Blog Vlastimila Chládka

Loňský rok…

Loni jsme sestoupili z krajského přeboru do krajské soutěže. V asi rozhodujícím zápase za stavu 3,5 : 2,5, náš hráč nedal, přes pokyn kapitána partii za nabídnutou remízu, současně bych dal remízu i já a vyhráli bychom jednoduše 4,5 : 3,5. Náš hráč se po pár tazích ocitl v prohře, já jsem musel zcela násilně hrát na výhru a dopadlo to katastrofálně. Silné emoce se přesunuly i do následující schůze našeho oddílu. Jel tam se mnou kamarád, kterého jsem k nám do Lipovce lákal asi dva roky. Hlavním argumentem bylo, jak jsme klidná idylická parta.

Během půl hodiny emocí a vysvětlování si, kdo všechno by měl z funkce odstoupit, se na mě mile díval a usmíval. V tu chvíli jsme opravdu byli na míle daleko od mírumilovného kolektivu klidných šachistů.Jano; hráč, jenž odmítl remízu to schytal opravdu ze všech světových stran.

V současné sezoně někdy ve třetím kole jsme hráli jeden z asi rozhodujících mačů. Za stavu 4:3, poprvé v životě  s kapitánskou páskou na rukávě a ve vyhrané pozici, mi soupeř nečekaně nabídl remízu. Jano stál jakoby nezúčastněně opodál, ale já jsem vnímal intenzitu okamžiku, všechny jeho nuance a silné propojení mezi mnou a Janem. Tak moc se mi chtělo hrát bez rizika prohry dál na výhru. Ale to jsem nesměl, při podpisu partiáře jsem periferně vnímal Janovo pokývnutí hlavou a nevyřčenou otázku; Tak co jaké to bylo Vlastíku?, hrál bys dál co?, už mi trochu rozumíš?……

Letošní vánoční svátky jsem strávil na horách na lyžích. Byli jsme pes, syn, manželka, bratr a já. Počasí nic moc, ale lyžovali jsme. Na první svátek vánoční, ale pršelo a pršelo, lyžování vyloučeno. S bratrem jsme unisono s ostatními žehrali nad nepřízní osudu, ale v duchu jsme byli šťastní, tušili jsme, že nic nemůže odvrátit celodenní nemilosrdné šachové orgie. Byl to ostrý zápas, snad ani jedna koncovka, zajímal nás jen a jen soupeřův král. V tom boji jsme neznali bratra. Hráli jsme i v sauně. Kupodivu za stavu 18 : 18 jsme dali zápas za remízu. Asi pro nás pro oba, by představa celkové prohry a poznámky rakouských starousedlíků; v místní pivnici bedlivě sledujících náš zápas; byla těžko stravitelná…..

Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
4 ledna, 2010

Vycházky Moravským Krasem

Někdy v roce 1997 mě v kanceláři v Brně navštívila parta asi šesti kamarádů, krasovských rybářů. Šli na vycházku z Brna do Krasové, s tím že půjdou dva dny, přespí někde v lese, a prostě budou spolu. Moc se mi to líbilo, hned bych šel s nimi.

A skutečně, časem jsem se jejich akcí začal pravidelně zúčastňovat. Mimo jiné jsme společně a s panem starostou postavili v Krasové dva nové rybníky (každý rok na nich dělají nádherné rybolovy).
Jedním z těch prvních zážitků byla i vycházka 29.12.2000. Šli jsme ke Třem smrkům opékat párky. Nepsaným vůdcem byl Ladík Lakota, a jeho poutavé vyprávění o krajině, o hraběnce, o pomníku pilotů a další a další zajímavosti, a nejen to, mám v duši zapsáno navždy. Během putování místní domorodci vytahovali z kapes plácačky se slivovicí a nás přespolní se pokoušeli naučit rozpoznávat taje a rozdíly jejich domácích výrobků. Tato jejich velkorysost zůstala dodnes a už i já někdy rozpoznám z kterého čísla co pochází.
Společně s rybáři, hasiči a dalšími kamarády nejen z Krasové jsme postavili vedle hospody hřiště. A za ním směrem k poli jsme vysázeli borovice. Chodil jsem tam roky s kamarádkou Ajšou a čekal a těšil se na chvíli až se větve borovic spojí. Letos na jaře jsme tam spolu šli taky a najednou na nás borovice zavolaly „Vlastíku podívej už jsme dospělé,“ usmívaly se na nás a jejich ruce se dotýkaly.
Možná se na ty krásné borovice, němé svědky našich vycházek podívejte, v jejich drsné kůře bude navždy napsané, že se tu scházívají kamarádi.
Tento text je součástí obrazové dokumentace k deseti naučným vycházkám Moravským Krasem. Pokud máte chuť se té desáté zúčastnit, upřímně Vás zvu. Jen mi prosím dejte předem vědět, zavolejte, nebo napište sem na blog, domluvíme podrobnosti. Termín je 29. prosince.
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
28 prosince, 2009

