Blog Vlastimila Chládka

Prohra

Mám pocit, že od roku 1992, od kdy pracuji ve vedení firmy Dopravní stavby Brno, jsem nemilosrdně trénovaný vyhrávat. Vyhrávat a vyhrávat. Každá prohra, neúspěch je pro firmu tak bolestivý, nepříjemný, stresující, že prostě v práci nechci prohrávat.
V posledních letech, ale cítím, že tento jev se promítá i do mého osobního a tím i do sportovního života. Šachová prohra za družstvo je pro mě zdrcující. Zbytek neděle je nepříjemný, stále se mi hlavou honí proč, proč jsem jen prohrál. Nedokáži se s tím smířit.
Dnes jsem v přeboru Blanska v bowlingu vypadl v play off těsně před branami finále. A já se nedokážu usmát, přejít to vtipem, vyrovnat se s porážkou.
            Chtěl bych se v tom změnit, ale zatím to prostě nejde, ach jo.
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
12 října, 2009

Sobota byla prima

 

Hned ráno sraz kamarádů a brigáda u nás na chalupě. Čtyři hodiny intenzivní práce (později mi manželka řekla, že pohled na nás z okna v podkroví byl pohledem na dokonalý koncert), respektive tedy velmi vysoký počet získaných kladných bodů a pán bůh ví, že při všech těch akcích, které s partou absolvujeme je velmi potřebuji, respektive potřebujeme.
 
Posléze odjezd na Skalní mlýn na oběd. Úchvatné posezení, vynikající strava, nezávazné řeči a pak už rychle na bowlingový turnaj. Mezi tím se ale odehrál zajímavý hovor s Jirkou (mimochodem samozřejmě členem šachového oddílu Garde Lipovec). Zdálo s mi, že při brigádě nebyl fyzicky úplně ve své kůži. V žertu jsem ho na to upozornil. Mám totiž pro něho velkou slabost; nedávno se rozešel se svou přítelkyní a já jsem to s ním prožíval. Je to vysportovaný tichý kluk a tak mi nevzrušeně řekl proč fyzicky není úplně v pohodě;….. „našel jsem si přítelkyni, byli jsme spolu ve vířivce (ona cyklistka), sevřela mé tělo mezi stehny, a já na to ať klidně zabere, tak zabrala a lup lup, mám 2 žebra zlomený“…… Tak se Vlastíku nezlob, dodal se smíchem. Jsem rád, že už je v pohodě. (něco snad podobného jste možná mohli vidět ve Válce Rooseových)
 
Bowlingový turnaj – 3. místo, průměr ze 7 her – 191 – průměrný výkon. V bowlingu bohužel hraji rovinu, takže oproti „točařům“ mám velký handicap. ( někdy hrají bowling v Blansku i nevěsty –  viz. foto)
 
Pak už zpět do Krasové a v hospodě vzájemné blicky.V rámci alespoň krátkého tréninku jsem kamarádům přehrál svoji partii s bývalým mistrem světa Anatolijem Karpovem. S komentářem mezinárodního mistra Petra Piska ji uvádím na konci tohoto blogu.
 Je příjemné sledovat jak moji přátelé stále více a více komunikují s šachovými figurkami. A od 22.00 začíná mariášové finále, je zvláštní, že při kartách se každý večer  alespoň jednou pořádně pohádáme, ale i to k tomu asi patří. Máme v mariáši speciální soutěž, ale o tom možná někdy jindy.
Je neděle ráno 04.00….sobota končí:……byla opravdu prima.
 
