Truemag

  • Novinky
  • Připravujeme
  • Pořádané akce
  • Vydané knihy
  • E-shop
  • Čeština
  • Výuka šachu
  • Šachový turismus
  • O nás

Blog Vlastimila Chládka

Nové formy

V průběhu let jsem si říkal, že pravidelné blogy, s příběhy z mého života, bych mohl psát po dobu desíti let. Ten desátý poslední rok už ale nedotáhnu. Najednou mi témata došla, nebo ještě výstižněji řečeno, náhle jakoby tužka dopsala, náplň vyschla.

Možná už psaní formou blogu je překonané, láká mě přeorientovat se spíše na krátká sdělení na FB.

15. ledna 2019 by měla vyjít nová kniha „Vůně duše“. Podívejte se na její úvod, třeba Vás tento bohatě ilustrovaný projekt zaujme.
A na úplný závěr uvádím nové video z projektu Bowling Brno, ZDE.

Přeji Vám všem hezké Vánoce a hodně příjemných zážitků, štěstí a hlavně pevné zdraví v nadcházejícím roce 2019.

Úvod do knihy Vůně duše

V posledních deseti letech si v pravidelném rytmu jedenkrát za měsíc píšu příběhy ze svého života. Ty starší jsou otištěny v knize Poděkování andělům. Výběr z těch novějších, z posledních pěti let, tvoří hlavní část knihy Vůně duše, její první kapitolu. Velmi bych si přál, aby Vás tento výběr potěšil, dovedl k zamyšlením a zároveň i cosi řekl o mé duši. Doufám, že zavnímáte co nejvíce vůní a odstínů. Myslím si, že čím pestřejší škálu těchto pocitů dokážeme ve svém životě rozeznávat a používat, tak tím více naše bytí zde může být úspěšnější a snad i šťastnější….

Celý svůj život hraji šachy. A právě jejich jedné specifické části – šachovým simultánním produkcím je věnována druhá kapitola knihy (Šachová simultánní produkce je zápas velmistra jenž zároveň hraje např. na dvaceti šachovnicích proti dvaceti soupeřům).

Zmíněnou kapitolu tvoří čtrnáct partií, jenž jsem v období let 2001 až 2017 sehrál se světovými velmistry.

Tyto partie jsou doplněny esejemi o mých soupeřích a to z pera „mistra světa v psaní šachové prózy“ velmistra Genna Sosonky.

Pevně věřím, že Vás tato kniha osloví. Pokud ano, tak až si jednou na první pohled možná bezdůvodně zavoláme, tak my přeci budeme vědět proč.

To vůně duše…..

Pro 20, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
20 prosince, 2018

Přání indiána

Zhruba mezi roky 1980 až 2000 jsme bydleli v Brně v Králově Poli – tehdy městské čtvrti plné mladých lidí. I z toho důvodu jsem tam za volantem naší stopětky často potkával organizované skupinky dětí z místních školek a jeslí. Vždycky mě ten pohled fascinoval – dva tři kluci si se zájmem něco vykládali, dva se pošťuchovali, mladé slečny byly nad věcí a nějak to doplňovaly a usměrňovaly doprovázející vychovatelky. Veskrze příjemné a úsměvné pocity, ale musím přiznat, že povětšinou mě doprovázely a dodnes doprovázejí i, hluboko v zádech schované, černé otazníky. Jak asi dopadnou první setkání těchto malých nevinných bytostí s reálným a někdy tak nespravedlivým světem? Vím, že bych si to neměl tak brát, ale prostě si nemohu pomoci. Ale pryč už s tím!

Naposledy jsem podobnou nádhernou skupinku zažil před pár dny – u nás na bowlingu. Návštěvu asi dvaceti dětí z příměstských táborů. Bowleři malým špuntům nazuli bowlingové miniboty, spustili mantinely proti kanálům, a už se hrálo. Výsledky samozřejmě nic moc, ale pohled na štěbetající drobotinu byl povznášející, rozdával radost a optimismus.

Dnes je pondělí třetího září a začíná nový školní rok. Já si na svůj první školní den vůbec nepamatuji a vlastně, uvědomuji si, ani na ten Vlastíkův. (Teď mi tedy začalo vrtat hlavou, jak je to možné – a došlo mi to – pracoval jsem tehdy v Libyi). U Vlastíka mi ze školních let nejvíce utkvěl v paměti úžas ( a taky obdiv paní učitelce), když začal psát první slova a skládat z nich věty. Dětská ulita praskla a zrodilo se dospívání.