Svět plný andělů

Včera okolo osmé večer jsem jel domů z práce, byl jsem hodně z toho všeho shonu unavený, ale vcelku až bezdůvodně v pohodě.

První sněhové vločky proletovaly vzduchem a náhle v lese nedaleko Jedovnic jsem velmi intenzivně cítil, že asi dvacet metrů přede mnou, ve výšce asi taky dvaceti metrů se vznáší teple žlutá až zlatavá bytost. Pocit pohody se velmi zvýšil a příjemné mravenčení v zádech mě přinutilo zabočit k lesu a zastavit, chtěl jsem tu chvíli udržet co nejdéle. Bylo mi příjemně a náhle se louka okolo mě zaplnila bílými křídly andělů, chvíli se protahovali, čechrali si křídla, mrkli na mě, usmáli se a zmizeli.

Jel jsem dál. Možná to tak nějak bylo, nebo nebylo? Nevím, ale v duši mi bylo moc krásně.
 
Hezké Vánoce
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
16 prosince, 2009

Drak v Brně

Při svých sporadických návštěvách Prahy takřka nikdy nezapomenu na procházku po Karlově mostě. Pozoruju Vltavu, jsem sám se sebou a je mi dobře.

V Brně se takhle občas projdu po náměstí Svobody. Před dvěma roky jsme se podíleli na jeho rekonstrukci; resp. náš podíl prací spočíval v provedení nové konstrukce tramvajové trati.

Tramvajovými tratěmi se zabývám takřka třicet let a dalo by se o nich napsat mnoho zajímavého, ale to by Vás asi nebavilo, spíš tedy napíšu jak jsem náměstí Svobody vnímal v létě 2008, v době těsně po rekonstrukci, v době plné emocí z jeho nové podoby.
                       
 
N Á M Ě S T Í   S V O B O D Y
 
Na konci loňského roku jsem sledoval rozohněné debaty o konečné podobě brněnského náměstí Svobody. Pozitivní slova nepadala a připomínalo to celé spíše exhibice lidí zvyklých bourat a negovat, což je tak snadné a laciné a některými z nás až moc oblíbené.
Často se na Svoboďáku zastavím a stále více se při pohledu na jeho bělavý půdorys nemohu zbavit pocitu, že odněkud z dalekých krajin přilétl veliký bílý drak a usedl na naše náměstí (rozkliněte si fotografie pod článkem). Vybavuje se mi taky papírový dráček, kterého jsem kdysi dávno pouštěl se svým synem na Palackého vrchu. Jen místo papírových konfet jeho ocasu, teď vidím koleje mizející v Masarykové třídě, někdy mám strach, že s nimi pro výstrahu ocelově šlehne, to když se nebudeme chovat jak máme.
I jeho oči jsou pohádkové, jedno přísné; nabádající k víře a pořádku; tvoří morový sloup. To druhé rozpustilé upoutává mojí pozornost čarovnými kousky s živou vodou, škoda jen, že je tak často zavřené. Jeho kůže je poskládána z malinkatých šupinek, lidé si po nich chodí, kudy chtějí, nic jim nepřekáží. Připomínají mi mravence lezoucí po tom našem papírovém. Když jsou mravenci unaveni, napijí se z pramínku za levým okem.
Moc se mi líbí, že náměstí slouží k bez kolizní přímočaré komunikaci bez překážek a že všechno odpočinkové, příjemné; dopolední kafíčka, zákusky, schůzky zamilovaných, obchodní jednání..; se odehrává v domech a pasážích obepínajících náměstí. Že architekt nepokazil prostor podbízivými kudrlinkami něčeho krátkodobého, ale že pokud se ukáže potřeba něčeho zásadního dlouhodobého (zeleň?) tak konstrukce a podoba náměstí to umožní.
V poslední době se v Brně hodně hovoří o funkcionalismu. Pokud tento pojem alespoň zčásti pochází od slova funkční, tak mu při pohledu na náměstí Svobody rozumím.Z talířů v brněnských hospodách na nás občas hořčicově zamrká nepovedená obluda. Ale to není žádný Brněnský drak, ten pravý totiž odpočívá na Náměstí Svobody, běžte se podívat!
I na Karlově mostě vždycky když tam jsem, chvíli sním a přemýšlím.
Kdypak se tam asi dostanu? A o čem to asi bude?
Vlastík Chládek
P.S. Jo, a ten film z minulého blogu se jmenoval „Na ostří nože“.
 
