolnit tempo a černými udělat rychle půl bodu. Počítač mi nalosoval Sergueie Vesselovského, který mi po tazích 1.e4 c5 2.Jf3 d6 3.g3 Jc6 4.Sg2 g6 5.0-0 Sg7 5.d3 0-0 6.Jbd2 e5 přijal remízu a já tak měl dost času dát si škopek, vychladnout a připravit se na poslední kolo a závěrečný úder bílými figurami… 0.5-0.5

9. kolo

Na poslední kolo mi počítač nalosoval bílé figury. Jenže osud nechtěl, abych turnajem prošel jako nůž máslem a připravil si pro mě soupeře opravdu nezáviděníhodného, Davida Navaru. „Život je hořký, bohu dík“, vzpomínám si na starou reklamu na Radegast. Závěr Losinského posezení pro mě začíná mít tak trochu příchuť hororu. Jako rozený pesimista si samozřejmě dobře uvědomuji, že David je jinej level a že prohra v této partii mě posune hodně dozadu. Rezignovaně si sedám ke stolu, podávám Davidovi ruku… Tu najednou se na mě podívá jezdec b1 a říká: „Ty vole, seš vědec, hraješ proti černejm, co víc bys chtěl?“ „Jinýho soupeře“, povídám. „Se svou hrou nemůžeš prohrát, zakončíš turnaj ve velkém stylu!“ řekl a otočil se. Krátce na to jsme zahájili partii. 1.d4 Jf6 2.c4 g6 3.Jc3 d5 Grünfelda jsem tak trochu čekal a věděl jsem, že toto se černými se mnou prostě vyhrát nedá. 4.cxd5 Jxd5 5.e4 Jxc3 6.bxc3 Sg7 7.Sc4 c5 8.Je2 Jc6 9.Se3 0-0 10.0-0 e6!? To se mi zdá poněkud riskantní, i když netvrdím, že jsem v partii našel to správné vyvrácení tohoto tahu. 11.dxc5! To nemůže být špatné, i když se dá hrát i méně konkrétně. 11…Je5 12.Dxd8 Vxd8 13.Sb5!? (13.Vfd1! Sd7 14.Sb3 +=) 13…Sd7 14.a4?! (14.Vab1+=) Vac8!? Lepší asi bylo okamžité 14…a6. 15.Vfd1 a6 16.Sxd7 Vxd7 17.f4!? Chci se opevnit na poli d4. 17…Jd3!? 18.Vab1 Sf8 19.Vd2 Vcd8 20.c6 bxc6 21.Vbd1 c5? Po 21…e5 nebo 21…Jc5 mě mohl černý pořát ještě zkoušet přehrát ve vyrovnané koncovce. 22.Jc1! Nyní už budu zkoušet jenom já. 22…Je5?? Po 22…c4 by černý ztratil pěšce a musel by o remízu tvrdě bojovat. Touto hrubkou ale partie končí. 23.fxe5 David asi přehlédl, že moje věž na d2 je krytá střelcem. 1-0

Konečně jsem si mohl na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je vyhrát v Losinách. Je to stokrát lepší než skončit pokaždé jenom dobře. Už se těším na další ročník, kde doufám budu bojovat opět o mety nejvyšší a nikomu nedám nic zadarmo!

Na extraligové dvoukolo jsem tentokrát odjížděl silně nachlazený a s bolestmi hlavy, mým hlavním úkolem bylo posunout naše zabijáky na zadní desky a připravit jim tak snazší kořist. Samozřejmě se čekalo, že i mně se může podařit udělat nějaký ten bod.

Litovel – Polabiny 6:2 (+4, =4, -0)