A dnes jde do první třídy další Vlastík. Letos mám pocit, že skoro každý koho znám má někde nějakého prvňáčka. Tak co jim popřát? Při svém psaní hodně vzpomínám a zavzpomínal jsem si i teď, a to na svůj kultovní výlet s partou kamarádů do Kanady. Průvodce Libor nám tehdy při jízdě územím Indiánů mimo jiné řekl: „Když Indiáni přejí svým blízkým, tak jim přejí, aby Měsíc ve spánku léčil jejich trápení a bolest a aby jim Slunce ve dne rozdávalo Sílu a Radost. A tak bych Vlastíkovi a všem prvňáčkům popřál: „ Ať ve svém životě co nejméně potřebujete měsíc, ať máte stále jen Sluníčko, a Štěstí, a Radost ze života! A fajn paní Učitelky a pány Učitele!“

Hezký školní rok úplně všem! (I nám babičkám a dědečkům :))

Vlastík

Zář 3, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
3 září, 2018

Zpráva o BB

Pro tuto zprávu jsem zvolil formu videa. Třeba se Vám bude líbit, a třeba právě Vás něčím zaujme.
Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby Vás přilákala k návštěvě našeho areálu……To by bylo úplně nejlepší.

A co Vám mohu slíbit v těchto děsivých dnech? Zcela jistě Vás zde bude čekat příjemný chládek :).

Hezký zbytek léta Vlastík

Srp 8, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
8 srpna, 2018

Nejcennější rada

Před půlrokem od nás, ode mě a od Václava, odešla naše Maminka. Ty dny jsem nějak zvládal. Ono bylo třeba leccos zařídit a na tu nejtěžší chvíli – na smuteční rozloučení – jsem si na pomoc vzal půlku tablety Lexaurinu. Život musel jít dál.

Až teď mi začíná maminka až k bolesti chybět. Čím dál častěji vzpomínám na chvíle s ní. Před pár dny jsem na naší zahrádce sbíral pro Sheilu (…jednu pro sebe, jednu pro ni…) její oblíbené lesní jahody a náhle mi vhrkly slzy do očí.

Hodnou chvíli jsem vzpomínal, jak jsem jako malý kluk chodíval s maminkou podél její milované Rokytenky do Končin na lesní jahody. Ona nesla v ruce skleničku na jahůdky, já se motal okolo jejich nohou, něco jí vykládal a ona se na mě krásně usmívala…

Jen těžko jsem se ze svých vzpomínek z nejsladších vracel zpátky do reálného života.

Mám o dvacet let staršího kamaráda. Už desetiletí tak jednou za tři týdny za mnou přijede na Dopravní stavby a vykládáme si o životě. Vždy si máme co říct a navzájem i poradit.

Na návštěvách před tím půl rokem a dlouho před ním se nikdy nezapomněl zeptat: „A co maminka, co říkala? Jezdíš za ní? A když něco, Vlastíku, nevíš, zeptej se jí, ona Ti odpoví!“

I kvůli jeho slovům jsem za maminkou pravidelně jezdil a byl s ní! A ať o tom přemýšlím jak chci, tak tahle jeho rada byla jednou z nejcennějších, jež jsem ve svém životě dostal.

Hezké léto Vlastík


P.S. Trošku na odlehčení – v těchto dnech dělám v Rabac – Šéfa pláže :).

Čvc 7, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
7 července, 2018

Sedem krásnych momentov zo šachovníc ŠK Garde Lipovec

Po právě uplynulé sezóně Šachového oddílu Garde Lipovec jsem požádal o okomentovanou partii pana velmistra Jána Markoše. Kamarád Marki mi ale poslal něco jiného – a sice jako let motýla lehounký a rozpustilý šachový text.

Není co dodávat, co doplňovat, nechte se unášet Markiho šachových křídel mávnutím….

Šachová krása je demokratická. Je jedno, aký máte rating či titul, aké otvorenie hrávate, či koľko máte rokov. Každému občas môže našepkať bohyňa Caissa, každý občas môže stvoriť krásny šachový okamih.

Minulú sezónu som sa stal členom klubu ŠK Garde Lipovec. Rád by som vám ukázal niekoľko pôvabných situácií, ktoré sa na šachovniciach počas celého roka udiali. Sú to také drahokamy v blate bežnej šachovej rutiny. A nepýtajte sa, aký rating mal ten či onen hráč. Naozaj to nie je podstatné.

V partii Vladislav Sládek – Vlastimil Chládek vznikla už po šiestom ťahu bieleho prapodivná pozícia:

Aký bol len údiv všetkých v miestnosti, keď Vlastík Chládek, známy svojou gentlemanskou a vľúdnou povahou, spod stola vytiahol zakrvavenú sekeru a zaťal 6…g5!?. Ďalší priebeh partie bol nesmierne bojovný a skončil šťastnejšie pre nášho hráča.