 
 
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
7 prosince, 2009

Velký muž Fridrik Olafsson

            V sobotu jsem se byl podívat v Mariánských Lázních na zápas mužských šachových legend a dívčího šachového mládí. Vizuální kontrast byl opravdu velmi výrazný, ale na šachovnicích byly vidět nádherné rytířské zápasy. V sobotu se mi nejvíc líbil boj mezi Korčným a Jackovou.
            Samozřejmě jsem se zúčastnil doprovodné simultánky s velmistrem Olafssonem a musím uznat, že Pavel Matocha má pro výběr protagonistů svých produkcí opravdu šťastnou ruku.
            Z tváře Fridrika Olafssona na mě dýchla historie, romantika, mé mládí, ale hlavně nezměřitelná lidskost. Ano, byl to on, jenž, v době kdy Fischerovi hrozilo vězení v USA, stál u rozhodnutí islandského parlamentu udělit mu občanství a zajistit na Islandu kvalitní život.
            Bobby Fischer v sedmdesátých letech sám samojediný porazil skvělou plejádu sovětských velmistrů. Nápor na jeho mozek, na jeho myšlení musel být strašlivý, ne-li zničující.Bobby Fischer asi měl být spíše tolerován a respektován, neboť byl první, kdo nám všem ukázal, „že když to dokázal on, tak to dokážeme taky“ (poznáváte film? Ta věta se mi moc líbí a velmi se ji snažím aplikovat do svého života) tohle všechno mi samozřejmě docházelo mnohem později, ale pak už Bobby Fischer byl, alespoň pro mě, tím prvním kdo narušil hegemon Sovětského svazu.
            Na tohle všechno jsem myslel když sedmdesáti čtyřletý velmistr chodil mezi námi a s úsměvem ve tváři nám ukazoval jak a kam se mají stavět šachové figurky. Uhrál jsem s ním remízu a pak si už jen vychutnával mistrovo představení. V jedné partii hrál s malým šachistou, klučina hrál bez dámy, bez věže, až do matu. Měl jsem strach, neboť v podobné situaci na Hluboké se Kasparov rozčílil, neudržel nervy a ztropil scénu. Olafsson dal posléze chlapci mat, usmál se na něho, podepsal partiář a pohladil po rozčepýřených vlasech, bylo to dojemné a jistě nejen pro jeho krásnou maminku stojící opodál.
  Šel jsem pak poplakávajícími Mariánskými Lázněmi a přemýšlel o Islandu, o Fischerovi, o velkých lidech; o panu Fridriku Olafssonovi.
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
1 prosince, 2009

Solidní bankéř s rezervní košilí vyřešil krizi

           S Martinem jsme se na bratislavský šachový víkend docela těšili. Měli jsme velké plány a šachový zápas Česko – Slovensko manažerů s názvem „Mat pane řediteli“ jsme chtěli pojmout ve velkém stylu. Martin přijel v pátek odpoledne na Dopravní stavby, naházel věci ke mně do auta a vyrazili jsme. Simultánka nám vyšla skvěle, oba dva remíza a přitom pěkné partie.