Výsledek vypadá sice jednoznačně, nicméně zápas byl naprosto vyrovnaný. A není to jen klišé vyjadřující úctu a respekt k soupeřům. Ty totiž na dvou šachovnicích zradila taktika a z dvou vyhraných pozic nám dopřáli jednu jednotažku a jednu vyhranou koncovku. Já, jako bezcharakterní člověk řídící se mottem „účel světí prostředky“, jsem si na partii s Martinem Petrem připravil ty nejostřejší varianty nejostřejších systémů směřujících do vynucených remíz… Tím ale nemyslím remízy v desátém tahu, ale cca v dvacátém až padesátém… Většina soupeřů tak dlouhé sekvence tahů neovládá a svými „novinkami“ se občas dostanou přímo do prohrané pozice. Někteří bojovníci navíc neunesou rychlou remízu a kamenné hradby se pokouší rozbít vlastní hlavou… Má strategie je pak posbírat jejich body za neznalost a za zaslepující touhu po vítězství. Můj soupeř se ale teoretické bitvě vyhnul a boj se tak odehrával v okrajové variantě Grünfelda. Nereagoval jsem přesně a partie se zhruba vyrovnala, a to vydrželo až do konce asi sedmdesátitahové bitvy.

Litovel – Pardubice 4.5:3.5 (+2, =5, -1)

Dnes jsme byli samozřemě papíroví outsideři, nicméně naše včerejší vítězství a prohra soupeře měla určitě značný vliv na pohodu obou týmů. Po několika remízách na začátku jsme vyhráli na sedmé šachovnici, v dobu, kdy už ale moje pozice byla zcela v troskách. Honza Votava mě překvapil již svým prvním tahem a postupně mě vytlačil ze šachovnice. Za stavu 2.5:2.5 jsme stáli na dvou šachovnicích (aspoň opticky) na prohru a na jedné o něco lépe. Pak ale na poslední desce náš hráč udržel remízu s věží méně, asi se mu podařilo dát věčný šach. Honza Krejčí potom svého soupeře pěkně dorazil matovým útokem a za stavu 4:3 jsme všichni čekali na souboj dvou Lukášů. Lukáš Černoušek hájící barvy soupeře tahal na výhru dámskou koncovku tří proti dvěma s naším Lukášem Kuchyňkou. Nevím, kolik partiářů popsali, nicméně v pozdních večerních hodínách jsme i zde udrželi nerozhodný výsledek a z Pardubic jsme nakonec odvezli 6 bodů… Vzhledem k tomu, že se zde i Grygovským podařilo oba zápasy vyhrát, v Pardubicích asi na první prosincový víkend nebudou vzpomínat v dobrém…

Na závěr jsem si pro čtenáře připravil malý testík (viz diagram na konci textu). Jedná se o variantu z partie Krejčí Bobras. Pozice mohla vzniknout, kdyby černý místo svého posledního tahu Vc7-d7 sebral bílého pěšce tahem Va7 x a4. Jak dát nyní černému králi mat dříve, než ho dostaneme sami po Va1 s hrozbami jako Dh1+ atd…? Řešení je více, najdete to nejefektnější?

Není žádným tajemstvím, že klubové soutěže hraji daleko radši a že jim přikládám nesrovnatelně větší důležitost než prázdninovým i neprázdninovým turnajům. A taky v lize hraju lépe. Ťuk ťuk ťuk! Každá partie nanovo, jedna nezávisí na druhé. Navíc moje partie má pouze 12.5% vliv na celkový výsledek zápasu (v Rakousku 16.6%). To je obrovský rozdíl oproti turnajům, kde nestačí odehrát dobře ani osm z devíti partií, kde je struktura soupeřů často v rozpětí ela 1900-2600 a kde se člověk zkrátka musí připravit na úplně jinou formu boje, která mi příliš nesedí…

Vídeňský flop

Zatím co u nás někteří ještě ani nezaregistrovali začátek sezóny, v Rakousku už máme za sebou pět kol. Jako jednička druholigového klubu Blackburne Nickelsdorf zde bojuji již třetím rokem spíše o udržení svého týmu než o postup v rok od roku sílící soutěži. V prvním dvoukole jsem pomohl týmu svými dvěma remízami pouze k jednomu bodu za remízu 3:3. Taková startovní „handa“ samozřejmě není nikterak ideální, každý správný pokerman ale ví, že nejdůležitější informace o hře odhalí až první tři karty na stole… Tyto pomyslné tři karty jsme otáčeli od soboty do pondělí na vídeňském stadionu, kde se na nás mohlo přijít podívat až 60 000 diváků. Nevím, jak je to možné, ale přišli pouze dva nehrající náhradníci…