Zatiaľ čo minulý diagram zobrazoval čistý chaos, ten nasledujúci je vyvrcholením partie, ktorá sa zo všetkého najviac podobala na hudobnú symfóniu. Jirka Sekanina v nej trpezlivo manévroval, staval figúrky na tie správne miesta, a keď došlo k finálnemu andante, jeho zohratá armáda fungovala ako švajčiarske hodinky. Zdeněk Tioka – Jiří Sekanina, po 20. ťahu bieleho:

Trúbka k útoku zaznela, bubny zavírili. Čierny zahral 20…c4! a po prirodzenom 21.dxc4 ešte priložil pod oheň útoku ťahom 21…Jg5!. Pozícia bieleho sa rozpadla.

Tomáš Fojtík ukázal, že má bystré oko rodeného taktika. V pozícii, ktorá vyzerá pomerne pokojne, využil nešikovné postavenie bielych figúr a prebral iniciatívu. Karel Vlach – Tomáš Fojtík, po 22.ťahu bieleho:

Čierny zahral 22…f5!. Biely nechcel vziať jazdca na c6 a zbaviť sa tak dobrovoľne dvojice strelcov, ustúpil teda 23.Sd3. Tomáš ale na výmene trval, a po 23…Je5 24.De2 Jxd3 25.Dxd3 e5! už na šachovnici vládol.

Divoké kone v našom tíme najlepšie krotí Oldřich Kopřiva. Čo myslíte, ktorý jazdec na dámskom krídle je v pozícii nasledujúceho diagramu vo väčšom nebezpečenstve? Biely, alebo čierny? Oldřich Kopřiva – František Růžička, po 17. ťahu čierneho.

Náš hráč jasne dokázal, že čierny Jb4 zdivočel a túla sa pustými krajmi, pokým uzdu bieleho Ja7 drží pevne v rukách biely strelec na f2. Zahral 18.Db3!, hroziac polapením vraného mustanga. Čierny sa na oplátku pokúsil vziať si bieleho koníka, ale 18…b6? nebolo najsilnejším ťahom šachovej histórie. Po 19.Jc6! čiernemu začína visieť úplne všetko. Je príznačne, že po 19…Jxa2! biely nevzal dámu, ale správne si išiel pre jazdca: 20.Vc2!. Čo dodať, Oldřich to s koníkmi jednoducho vie.

Viete, ako sa hrá Pircova-Bělíkova obrana? David Holemář ju okúsil na vlastnej koži. Otvorenie partie Bělík-Holemář prebehlo nasledovne:

1.e4 g6 2.h4!? d5 3.h5!?

Takémuto urputnému priamemu útoku na rošádové postavenie odolá málokto. Náš hráč v zaujímavej partii zvíťazil.

Výsledky Josefa Kratochvíla pripomínajú binárny kód, na ktorom pracujú všetky počítače. Samé nuly a jednotky. Pravda, jednotiek je o poznanie viac ako núl. Zároveň sa Josef stal výhercom neformálnej súťaže „šejd roka“. V partii Jiří Majer – Josef Kratochvíl stál po 26. ťahu bieleho objektívne úplne na prehru.

Skúsil ale ešte 26…h5!? Podobným ťahom hovoria Briti „desperado“. Biely mohol jednoducho ustúpiť dámou na f3. Dal ale jeden šach navyše: 27.Je7+?? a po 27…Kh8 pasca sklapla. Dáma je chytená, lebo po Dg5 i Df3 rozhodne šach jazdvom na h3. Nepomohlo ani 28.Jg6+ Kg7. Čierny jazdec sa ukázal byť silnejším ako biela dáma.

Pokým Josef Kratochvíl nepoznal chuť remízy, Pavel „Giri“ David iné príchute ani neskúša. Na svojom konte má samé polbody. Peter Leko, dívaj sa a záviď! Pavlova schopnosť nájsť a udržať rovnováhu je tak povestná, že aj súperi chtiac-nechtiac spolupracujú. Vrána-David, po 30.Ve2-b2.

Náš hráč stratil v priebehu boja pešiaka, posledný ťah bieleho ale neopatrne oslabil jeho pešiakovú štruktúru. Pavel nezaváhal a úderným 30…Vxe3! prinavrátil partiu do stavu ekvilibria.

Pôvodne som chcel do tohto textu vložiť ukážky všetkých hráčov, ktorí v minulej sezóne za ŠK Garde Lipovec nastúpili. Bohužiaľ, nedá sa to. Niektorí hrali príliš málo, iným sa až tak nedarilo. A napokon, tento blog už je beztak príliš dlhý. Ospravedlňujem sa teda každému, ktorého som vynechal.