            Já jsem až při analýze doma zůstal sedět jako opařený a nechápavě sledoval varianty jednoduše a jasně vedoucí k matu či výhře.  Asi nejvíc mě při následné bezesné noci pronásledovala varianta 23.Vd6 g6 24.Vcc6 Kg7 25.Vxg6 atd (celá partie viz můj minulý blog Obětoval jsem velmistrům střelce na f7). Opět se opakovala situace z minulého roku, kdy okolo mě také kráčela úžasná partie. Stačilo se jen sehnout a utrhnout jahodu z nebeské šachové zahrady. Ale bohužel!? Taky úplně nechápu, jak je možné, že naprosto dokonale funguje jeden z principů šachu – neuděláš chybu, hraješ dobře, tak nepočítej materiál, je to zbytečné, ono to všechno vychází. V šachu je vyloučeno, aby tak, jako třeba při fotbale náhodně vyhrálo horší mužstvo. Ne, ne šachy jsou dokonalé a opravdu je asi nemohl vytvořit člověk, možná že šachy jsou opravdu dokonalý dárek nám lidem odněkud z vesmíru. Je to docela reálné.
Před dvěma roky jsem hrál s Borisem Spasským, znal jsem z hlavy orientačně jedinou jeho partii. On v ní neuvěřitelně porazil v zápase Sovětský svaz – Svět úžasným útokem pěšce h Benta Larsena. Ten motiv jsem v partii s ním docela hezky použil. Nyní se to v partii s Vlastimilem Babulou v podobě oběti střelce na f7 na chlup přesně zopakovalo. Zvláštní!?
            Po simultánce  jsem se chystal sebrat Martina a vyrazit do nočního života, ale on byl najednou celý šedivý, jakoby opocený a šokoval mě slovy : „Jdu spát, je mi hodně blbě.“ Ráno o půl deváté po málo hodinách spánku jsem mu zavolal jak mu je. Z jeho hlasu sršela angína všemi směry a řekl mi asi toto; „Nespal jsem, horečka, bolesti, krk v jednom ohni. V šest ráno se sama pustila televize a začalo vřískání animovaných figurek v rakouské pohádce. Snažil jsem se ji vypnout ovladačem, nešlo to, nakonec jsem rezignoval, vstal a snažil se ji vypnout mechanicky, nešlo to. Hlava mi třeštila, už jsem ani netušil, zda se mi to všechno jen nezdá. Konečně mě napadla spásná myšlenka – vytáhnout kartu ze zásuvky všechno se vypne a bude konečně klid. Ano, všechno se vyplo, jen televize nesnesitelně vřískala dál. Lidi z recepce taky neuspěli a tak mě teď přestěhovali na jiný pokoj. Vlastíku prosím tě dones mi nějaké jídlo a přijď mně pustit televizi, sám to nezvládnu.“  Staral jsem se o něho poctivě.
            Dopoledne za mnou přijela manželka a tříhodinová procházka sobotní Bratislavou mě nadchla. Náměstí Pavla Orsága Hviezdoslava, kavárna obchůdky, dárečky, bylo to prostě senza, cítil jsem jak do mě z kamenné bratislavské dlažby stoupá energie a začal jsem se těšit na odvetu za loňská příkoří.
            Hanka odjela a já jsem šel za Martinem. Bylo půl třetí a byl čas na oblek a na slavnostní zahájení. Moc se mu nechtělo a najednou přišla zvláštní vteřina. Martin se vyhrabal z postele, ale během chvilky ztuhl jako solný sloup, vytřeštil na mě oči, jen tak tam stál v propocené uválené košili ( všechno ostatní bylo díky průběhu nemoci už nepoužitelné) a jen tiše prohodil „Ty vole já nechal košili i s kravatou u tebe v kanceláři“ V tom zazvonil telefon a Pavel Matocha jen suše prohodil: „Kluci, kde jste, za pět minut začínáme.“ Neuvěřitelná krize, ale vše má řešení. Vytipoval jsem si jediný pokus, solidního bankéře v našem týmu a bleskově jsem mu zavolal „Prosím tě, Vráťo, nemáš náhradní košili do obleku?“ „ No samozřejmě, že mám“ za minutu jsme všichni tři stáli u šachovnic a jen krůpěje potu na Martinově čele dokumentovaly prostálý běs.
            Mně se hrálo skvěle a skvěle hrálo celé české mužstvo, na rozdíl od prvních dvou ročníků jsem bytostně cítil, že v čele s Pavlem Matochou jsme TÝM, že si věříme, že si pomáháme a že to i dokážeme. I Martin ožil, dostal se do neuvěřitelného rauše oči mu svítily nadšením a jeho tři ze čtyř byly pro něho v tu chvíli jistě omamné.
           Co na tom, že až opadne euforie bude mu strašlivě. TEĎ VÍTĚZÍME
 