sobota

V 6 hodin ráno slyším protivný zvuk budíku, který mne ne příliš taktně upozorňuje na skutečnost, že zas musím někoho porazit. Tentokrát si ale kromě propisovačky beru také cestovní pas a knihu pro zkrácení šestihodinové cesty vlakem z podhůří jesenického do hlavního města našich jižních sousedů. Asi v 11 hodin na chvíli přerušuji cestu obědem a jedním škopkem v Břeclavi. 13:30 pak již ve Vídni projíždím kolem dnes již bývalého obrovského Jižního nádraží, abych za pár chvil vystoupil na Meidlingu. Zde krátím čas pozorováním rakouských lokomotiv, abych zjistil, která z nich že je ten legendární hudebník. Až po dvaceti minutách jsem se konečně dočkal, byl to Taurus 1116, který právě vyjížděl na dlouhý výlet do Waršavy… Jedna cestující z Nigérie si všimla, že se asi docela nudím, tak mě požádala, abych ji pomohl se zavazadly k taxíku. Vůbec nechápu, jak s tím vůbec mohla vystoupit z vlaku, bylo toho dost i pro dva… V 15:00 pak již všichni jako ovce sedíme u stolu, protože rakouská federace přes odpor !všech! dvanácti kapitánů zavedla nulovou toleranci pozdního příchodu k partii. Já mám černé proti FM Weberovi (elo 2399) a celkem rychle remizuji v šílené pozici opakováním tahů Kh1 Kf7 Kg1 Kg8. Tak to dopadá, když ostatní figury stojí prostě ideálně… Družstvo ale vítězí!!! Zápas jsme pak probrali v ráji pivních specialit, kde nás bylo sice pouze pět, zato se zde ale mluvilo celkem čtyřmi jazyky, aby si každý rozuměl s každým (anglicky, německy, česky a slovensky). Ke kuřecímu řízku s bramborama si jako „přílohu“ dávám škopka s příchutí chilli, který mě ale totálně dehydratoval. Abych při mluvení nešlehal plameny a neodletěl, po zbytek večera jsem radši doplňoval tekutiny již jen pivečkem s příchutí marihuany, které je prý zcela legální… Na konečné „metra“ U2 slézám ze schodů, abych se dostal na cestu a dále do hotelu, kde strávím další dva dny.

neděle

Musím si dávat větší pozor na to, kterou nohou vstávám! Aniž bych si to pamatoval, tentokrát můžu celkem s jistotou říct, že to byla noha levá… U snídaně byla tak čerstvá a nedovařená vajíčka, že až po dlouhém boji se mi podařilo jedno z nich oloupat a veškerý obsah skořápky tak spatřit na mé ruce a na ubrusu. Slovní spojení Pyrrhovo vítězství by zde jistě našlo své uplatnění. Dále jdu na recepci, protože mi nefunguje WiFi. Dovídám se, že musím zaplatit 1 euro za hodinu používání. Ač s velkou nechutí, zlaťák z peněženky nakonec vytahuji… To jsem ale ještě nevěděl, že to je opravdu směšná částka oproti tomu, co za připojení ve skutečnosti zaplatím… WiFi na mém PDA ani na zakoupený kód nereaguje… Něco jsem tedy nastavoval, až jsem dostal pocit, že jsem to konečně opravil. Pouštím prohlížeč, koukám na chess-results, připojení velmi rychlé. Nastavuji si tedy automatické stahování obrázků, které mám na mobilu kvůli rychlosti standartně vypnuté. Jdu na další stránku, která je datově již o dost náročnější… Jen pro jistotu ještě minimalizuji prohlížeč, abych se podíval na čítač datových paketů, jestli „čistě náhodou“ data nechodí „odjinud“. Při pohledu na bleskurychle nabíhající číslo pro datový roaming a na ikonku „H“ upozorňující mě, že se nacházím v lokalitě pokryté signálem „HIGH speed downlink packet article“, jsem kameněl, jako by mě pozorovala mytologická Medůza. Během dvou vteřin se z čerstvě dobité simkarty stala simkarta zadlužená a z telefonu se stala vysílačka znající pouze číslo 112… S opovržením k veškeré technice se radši vydávám na předpartiovou procházku. V parku potkávám dvě malé děti, které mě žádají o 3 eura. Na svůj věk docela obratnou angličtinou mi vysvětlily, že musí koupit mámě do oběda vajíčka. To bylo dost originální a věřil jsem, že to bylo i pravdivé, přeci jen toto vymyslet… Při pomyšlení, o kolik mě právě připravil hotel svou „WiFi“ jsem jím peníze klidně dal, však budou další. Velmi mě pobavilo, když jsem je po čtvrt hodině opravdu viděl projíždět kolem tramvajové zastávky s platem vajec… Možná kvůli tomuto dobrému skutku mi přálo štěstí v odpolední partii bílými s GM Borosem (elo 2508), o jejíž komentář se se čtenáři na konci tohoto článku podělím. Družstvo ale tentokrát bohužel prohrálo vysoko 2:4. Večer jsme pak zasedli k bojové poradě v luxusní restauraci v centru Vídně, abychom vymysleli, jak zítra okrást o body vedoucího soutěže…