A áno, nevošla sa ani jedna ukážka z partií troch veľmajstrov, ktorí hája predné šachovnice Lipovca. Nech si nemyslia, že majú automaticky diagram istý len preto, že sú držiteľmi najvyššieho šachového titulu. Nech len pekne počkajú v rade na ďalší podobný text!

Šachová krása je predsa demokratická. A podobne i radosť zo šachu.

Čvn 6, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
6 června, 2018

Pro Tobi

Tento blog měl být původně o šachové sezóně 2017 – 2018 šachového oddílu Garde Lipovec. Už jsem ho měl takřka hotový, ale nakonec jsem ho odsunul na příště. Proč?…

…… Abych řekl úplnou pravdu, neprožívám teď úplně nejklidnější období. Ale i přesto byla poslední sobota jen a jen nádherná. A právě o krátký fragment z ní se dnes chci s Vámi podělit.

Už brzy ráno na procházce se Sheilou nás v Lese zamilovaných hřálo životodárné sluníčko a jen pár hodin poté, těsně po desáté, jsme v úzkém

společenství blízkých kamarádů vyráželi na devadesátikilometrový trénink na naše „Cyklistické Zaječice“. Tentokrát jel i nejmladší z nás Lojzík a pevně věřím, že s námi bude jezdit dál i po svém, právě tam oznámeném, vstupu do stavu manželského.

V tu sobotu se těsně po poledni v hlubokém lese kdesi okolo Boskovic odehrál nečekaný a zvláštní okamžik;

Jeli jsme pravidelným tempem, já poslední ze čtveřice. Náhle, ve chvíli kdy jsem velmi intenzivně vnímal krásu rozkvetlého a poledním sluncem prozářeného lesa, se před námi objevila stará paní. V okamžiku, kdy jsem ji míjel, mě nečekaně oslovila: „Zastavte pane!“ Myslel jsem, že potřebuje pomoc nebo něco takového. Slezl jsem tedy z kola, ostatní taky, čekali jsme co bude, o co jde. Ona si nás prohlédla, potom přistoupila ke mně, sáhla do kapsy a na zápěstí mi navlékla pletený náramek s malinkou podobiznou Panenky Marie. V kapse našla ještě jeden a poté co ho navlékla i benjamínkovi Lojzíkovi, nám udělala na čele křížek, a se slovy, že to potřebujeme, se za nás pomodlila.

Do ruky mi ještě dala jakýsi papírek, ten jsem bezmyšlenkovitě strčil do kapsy cyklistických kalhot, a ona odešla. Za chvíli jsme už zase, a pár okamžiků jaksi zamlklí, ujížděli lesem. Otočil jsem se za ní, ale už jsem ji nespatřil. Po pár desítkách minut jsem si uvědomil, že mě nenápadně opustila, mou hlavu několik dní sužující bolest, a navíc i občasný pohled na náramek na ruce mi dokazoval, že se mi to celé jen nezdálo. Bylo to celé zvláštní, ale někdy to tak v životě prostě je.

Hezký den, Vlastík

P.S. Až po dvou dnech jsem se dostal k papírku, zamotaném mezi penězi (omlouvám se) z cyklistické kapsičky, byl na něm tento text:

       Jedné noci jsem měl zvláštní sen. Šel jsem s Bohem, svým
Pánem,
       po písčitém pobřeží. Na temném nebi se promítal film mého
života.
       Provázely jej dvoje stopy v písku. Udivilo mě, že v těch
nejtěžších
       a nejsmutnějších obdobích mého života se objevovaly stopy
jen jedny.
       V rozpacích jsem se zeptal: „Pane, Ty jsi mi slíbil, že
vždy půjdeme spolu.
       Ale teď vidím, že v době nejtěžších zkoušek jsem šel
sám.
       Proč jsi nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc
potřeboval?“
       Na to mi Bůh odpověděl: „Právě tam, kde vidíš v písku jen jedny
jediné šlépěje,
       tam jsem tě nesl ve své náruči.“

Kvě 5, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
5 května, 2018

Kolem světa….

Původně jsem si myslel, že zcela jistě dnes budu psát o Bowling Brno, vždyť přeci už jen za dva (!!) dny otevíráme. Chtěl bych toho tolik napsat, vždyť jsem si o Nejkrásnějším bowlingu snil posledních deset let, ale nejde to, myšlenky mě neposlouchají a v hlavě mám spíše jen chaos. Co chybí, co není, co svítí, co nesvítí, co jsme zapomněli, co nám uniklo, co se ještě toulá po Evropě, atd. atd. Je toho stále nějak moc….

Napíšu tedy o něčem úplně jiném co mě provází taky už skoro deset let, a co je mi navíc velmi ku prospěchu.