PS: Jen pro pořádek, mám slušnou angínu, hezký týden.   
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
16 listopadu, 2009

Obětoval jsem velmistrům střelce na f7

Třeba se Vám zalíbí partie ze simultánky s velmistry, další zajímavosti ze zápasu českých a slovenských podnikatelů „Mat pane řediteli“ sepíši co nejdříve.

 
Alternativní simultánka
Vlastimil Chládek – Sergej Movsesjan a Vlastimil Babula
 
1.e4 Velkorysé gesto velmistrů – svým soupeřům přepustili bílé figury.
1…c5 2.d4 Trenér Petr ze mě bude mít radost, místo kavárenského 2.b4 – hraji solidní mora gambit. Náš první trénink zhruba před měsícem jsme zasvětili právě jemu.
S panem Vlastimilem Babulou jsem se poprvé setkal až tady v Bratislavě. Kdysi mě zaujala jeho partie uveřejněná v některém z našich šachových periodik, už nevím v kterém, v té partii obětoval střelce na f7, pro mě tehdy naprosto nečekaně. Jeho motiv mi zůstal v paměti s tím, že úspěšná oběť nemusí mít vždy zcela hmatatelný materiální výsledek.
2…cxd4  3.c3 Da5 4.Jf6 Jc6 5.Sc4  d6 6.0-0 Jf6   7.Db3 e6  8.cxd4 Se7   9.d5 exd5      10.exd5 Je5 11.Jxe5 dxe5  12.Sd2  Přemýšlel jsem o 11.d6 Sxd6 12.Sxf7+, ale po 12.Ke7   se mi zdálo, že bych velmistrům dal náhle prostor k protiútoku. Vývin figur by přeci neměl nic pokazit.
12…Dc7  13.Jc3 0-0  14.Jb5 Db8  15.d6 Sd8 Stojím dobře a nadchla mě myšlenka oběti střelce na f7, ani se mi nechtělo věřit, že by to alespoň na první pohled mohlo nějak vycházet.
Viděl jsem variantu až do posledního tahu v partii, tedy do asi remízy, ale v duchu jsem doufal, že třeba nevnímám něco co velmistři a že se třeba vše ještě snad i ve výhru obrátí.
Soupeři byli opravdu nesmírně velkorysí, třeba i tím, že na rozdíl od Kasparova, nechali své soupeře přemýšlet déle než jenom jednu obchůzku. Myslím, že právě Kasparov dokázal pravidla simultánky obrátit až agresivně ve svůj prospěch. On přemýšlí, když je potřeba, velmi dlouho, ale když se ocitne soupeř v mezní situaci, tak rychle oběhne kolo a nekompromisně vyžaduje tah. 
16.Vac1 Pod dojmem oběti na f7 jsem zcela přehlédl asi lepší  16.Sb4 škoda! 
16… a6   17.Jc7 Sxc7  18.Sxf7   Tak přeci jen.   
18…Vxf7 19.dxc7 Da7  20.Se3 b6   21.Vfd1 Jd7  22.De6 Černý je takřka v zug-zvangu, ale všechno mu to nějak vychází.  
22…Db7 23.De8 +   Vf8   24.De6+ remíza.

Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
9 listopadu, 2009

Souboj prezidenta Klause a k matu vedoucí varianty

Příští víkend mě čeká atraktivní zápas mezi českými a slovenskými  podnikateli. Možná Vás zaujme jak jsem vnímal tento zápas před rokem.
Před úvodní partií zápasu Česko- Slovensko podnikatelů s názvem „Mat, pane řediteli“ jsem se s kamarádem procházel prosluněnými ulicemi Bratislavy a sbíral síly a soustředění na zápas.  Během krátkého toulání se, pití kávy a také vnímání přenádherných Slovenek jsem dospěl k názoru „Dnes bude míra úspěchu přímo úměrná míře rizika jež jsem schopen podstoupit“.
               Tato myšlenka mě prostoupila a neviděl jsem ji jako příliš složitou, neboť po předchozím týdnu ve světě financí si myslel, že jsem schopen podstoupit už úplně všechno.
  