            A. Karpov – Vl. Chládek (komentuje IM Petr Pisk)
 
1. d4 Jf6
2. c4 c5
3. d5 b5
4. cb5 a6
5. ba6 Sa6
6. Jc3 d6
7. Jf3 g6
8. e4 Sf1
9. Kf1 Jbd7
10. g3 Sg7
11. Kg2 OO
12. h3 Da5
13. Ve1 Jb6!? ( V jedné ze základních pozic Volžského gambitu volí Vlastik zajímavé pokračování – okamžitý převod jezdce na pole c4. Častěji se hrává 13…Vfb8 – je otázkou, zda oprávněně.) 
14. Dc2!? ( Snaha vyvrátit postup černého tahem 14.e5 narazí na odpověď Jfd7 s aktivitou černých figur – přesto si myslím, že tak měl bílý hrát s šancí na aktivní hru. Po tahu v partii se bude bílý pouze bránit, i když – pravda – s pěšcem více… )
14…Jfd7
15. Ve2 ( Po na první pohled aktivním tahu 15. Sg5 odpoví černý přirozeným tahem Vfe8 a znovu musí bílý řešit nelehkou otázku dalšího plánu hry)
15…Jc4
16. Jd1 Da6
17. Je3 Ja3
18. Dd1 Vfb8
19. h4 Jc4!? ( Tady nastává jeden z kritických momentů partie. Černý zatlačil soupeře a rád by již vytěžil ze své aktivity něco hmatatelného – kromě tahu v partii se nabízeli další dvě možnosti: 19…Vb7 s myšlenkou zdvojení věží na b-sloupci a ještě silnější 19…Jb6! s hrozbou převodu jezdce na pole c4 a tlakem na slabého pěšce b2 – zde by měl bílý velké problémy dokonce s vyrovnáním!) 
20. Jc4 Dc4
21. b3 De2!? ( Tato partie je zajímavá obzvláště v tom, že i když většinu partie stál černý objektivně rovně, tak tlak a neustálé rozhodování bylo na něm. To je případ i této pozice – pokud by černý dámou ustoupil, tak by byla díky hrozbě postupu pěšce c5-c4 zachována rovnováha. Vlastik se rozhodnul pro hru se dvěmi věžkami proti dámě, což je sice lákává možnost, ale především vzhledem k lepšímu postavení bílého krále je již mírný plus na straně bílého)
 
22. De2 Sa1
23. h5 Vb7
24. Sg5 Je5
25. Je5 Se5
26. f4 Vba7?! (Typický Vlastik! Drtivá většina hráčů by automaticky zahrála tah Sd4, ale Vlastik jako obyčejně nevynechá jediný moment k tomu, aby partie byla ještě zajímavější…)
27. a4 ( Karpov se nenechal vyprovokovat, ale tentokráte měl – po 27. fe5 Va2 28.Sd2 Vb2 29.Kh3 Vaa2 30.hg6 hg6 31.Db5 Vd2 32.De8 má bílý velmi slušné šance na výhru )
27…Sd4
28. e5 Vb7
29. ed6 ed6
30. h6 Kf8 (po vzetí pěšce 30…Vb3 přijde velice nepříjemné 31.De7 s tlakem na pěšce d6 a hrozbou Sf6!)
31. Sh4 Ve8? (Hrubka, po které černý ztrácí pěšce d6 i partii. Černý mohl zkusit jít třeba nazpátek tahem 31…Kg8 a bílého by ještě čekalo hodně práce s uplatněním výhody. Na druhou stranu – potěšil by takový tah Vlastika…?!)
32. Da6! Vb3
33. Dd6 1-0
 
Krásná ukázka toho, že i v případě střetu špičkového profesionála s talentovaným amatérem, může vzniknout krásné dílo (což mj. Vlastik dokázal i v řadě dalších partií se světovými velmistry).
 
 
 
 
 
 
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
5 října, 2009

Brno – Praděd – Brno

Sobotní jízda na Praděd 150 km (čas 6 hod 15 min) celkem v pohodě.

Největším problémem byly zcela nečekané bolesti zadku. Oproti terénu přehuštěné pláště horského kola a neustálé otřesy a nárazy z živice do sedla a dále, udělaly své. Poslední stoupání převážně vestoje (ne tedy z přemíry fyzických sil, ale z holé nutnosti) bylo vcelku příjemně vyčerpávajícím zážitkem.

To „nejlepší“ mě, ale čekalo druhý den.

Euforie z dojetí a dojezdy dalších a dalších kamarádů k vysílači a bufetu Praděd vyvolaly příjemnou a pohodovou konzumaci na první pohled nevinných Jägermaisterů. To by nebylo tak strašné, až následná kombinace s poctivými českými masovými topinkami byla smrtelná. Následná noc těžká, probuzení depresivní, skvělá snídaně nepozřitelná  a stopadesát kilometrů směrem k Moravskému Krasu velmi, velmi bolestných.

Po dojezdu k domovu jsem se hned za brankou skácel na babím sluncem prohřátý trávník a během minuty spal.. a spal…. a spal……..