pondělí

Protože dnes se nekonala žádná bitva ani s neposlušným slepičím produktem, ani s telefonem, který už v tu dobu dávno nefungoval, přejdu přímo k zápasu proti lídrovi tabulky Mattersburgu. Já hraji černými proti IM Pappovi (elo 2526). Před půl rokem na Mitropě jsem se stejným soupeřem a také černými vytrpěl remízu v Berlínské obraně, kterou jsem se ho snažil překvapit. Tentokrát jsem se ale rozhodl použít svou korunní zbraň, nezničitelnou Zaitsevovu Španělskou. V pozdní střední hře, kde každý měl dámu, dva střelce a 5 pěšců jsem byl tak obklíčen, že jsem musel dělat 6 tahů jen Kg7 Kh7 Kg7 Kh7 Kg7 Kh7, dokud soupeř nepustil ze sevření jednu z mých figur. Ani po 5 hodinách boje za stavu 2.5:2.5 se ale mému soupeři nepodařilo obranu prolomit a tak jsme senzačně remízovali s týmem, který měl na každé šachovnici jasnou elovou převahu…

A nyní uvedu slíbenou partii z nedělního kola s podrobným komentářem...

Štěpán Žilka 2479

Denes Boros 2508

Přijatý dámský gambit s rychlým a6 a b5.