Můj úplně první blog na tomto portále je ze září 2009 a jmenuje se „Šlapat proti bolesti“. Je jak někteří možná víte o důvodech mého šlapání na rotopedu a o tom co mi tato popravdě řečeno velmi nezáživná činnost „všechno přináší“. Šlapu dodnes a všechny svoje výhradně večerní jízdy si pečlivě eviduji. Přesná statistika mě v této mé činnosti velmi motivuje. (Viz přílohy).
Nejvíc jsem na rotopedu spokojený, pokud se tedy o nějaké spokojenosti vůbec dá mluvit, když šlapu společně se světovými cyklisty, uhánějícími na obrazovce Eurosportu. A od těchto a podobných představ byl už jen kousek k myšlence, že si v klidu svého pokoje jedu Životní jízdu Okolo světa. Postupně jsem minul Prahu , Paříž, překonal Atlantik, minul New York a na chvíli spočinul na Havaji (Honolulu, to mně zní fakt sexy). Teď se přes Tichý oceán probíjím směrem na Peking. Včera mi tachometr ukázal 16 425 ujetých kilometrů, tak mi zbývá ještě 14 040 (pro zajímavost, naplánoval jsem si trasu Krasová – Praha 186 km – Paříž 883 km – New York 5 844 km – San Francisco 4 134 km – Honolulu 3 858 km – Peking 8 168 km – Moskva 5 800 km – Krasová 1 592 km). Celkem tedy 30 465 km. Pokud mi to zdraví dovolí, chtěl bych jet stále dál a dál…
To je vlastně ve stručnosti všechno co jsem chtěl dnes napsat. Poslední poznámka snad už jen to, že při podobném tempu jako doposud, bych se zpátky do Krasové dostal okolo roku 2027. Toto je z logiky věcí asi ne úplně reálné, ale přeci jen „Co kdyby!!“…..
A vlastně, nedáte si třeba právě dnes večer jednu hodinovou etapu ( kdekoliv na světě chcete) společně se mnou?

Hezký večer Vlastík

P.S. A přeci jenom; ještě zpátky k bowlingu. Pozval bych Vás na tuto sobotu a neděli, ale mám strach, že ten avizovaný nápor nemůžeme úplně stoprocentně zvládnout. Přijďte případně i kdykoliv jindy; když se domluvíme, mobil znáte, rád se Vám pověnuji. Na ochutnávku uvádím několik fotografií v galerii. A na úplný závěr ještě výše zmíněnou rotopedovou statistiku, a prosím držte nám palce…

Dub 4, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
4 dubna, 2018

Půlnoční kovboj

Tento blog bude o „poklidné“ předzápasové sobotní noci, o šachovém utkání Prušánky – Lipovec, a taky vzdání pocty všem „šachovým řidičům“. A vlastně nejen o tom. Zkuste, a třeba až do konce…

V minulém zápase s Hustopečemi jsem hrál s mladíkem, držitelem ELO hodnocení 1111 (!), (vzhledem k blogu o čtyřech jedničkách Žlutý špendlík až neuvěřitelné). Přes svoje extrémně nízké ELO byl na mě perfektně připravený a při pozápasové analýze mi bleskově ukázal kdy a v kterém tahu jsem se oproti teorii dopustil chyby. Takto poučen jsem se; o čtrnáct dní později při pozdně večerním sobotním přemýšlení nad tím co v neděli zahraji; rozhodl pro svůj první tah 1.g3 velmi rychle. Po takovéto symbolické pětiminutové přípravě jsem okolo jedenácté zalehl. Ale nemohl jsem usnout – mladí byli v porodnici, a vskutku; minutu před půlnocí nás probrala „čekaná, nečekaná“ esemes od Vlastíka : „Viktor, čtyři kila, zavolám později“. Chvíli jsem jen tiše polykal, vybavovaly se mi nejkrásnější chvíle z našeho společného života. Je jasné, že jsem toho moc nenaspal. Navíc o půl čtvrté další esemes, tentokráte od Radka Kaloda: „Vlastíku, všechny děti nemocné, dostávají zábaly, manželka na pokraji svých sil, moc se omlouvám, zítra nemohu jet.“ Radek je úžasný a obětavý kamarád, situace musela být velice složitá, a proto jsem jeho sms plně respektoval. Problém jsem odložil na ráno, no a v nejhorším pojedeme v sedmi. Ráno v sedm jsem se nevyspalý vyhrabal z postele a takřka okamžitě telefonát od Radka: „Vlastíku, manželka to nějak zvládne, domluvili jsme se! Sice jsem spal jen dvě hodiny, ale JEDU!“ Sotva jsem tedy tak akorát na čas; vyrazil z Krasové do Blanska pro Radka, následně pro Jirku na nádraží do Brna a pak už jen do Prušánek; tak další telefon. Samozřejmě Jirka: „Vlastíku, náš vlak stojí v Bedihošti, před náma vlivem mrazu prasklá kolejnice. (?)“ No nic, do navigace tedy nejprve Bedihošť, přišlápnout plyn a nejdříve hurá směr někam na Prostějov. Dál už nebudu zdržovat; do Prušánek jsme nakonec doletěli jen půl hodiny po začátku zápasu. Já s vytřeštěnýma očima z jízdy, v hlavě mi navíc rezonovala šílená věta jen tak mimoděk vyřčená Jirkou v autě: „Jsem nějaký přetažený, od pondělí do pátku jsem musel v práci dělat šestnáctky (od 6 do 22), naštěstí včera (v sobotu) jsem už byl v práci jen do čtyř.“ Musel na nás tři být po všech těch peripetiích hrozný pohled! Sympatická Táňa z týmu soupeře mi naštěstí na přivítanou uvařila kávu, kterou jsem fakt potřeboval a mohlo se hrát. Nikdo by se nemohl divit, kdyby v nastíněných souvislostech partie po pár tazích skončila remízou. Já jsem si tentokrát ale strašně přál vyhrát. PRO VIKTORA !!! To přání mě podvědomě provázelo od sobotní půlnoci, stále jsem na to musel myslet.