Ve spánku se mi, nevím proč, zdálo o mé dávné partii s Viktorem Korčným, třeba se Vám mé „neobratné převyprávění“ tohoto snu bude líbit.

 
 
VIKTOR KORČNOJ – VLASTIMIL CHLÁDEK
PRAHA 2003
 
 
                        1. d4 Jf6   2. c4 c5   3. d5 d6   4. Jc3 g6
                    5.e4 Sq7   6. f4 0-0   7. Jf3 Ja6   8. Se2 Jc7
                9. 0-0 a6   10. a4 Vb8   11. a5 b5   12. axb6 Vxb6
                        13. e5 Jd7   14. Ja4 Vb7   15. Kh1 Jb6
                                   16. Jc3 Jd7   17. Je4 Vb6
 
            Dosáhl jsem svojí typické pozice černými. Plná šachovnice, stojím stísněně a čeká mě dlouhá obrana. Přesto jsem spokojen. Po bezkrevném výkonu s Kasparovem jsem nechtěl s Korčným prohrát moc rychle, to se mi snad podaří. Navíc mě naprosto uspokojuje pozorovat vlastní postavu simultánky, její mimika je neopakovatelná.
 
                        18. De1 f5   19. exf6 exf6   20. f5 g5
 
            Nyní Korčnoj uchopil střelce g7, přísně se na mě podíval a řekl: „O.K.?“ Ještě víc jsem se shrbil nad nevábnou pozicí a jen potupně zamumlal „No, it isn´t“.
 
                                               21. Da5
 
            A je to tady, rozmotávat chuchvalec černých figur, to nejsou radostné šachy.
 
                        21. – Je8   22. Jfd2 De7   23. Va3 Vb8
                                   24. Sh5 Je5   25. Ve3 Sh6
 
            Při tomto tahu jsem lehce pokýval hlavou. Vnímal jsem, že Korčnoj moji mimiku pochopil. Ano střelec „It´s O.K.“
            Partii jsem později přehrával sám. Nepoužil jsem ani počítač ani konzultaci se silným hráčem. Nechce se mi jakkoliv narušit vzpomínku na mimořádné představení. Nebyly to jen šachy, ale setkání s legendou.
 
                        26. Se2 g4   27. Vg3 Sxd2   28. Jxd2 h5   29. Ve3 Dh7   30. Sd3
 
            V této chvíli simultánka skončila. Několik partií bylo odhadnuto. Zbyla partie Václava Klause ml. a moje. První dohrál Václav Klaus a pak již jsem šel na řadu já. Hrát z očí do očí bleskovou partii s Viktorem Korčným byl mimořádný zážitek v mém životě. Takových chvílí jsem nezažil mnoho.
 
                        30. – Dc7   31. Dc3 Db6   32. Sb1 a5   33. Dc2 Sd7   34. Vc3
 
            Bílý betonoval dámské křídlo. Rozhodl jsem se převést svoji dámu na královské křídlo. Moje dáma mi v této partii připomínala černou kvočnu, jež v případě potřeby pobíhá okolo svého neohrabaného hejna a odhání útoky bílé šelmy.
 
                        34. Dd8   35. Je4 De7   36. Jg3 Dh7   37. Va3 a4   38. Sd2 h4
 
            Nyní jsem cítil, že stojím dobře. Soupeři zbývaly dvě minuty, mně čtyři. Do myšlenek se mi začala vkrádat spousta vjemů a vzpomínek. Vzpomněl jsem si na svoje dětství před třiceti lety, na den, kdy jsme spolu s mým bratrem s obdivem přehrávali partii velmistra Korčného, jenž jako černý stál po deseti tazích na výhru. Z nepochopitelných důvodů jsem vzpomínal, jak šly tahy v té dávné partii. Kdy přišlo e6 a kdy b6?
 