1.d4 d5 Co to? Takto se přece Královská indická nehraje… No a desetiminutová příprava je fuč. 2.Jf3 Intuitivně jsem podezříval svého soupeře, že si na mě připravil nějakou atypickou verzi přijatého dámského gambitu, do detailů nepůjdu, pouze uvedu, že tento tah pár takovým systémům brání. 2…e6 3.c4 Bílými vždy na výhru! Černými na „neprohru“. To jest má jednoduchá šachová filosofie. 3…dxc4 Tak jsem to uhodl. 4.e3 a6 5.Sxc4 b5 Vnitřně jsem vždy byl přesvědčen, že tento systém není pro černého moc dobrý, do hlavní varianty se černý stále mohl dostat tahy 5…Jf6 6.0-0 c5, kdy má bílý na výběr z mnoha systémů, jako 7.Sb3!, 7.a4!, 7.dxc5!?, 7.Sd3!?, 7.De2!?, 7.Jc3?!, 7.e4?!, že by ale domečkář (to je pro mě černými hráč hrající Královskou indickou nebo Grünfelda) směřoval do hlavních variant, tomu jsem samozřejmě nevěřil. Celkem rád bych ho otestoval i zde. 6.Sd3! To považuji za hlavní systém proti předčasnému b5, rychlým a4 oslabím černého na dámském křídle. 6…c5 Toto už na mě působilo tak, že se mě černý snaží nachytat neobvyklýn pořadím tahů. 7.a4 b4 8.0 0 Sb7 9.Jbd2 Jd7 10.Ve1 Přijatý dámský gambit je jistě velmi vhodným zahájením proti hráčům, kteří si s teorií příliš netykají a kteří nevyhledávají zrovna akční hru. Standardní výhra proti takto neambicióznímu hráči vypadá asi tak, že že mu černý vytvoří izolovaného dámského pěšce, pak dožene ztracená tempa, zatím co bílý neví, jak naložit s už vyvinutými figurami. Dříve či později pak promluví do výsledku partie lepší pěšcová struktura črného. Protože jako bílý se s takovýmto scénářem samozřejmě smířit nehodlám, připravuji své figury na okamžitý úder. 10…Je7 „No to si snad ze mě dělá pr***, po deseti tazích má vyvinuté jeden a půl figury a bude převádět jezdce kamsi na g6… On si snad myslí, že když je velmistr, že si může dělat co chce…“ Asi něco takového se mi honilo hlavou krátce po soupeřově zmáčknutí hodin. Za jediný smysluplný tah jsem považoval 10…Jf6 nebo možná ještě 10…Se7. 11.Jc4 Co kdyby černý náhodou nedával pozor a rozhodl se mi třeba tahem 11…cxd4 vytvořit nejdříve izoláka… 11…Jg6 12.Jfe5!? (viz. diagram 1) To rozpoutá na šachovnici peklo. Moc dobře jsem věděl, že poslední most použitelný k ústupu právě vyletěl do vzduchu. Objektivně tento tah asi není nejlepší, podivnou hrou soupeře jsem se ale nechal vyprokovat k okamžité akci. 12…cxd4! Jiné tahy černého nemůžou uspokojit, pole b6 je velmi citlivé. Výměna na e5 mi zas dává pohodlnou hru se silným jezdcem c4 a s pěšcovou majoritou na královském křídle, např.: 12…Jdxe5 13.dxe5 Se7 14.b3 0 0 15.Sb2 Dc7 16.Dc2 Vad8 17.Vad1 Sd5 18.f4 s jasnou výhodou bílého. 13.Jxd7!? Svůj předchozí tah jsem rozhodně nehrál s úmyslem dobrat pěšce d4, po kterém se mi zdály černé figury dosti aktivní. Rybka mne ale upozorňuje, že oslabené dámské křídlo černého mi zde slibuje velikou výhodu, takže mé gamblerství nebylo ani zde objektivně nejsilnějším řešením. Po 13.exd4! Jdxe5 14.dxe5 Se7 15.Se3 bych stál jasně lépe. 13…Dxd7 (viz. diagram 2) 14.Ja5!? Toto byl můj úmysl, chtěl jsem zaútočit na dlouhou diagonálu a rozebrat černého na bílých polích. Než jsem ale položil jezdce na a5, ještě jsem chvíli dělal, že ho chci postavit na b6 a po Dc6 ztratit figuru… Uvažoval jsem také o 14.e4, zatím co 14.exd4 mě ani nenapadlo, i když Rybka má celkem jasno, že pěšec by se měl dobrat… 14…Sxg2! To nebylo příliš obtížné najít, po jiných tazích by se mohl černý dostat do problémů na bílých polích a nemít k tomu ani materiální převahu. Přehlédl jsem ale, že černý mohl hrát také 14…dxe3!? 