Hrála se krásná partie, bojoval jsem, dřel jsem, k závěru v časové tísni mi už hlava třeštila únavou, byl jsem blízko blizoučko. Nakonec jsem to nedokázal, nevyšlo to, ale možná to tak má být. Stejně na tuhle partii a její souvislosti nikdy ve svém životě nezapomenu.

„Tak Viky, Půlnoční kovboji, hodně štěstí, a ať se Ti v Tvém životě jen a jen daří!!

Vlastík

Chládek Vlastimil 2017 – Mlénský Dalibor 2123
II. liga E Prušánky – Lipovec

1.g3 e5 2.Sg2 Jf6 3.c4 Se7 4.Jf3 d6 5.Jc3 0-0 6.0-0 Jc6 7.d4 exd4 8.Jxd4 Je5 9.b3 Vb8 10.f4 Jg6 11.h3 Ve8 12.e4 a6 13.Kh2

(po jednom z minulých utkání jsem sledoval pozápasovou analýzu Pavla Blatného, mimo jiné v jednu chvíli řekl, že celá partie byla z jeho strany o profylaxi. Připadalo mi to podivné, ale při sledování analýzy jsem musel přiznat, ano, je to tak. Nyní jsem si po svém tahu Kh2 velmi výrazně a nahlas (samozřejmě ve svém nitru) řekl „Profylaxe!“) 13…. Sf8 14.a4 c5 15.Jc2 b5 16.axb5 axb5 17.cxb5 Sb7 18.Dd3 Va8 19.Sb2 Vxa1 20.Vxa1 h5 (Partie se mi hrála lehce, jako bych stavěl jednoduchý dům, dlouho jsem takový pocit u šachové partie nezažil. ) 21.Va7 Sc8 (hrozilo Vxb7, e5) 22.Jd5 Jxd5 23.Dxd5 Se6 24.Dxh5 Sxb3 25.Ja3

(Pro mě nejhezčí tah v partii, řeší úplně všechno. Královské křídlo černého je v bezpečí, nenápadně se tedy přesouvám na křídlo dámské, původně bezvýznamný pěšec na b5 náhle nabývá na důležitosti) 25. .. Db8 26.Va6 Sc4 (Spočítat variantu Jxc4, Dxb5 atd., bylo pro mě naprosto nemyslitelné; zbytečně bych jen ztrácel čas.) 27.Va5 Sb3 28.Df3 c4 (bílý střelec černého náhle mizí ze šachovnice) 29.Dc3 Vc8 30.Dd4 Vc5 31.Sc3 De8 32.Sb4 Vc8

(V této pozici jsem již musel mít rozhodující převahu, sérii několika nepřesných tahů v časové tísni jsem ale o valnou část výhody bohužel přišel.) 33.b6 Vb8 34.Va7 Je7 35.e5 Jc6 36.Sxc6 Dxc6 37.Sxd6 Sxd6 38.Dxd6 Dxb6 39.Dxb6 Vxb6 40.Vc7 Vb4

(časová tíseň skončila, mužstvo k bezpečnému vítězství potřebovalo z mé partie půlbod. Velice rychle jsem se dokázal „přesvědčivými argumenty“ přemluvit, že bych této skutečnosti měl vyhovět) 41.f5 Sa2 42.e6 fxe6 43.fxe6 Vb2+ remíza. Na zpáteční cestě jsme si s Radkem krásně popovídali. Stavili jsme se v Blansku na Sýpce na oběd, a na mě potom padla taková únava, že jsem jen s největším vypětím a soustředěním dojel do Krasové. V noci jsem spal jak mimino a tak jsem už ani nezaregistroval esemes, že na bowlingu v Brně byli v noci velmi organizovaní zloději. Naštěstí se dopustili jediné, ale významné chyby, ale o tom třeba někdy příště. A za měsíc otvíráme!