                        39. Je2 Jg7   40. h3 Vb3   41.Vxb3 axb3   42.Dxb3 Sxf5  
43. Vxf5 Jxf5   44. Kh2 Dh5   45. Jf4 Jd4   46. Da4
 
            Mám v hlavě zmatek. Přestávám hrát šachy a jen tahám figurkami. Nyní po [46.Dg5] by partie velmi rychle skončila např. [47. Dd1 gxh3 a následně 48. Jf3 – + +]
 
                        46. Dh6   47. Dd1 Jxc4   48. Sc1 Je5
                                   49. Je6 Jxe6   50. Sxh6
 

            Trpký konec po šesti hodinách hry. Takovou směs euforie a hořkosti jsem dlouho nezažil

Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
29 září, 2009

Šlapat proti bolesti

V týdeníku Euro se mi líbí články Pavla Matochy a cítím, že bych se mu za ně mohl poděkovat třeba tím, že se pokusím napsat něco o šachu.
Problém je v tom, že jsem šachy od konce minulé sezóny nehrál a tak vlastně co o nich teď psát? Možná tedy spíše napíšu o tom proč šachy v létě tak zoufale málo hraji.
Před cca 5 roky mi lékaři zjistili silnou artrózu kyčelních kloubů (3. stupeň) a dali mi perspektivu tří let do jejich totální náhrady, tato diagnóza mě docela zasáhla a taky jsem pochopil důvod nepříjemných nočních bolestí kyčlí. Po několika konzultacích s odborníky jsem začal konat, váha o 5 kilo dolů, plavání, jednou týdně masáž, konzumace přípravků na regeneraci chrupavky, pravidelné večerní cvičení.
A potom přišla trefa do černého. Když jsem jedno odpoledne nemohl bolestí vydržet, skočil jsem ze zoufalství na rotoped a 10 minut šlapal. Hnusná klidová bolest zmizela, ale strach z toho jaké to bude až slezu byl hmatatelný. Po dojetí 10 minut se ale stalo nečekané, bolesti se nevrátily, mnohokrát se samozřejmě  později vrátily, ale nastoupený režim jsem již nezměnil a nevynechával jsem nic, neboť jsem nevěděl, zda příčinou postupných úlev je jedna činnost nebo jejich celkový průnik. Dávky na rotopedu a v dalších letech i na horském kole jsem neustále zvyšoval.
V posledních letech jezdím i závody a před třemi dny jsem na kole odmaturoval, v prestižním závodě horských kol na 100 km s převýšením 2500 m jsem na docela slušném pořadí dojel do cíle.
Sportovní sezónu jsem tedy vlastně rozdělil na dvě poloviny, v létě kolo a v zimě šachy. Kdysi dávno jsem ve škole slyšel pojem kolokagátie (měli jsme na základce senza učitelku, dodnes si pamatuji jak nám třeba vykládala o ostrově Lesbos a o tom co se tam dělo, neznámé rozechvění, které mě tehdy zasáhlo dnes vzbuzuje úsměv, ale tehdy jsem cítil závan neznámého a mučivé ticho ve třídě potvrzovalo, že nejen já, ale o tom třeba někdy příště). Jsem rád, že tento pojem znamenající souzvuk ducha a těla, vyznávaný občany starého Říma mohu naplňovat, velmi mě to uspokojuje a snad se mi tímto způsobem podaří uchovat vlastní klouby co nejdéle. (bolesti zmizely, svaly se objevily, cholesterol klesl, ženy se otáčejí a život je krásný)
Tuto sobotu jedu poslední letošní výlet s kamarády Brno – Praděd – Brno, následně schovám kolo, ortoped ne, a protože vůči třicetidvěma tak dlouho zahálejícím a až neslušně zaprášeným šachovým kamarádům mám černé svědomí, začnu pravidelně trénovat s kamarádem Petrem, naše seance se odehrávají v kavárně, většině z Vás tak dobře známého, Boby centra. Majitelé se sice změnili, ale při pravidelných ranních kávách tam vůni šachových kombinací cítím stále.
Teď si ale uvědomuji, že neříkám úplnou pravdu, šachy hraji vlastně stále. Získat práci pro stavební firmu je jedna složitá partie za druhou a nejdůležitější je, že v těchto partiích sice spousta soupeřů zemdlí, unaví se, ztratí nit, sejde z cesty, nechá se uspokojit a ukolébat malou nevýznamnou výhodou, ale já díky šachu vím, že ne, že právě to nesmím, že partie končí jen a jen až matem. Je deset hodin a ráno v sedm přijde první soupeř (pardon konkurenční ředitel) je čas nachystat se na zahájení. Je starší a zkušenější, chtěl bych zkusit ostrý gambit, ale ještě nevím. Ale intenzivně cítím, že bude správné vzít si černé.
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
21 září, 2009