15.Sxg6 Dc7! s rovnou hrou. Já jsem si myslel, že 14…dxe3 ztrácí figuru a proto jsem považoval 14…Sxg2 za vynucené… Hrát se jistě dalo také 14…Sd5 15.e4 Sb7, zde ale o kompenzaci bílého nemůže být pochybností. 15.Kxg2! Po jiných tazích bych se mohl vzdát. 15…Dd5+ 16.Kf1! Jediný ústup, na g1 by byly problémy s vidličkami na f3 i s matem na g2. 16…Dxa5!? Ostré 16…Je5!? vede k zajímavé hře po 17.Jb3 Dh1+ 18.Ke2 Df3+ 19.Kd2 Dxf2+ 20.Ve2 dxe3+ 21.Kc2 Df3 22.Sxe3 Vd8 23.Jd4 b3+, o co zde ve skutečnosti jde vidí asi pouze rybka, člověk může pouze odhadnout… 17.Df3! (viz diagram 3) Celá operace započatá ve dvanáctém tahu měla za cíl jediné, obsadit dlouhou bílou diagonálu. Že mě to ale stálo dva pěšce, na to se Rybka dlouho dívá trochu s opovržením, přesto ale o kompenzaci nikterak vážněji nepochybuje a jako nejpravděpodobnější výsledek uvádí remízu. 17…Vc8!? To jsem u partie považoval za horší tah, i když je pravda, že ani po Dd5  bych to neměl být já, kdo bude bojovat o vyrovnání. 18.Dxd5 exd5 19.exd4+ Kd7 20.Sf5+ Kc7 21.Sg5!? Sd6 22.Vac1+ Kb8 23.h4 s mírně lepší hrou bílého, dvojice střelců a obrovská iniciativa za jednoho pěšce určitě stojí. 18.Db7! Jak jinak, jdu si pro pěšce a6. 18…Dc7 19.Dxc7!? Můj král je příliš slabý, proto měním dámy. Zajímavé bylo i 19.Sxa6!? Dxb7 20.Sxb7 Vc7 21.Sg2! opět se symbolickou výhodou bílého. 19…Vxc7 20.exd4 To si můžu dovolit, protože pěšce a6 černý zachránit nemůže. 20…Sd6! Kdyby chtěl černý pěšce držet tahem 20…Vc6?!, následovalo by 21.d5! (také jsem zvažoval 21.Se3!?) Vd6 22.Sc4 e5 23.a5 Se7 24.Va4! s výhodou bílého. 21.Sxa6 (viz diagram 4) Intuitivně jsem očekával, že něco takového by na šachovnici mohlo vzniknout, když jsem se rozhodl pro úderné 12.Jfe5, 13.Jfxd7 a 14.Ja5. Pozice je zhruba v rovnováze, avšak v takové rovnováze, která má do remízy opravdu daleko. Jediné reálné vyvrácení mé hry hrozilo v 16. tahu, kdy se po 16…Je5 mohlo stát cokoliv, nicméně byl by to můj král, kdo by cestoval… 21…Sxh2!? „Skrblík“, říkal jsem si u partie, protože jsem toto považoval za slabší než 21…0-0, nicméně podle Rybky se jedná o rovnocenné pokračování. 22.Sb5+! Jdu si vytvořit druhého volného pěšce. 22…Ke7 23.Sg5+! Oslabuji pěšce e6. 23…f6 24.Sd2 Nyní napadám pěšce b4, takže černý nemá čas rozehrát své figury. 24…Sd6 U partie jsem si myslel, že tato dvě ztracená tempa střelcem za pěšce h2 nestála, avšak není to tak jednoduché. Nyní musím jít tvrdě po iniciativě, ale to já rád… 25.d5! (viz diagram 5) Toto je ten druhý volný pěšec, který má černému komplikovat život. 25…e5 26.Vec1!? Přesnější bylo okamžité 26.a5 s výhodou. Černý pak jen těžko může hrát „aktivně“ tahem 26…Vc2? 27.Se3 Vxb2 28.a6, kdy se pěšec zastaví až o mantinel. 26…Vhc8 27.Vc6 Jf4!? U partie jsem měl pocit, že od tohoto tahu už můžu jen vyhrát nebo remizovat. Černí pěšci královského křídla budou dlouho neškodní, ale jejich přítomnost asi černému zajišťuje vždy ještě remízový výsledek. Rybka ale pozici hodnotí jako zcela vyrovnanou, takže jsem své šance možná poněkud přecenil. 28.Sxf4 Vxc6! (28…exf4?? 29.Ve1+ by ztrácelo figuru) 29.Sxc6 Šlo samozřejmě brát i pěšcem, toto by ale nemělo být horší. 