Mějte se hezky

Bře 3, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
3 března, 2018

Vlčí smečka

Ve druhé polovině ledna jsme s partou strávili tři dny na každoročním lyžařském pobytu v rakouských Alpách. Tentokrát nás jelo jen sedm – tvrdé jádro – a za cílovou destinaci jsme zvolili horské středisko Turracher Höhe. Já jsem ve všem co dělám až nezdravě konzervativní. Změnit tedy oblíbené desetiletími prověřené Zauchensee, a vyhovět tím „jemnému přání“ kamarádů, pro mě nebylo vůbec jednoduché.

Nakonec jsem ale ani v nejmenším nelitoval, Turracher byl skvělý tip. Jen něco málo přes čtyři hodiny jízdy autem z Brna, a přitom o dva řády méně lyžařů než ve známém, výše zmíněném Zauchensee. Členité sjezdovky, včetně kreativních crossů, a v neposlední řadě cenově velmi zajímavé ubytování v nových moderních „šaletech“. Skvělá varianta pro party kamarádů, kamarádek, samozřejmě pro mixy a úplně senza pro rodiny s dětmi. Velmi „Turrach“ doporučuji. Zkuste to! Případně jestli máte zkušenosti, rozdělte se o ně s námi. (Nebo klidně doporučte jinou, Vámi oblíbenou, zimní destinaci).

Sjezdovky v „Turrachu“ jsou od sebe oddělené jezerem. Mezi oběma břehy jezdí pásový traktor a na k němu připevněné hrazdě se může najednou přepravit až deset lyžařů. Hned první den někdy po poledni jsme se rozhodli, že přejedeme na druhou stranu. Sjeli jsme z vrcholů k jezeru a jednotlivě zastavili na přilehlém svahu. Jenže před námi už stál dostatečný počet lyžařů. Přesně v tu chvíli jsem velmi intenzivně začal vnímat chování vlčí smečky. Stáli jsme; náhle každý jen sám se sebou; rozestavení po svahu, přestali jakkoliv komunikovat a jen upřeným pohledem pozorovali blížící se pásák a skupinku před námi. Každý z nás intenzivně hledal řešení nastalé situace. Představa, že zrovna mně by ostatní ujeli a já zůstal osamocen na břehu, byla pro kohokoliv z nás potupně nepřijatelná.

Jeden z mladších vlků tíhu situace nevydržel, s předstihem opustil smečku a na sjezdových lyžích začal bruslit přes 400 m dlouhou ledovou plochu. Ostatní toto zavrhli a dál zůstávali v nehybném postoji. Mezitím pásák zastavil, vypustil skupinku a za něho se zařadilo těch cca dvanáct avizovaných čekajících. Bylo plno, do odjezdu zbývaly vteřiny. V tu chvíli vlci vyrazili, několik se jich zaháklo do mezírek na hrazdě, ti nejodvážnější přímo za pásák. Až ve chvíli, kdy se postarali sami o sebe se porozhlédli po ostatních, méně úspěšných a těm nabídli svoje hůlky k zaháknutí. Smečka byla zase pospolu . V té samé chvíli se pásák pokusil rozjet, jenže ouha, byli jsme příliš těžcí. Řidič se otočil a přes rameno nás chvíli pozoroval. Celý náš příběh mu byl ve vteřině jasný. Po chvíli se neznatelně pousmál, přidal plyn a vyrazil kupředu. Největší pošťuchovač mezi námi se mu pokusil naznačit, ať dojede vlče před námi, ale to uhánělo jako o život. Dobře vědělo, že tu potupu bychom mu jen tak neodpustili. Na konci jezera se smečka sjela dohromady, všichni zaujali patřičná místa a někdy méně, někdy více se kočkujíc, jsme dál a dál a s větrem o závod uháněli slunečným horským dnem.

Mějte se hezky, Vlastík

P.S. Možná Vás zaujme článek z časopisu My Face na šachové téma.
P.S. Rotoped.

Úno 2, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
2 února, 2018

Žlutý špendlík

Mám rád jedničky a nejraději čtyři vedle sebe. A je jedno kdy to je a proč to je. Několikrát jsem například zahrál bowlingový turnaj s výsledkem 1111 kuželek, a jednou při tom zároveň skončil jedenáctý. Z logiky věci mám samozřejmě rád i datum 11.11 (např. Otvírání Bowlingu Blansko). A jistě existují i mnohá jiná jedničková seskupení. Úplně nejaraději ale jsem, když při náhodném pohledu na displej mobilu uvidím čas jedenáct jedenáct.

To už vždycky vím, že ten den mi štěstí stojí nablízku, že si ve svém konání mohu věřit. Možná je to sice jakýsi druh placebo, ale mně je to jedno, svítících 11:11 mi k dobré náladě pomáhá neskutečně. Z výše uvedeného je jasné, že si nemohu odpustit alespoň krátký blog i na minijedničkové datum prvního první.

Letošní sváteční Vánoční dny trávíme s Hankou v rakouských horách. Konkrétně teď je Štědrý den, pár chvil před půlnocí a já si jen v ruce píši šmírák s myšlenkami, abych avizovaného prvního první mohl dát celý blog dohromady.
Už cesta sem mě potěšila. Možná jedna z nejpříjemnějších drobných radostí tohoto roku. Krátce za rakouskými hranicemi nás přivítala – kde se vzala, tu se vzala – nová Dálnice. A ohledně dálnic musím naše rakouské sousedy velmi pochválit. Před pár lety řada nových až desetikilometrových „třetích pruhů“ na dálnici Linec – Salzburg, a teď zase takovéto velmi příjemné překvapení. Jaký rozdíl oproti nám. Například morálně dávno mrtvá a přitom stále používaná silnice R43, anebo současná podivná desetiletá „modernizace“ přeplněné dálnice D1. Tolik utrpení pro miliony řidičů a přitom de facto nevzniknou žádné podstatné metry třetího pruhu navíc. Neuvěřitelné! Ale už dost s našimi dálnicemi.

Před chvílí jsem napsal co mě na závěr roku nečekaně potěšilo a možná bych teď takřka o Štědrovečerní půlnoci mohl napsat co bych si přál já, sám pro sebe.Ale s vyslovováním přání a vlastně čehokoli mám trvale problém. Naposledy například po blogu „Milenci v lese“. Tak jsem si v něm pochvaloval vycházky se Sheilou, až ona tak čtrnáct dnů po blogu onemocněla; snad alergie na chlad; se společnými vycházkami je tak na delší dobu bohužel utrum.

Ale zpátky k mým přáním. Dnes ve čtyři hodiny odpoledne jsem po celodenním azuro – lyžování relaxoval ve venkovním baru vysoko položené horské chaty. Lanovky už zastavily a mě čekala jen závěrečná osamělá jízda zpátky do hotelu na Štědrovečerní večeři. Číšnice zjevně nikam nespěchala a tak jsem si tam – jen sám se sebou – snil své sny. Bylo mi dobře. K svátečním přáním pro sebe jsem taky dospěl a jen tak na okraj; „Nejkrásnější“ bowling to nebyl. Jsou důležitější a námi méně ovlivnitelné věci, než stavění čehokoli. Kvůli výše uvedenému, ale svoje přání raději nebudu vyslovovat, nechám je uloženy ve svém nitru, abych ještě něco zase nepokazil.

A možná, napadá mě, ať je teď v reálu, kdy tyto řádky čtete, kolikátého chce. Zkuste si právě teď uvařit kávu, čaj, pohodlně se usadit a využít na displeji svítícího prvního první. Zamyslete se a přejte si svá tajná přání. Pro sebe, pro svoji rodinu, pro kohokoli. Třeba právě Vám magické jedničky pomůžou k jejich naplnění. Nesmíme ale zapomenout, že svým Přáním a taky Štěstí musíme jít naproti, byť třeba i jen zdánlivými maličkostmi.

Hezký nový rok Vám přeje Vlastík

Led 1, 2018Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
1 ledna, 2018
2. stránka z celkem 16«12345...10...»Poslední »
Další články autora
[custom_widget_pro_zobrazeni_blogu]
Nejnovější příspěvky
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025: Šachy na Pražském hradě i v perle secese
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025 STREAM
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025
    Světová jednička přijíždí do Prahy
  • ČEZ CHESS TROPHY 2024
    Izrael poráží české velmistry
  • Palba ostrými černými
Nejnovější komentáře
    FIDE - Mezinárodní šachová federace sdružující šachysty z celého světa. www.fide.com
    ECU - Evropská šachová unie sdružuje evropské šachové federace. www.europechess.org
    Šachový svaz ČR - sdružuje šachysty v české republice. www.nss.cz
    Pražská šachová společnost, z.s. Email: prazska.sachova@gmail.com IČO: 26669897 Sídlo: Na zájezdu 1940/6
    2025 © Praguechess
    Truemag theme by StrictThemes