29…exf4 30.a5 (viz diagram 6) Sb8? Zde Rybka jako jediný hratelný tah uvadí dobrovolné uvěznění vlastní věže po 30…Vc7!! 31.a6 Va7 32.Sb7 Se5 s vyrovnanými šancemi… To jsem viděl, své šance jsem zde ale za horší nepovažoval. Pravdou ale je, že bych míěl problémy dostat se dál, zatím co černí pěšci budou šlapat vpřed. 31.a6!? To, že jsem se zde ocitl na hranici výhry mi bylo jasné, stejně jako že černý nemůže spoléhat na elementární pevnosti známé z koncovek samotných nestejnopolných střelců. Věže vnáší do pozice dynamiku. Zajímavé bylo také 31.Va4!?, kdy si ponechám pole b6 pod kontrolou. 31…Sa7 32.Ve1+ Kf7!? Komu by se chtělo hrát 32…Kd6!? 33.Ve6+ Kc5 34.Ve7 Kb6 35.Vxg7 s neperspektivní pozicí, která bude vyžadovat dlouhou obranu bez reálných šancí na protihru. 33.Ve4 g5!? Stále myslí na protihru, což v partii lidí není špatná strategie. 34.Vxb4 Vc7 35.Vc4 Hrozím zahrát 36.d6. 35…Ke7 36.Ve4+ Kf7 (viz. diagram 7) 37.b4? Cit mi říkal, že po 37.Se8+! bych měl stát na výhru, propočet víceméně taky. Nějak jsem se ale nemohl přinutit k tomu, abych černému dovolil protihru proti poli f2. 37.Se8+! Kf8 38.d6 Vc2 (38…Vc5 39.Sh5 Ve5 40.Vxe5 fxe5 41.f3+-) 39.Sa4! s hrozbou Ve8+ a s jasně vyhranou pozicí. 37…Ve7? Hratelné bylo jen okamžité 37…f3, aby černý ještě jeden tah napadal mého střelce a až pak hrát 38…Ve7. 38.Vc4! Bez věží nevyhraju. 38…f3 39.d6? Zde hraji jako kůň s klapkami na očích, jehož jediným smyslem života je běžet dopředu. Jednoduše vyhrávalo například 39.Sa4, kdy si černý o protihře může nechat jenom zdát. Měl jsem spočítáno, že vzniklá věžovka bude vyhraná, o tempo to ale nemuselo vyjít… Proč ale počítat něco tak složitého, když černý je už vlastně mrtvý? 39.Sa4! Sb6 40.Vc6 Sd8 41.Ve6 s primitivní výhrou. 39…Ve2 40.Sxf3?! Stále ještě vyhrávalo 40.Sd5+, které jsem za vyhrané také považoval, ale když má někdo pocit, že věžovka je vyhraná… 40…Vxf2+ 41.Ke1 Ke6!! Pokud by černý vzal střelce hned tahem 41…Vxf3??, pak by po 42.Vc7+ Ke6 43.d7! Ke7 43.Vxa7 věžovka vyhraná samozřejmě byla. 42.Vc7 (viz diagram 8) Sb6?? Myslel jsem si, že po 42…Kxd6! 43.Vxa7 Vxf3 44.b5 vyhraji, jenže není tomu tak a po 44…Kc5! 45.Vb7 Va3 46.a7 Va1+! černý zachrání půl bodu šachováním věží, protože můj král nemůže jít příliš daleko od pěšce g5. Neuvěřitelné ale je, že ani černý tuto celkem jednoduchou záchranu neviděl a rozhodl se hrát bez figury. 43.Se2! Nyní je jasné, že černý musí odevzdat svého střelce, zatím co ten můj už je v bezpečí. 43…Vf4 44.a7 Sf2+!? 45.Kd2 Sxa7 46.Vxa7 (viz diagram 9) Vxb4 Vzal bych si spíše toho na d6, ale po 47.b5 bude mít černý asi nemožný úkol vyměnit své tři pěšce za mého jediného. 47.Kc3 Vb8 48.d7 Tady už pěšce neztratím. 48…f5 49.Sb5 g4 50.Vc7 Zbytek je hra kočky s myší. 50…Vd8 51.Vc8 Ke7 (viz diagram 10) 52.Kd4 Od teď až do konce partie se černý nachází v nevýhodě tahu. Králem snadno vysbírám všechny jeho pěšce. 52…f4 53.Ke4 f3 54.Ke3 h5 55.Kf2 h4 Být to pěšcovka, v nevýhodě tahu bych byl já, zde mám ale na b5 spolehlivého tempožrouta. 56.Sa4 h3 57.Kg3 h2 58.Kxh2 f2 59.Kg2 g3 60.Sb5 f1D+ 61.Kxf1 g2+ 62.Kxg2 a zde se soupeř vzdal. V žádném případě se nejednalo o partii technicky čistou, počet hrubých chyb je až alarmující… Aspoň ale vidíte, jak snadné musí být dosáhnout elo 2600, když hráči kolem 2500 hrají takhle blbě…