1) e4 c6        2) d4 d5       3) e5 Sf5      4) g4 Sg6 ?        5) h4 h6       6) e6 fxe6       7)Sd3 Sf7        
 
8) Jf3 Jd7        9) g5 hxg5          10) Jxg5 e5       11) Jxf7 Kxf7    12) Dg4 e4        13) h5
 
Držel jsem se své vize  a zajímal mě jen soupeřův král. Hrál jsem, ale až příliš pomalu. Zamyslel jsem se třeba na půl minutky, ale z nějakých nepochopitelných důvodů mi na hodinách přibylo minut pět. Soupeř hrál sebejistě a rychle. Jaký rozdíl oproti mně.
 
13) – Jgf6       14) Dg6+ Kg8        15) Se2 De8        16)Dg5 g6         17) h6 Df7         18) Jc3 e6   
 
19) Se3   Sb4          20) 0-0-0 Sxc3          21) bxc3 Kh7           22) f3 Vhg8          23) Vdf1 De7        
 
24) fxe4 Da3+          25) Kd1 Jxe4         26) Vf7+ Kh8 (zbývala mi jedna minuta)         
 
27) Df4?? Vgf8       28) Sd3? Vxf7     29) Dxf7 Df8       30) Dxf8 Vxf8        31) Sxe4 dxe4       
 
a bílý překročil čas.
 
 
Takto podobně jsem prohrál i druhou partii a následně jsem odjel domů. Cítil jsem trpkost, nerad prohrávám, ale prostě soupeř byl lepší a i čas je hodnota, prostě je. Přesto jsem se trochu zvráceně; cítil jsem; těšil  na noční analýzu partie. Podvědomě jsem vnímal, že jsem nehrál špatně, že někde možná byl obrat, tah který jsem neviděl, který by vše otočil. Při nočním rozjímání nebylo težké ho objevit. Po oběti dámy 26) Sf4 bylo krásné a zároveň trochu masochistické sledovat následné čisté a k matu vedoucí varianty. (Např.: 26) – Vgd8   27) Se5+ Kg8   28) Vg7+ K8    29)Vxg6 Kh7+    30) Vg7+ Kh8   31) Vxg5 Kh7    32) Sd3 mat). Zároveň se mi vybavovaly myšlenky z mládí; tichý tah, přetížené pole, věž na sedmé řadě, matová síť, skladiště, mlýnek atd.( Hezké varianty skýtá i tah   27) Vxd7 )
 
Takřka stejné to bylo i s druhou partií, ale na to už opravdu nemám sílu.
 
 
A ještě na úplný závěr jedna glosa.
 
Když jsem žil v Československu za vlády komunistů, byly pravidelně volby. Byly tajné, přímé, svobodné a nevím co ještě. Všichni jsme volili komunisty a moc jsme o tom nepřemýšleli, prostě to tak bylo. Když je někdo nevolil, tak mu to bylo vysvětleno po dobrém či po zlém, samozřejmě spíš po velmi, velmi zlém.
Irové nezvolili Lisabon a porušili tím sladká podbízivá pravidla o jednotné za jeden provaz táhnoucí Evropě. Nejdřív jim bylo pohrozeno pak něco slíbeno, pozměnila se pravidla a kupodivu v dalším referendu už souhlasili.           
Ach bože jak je to povědomé, přesně o tom byl komunismus. Všichni jsme se měli jaksi dobře, žili si v izolovaném akváriu a byli si rovni. Tedy samozřejmě rovni v uvozovkách. Stejně tak si nedělám iluze o rovnosti v Evropě, ostatně už nám to ukázal francouzský prezident když v náznacích krize volal o přesun automobilových fabrik z Česka do Francie. A vlastně se mu ani moc nedivím, každý většinou v mezních stavech hájí svoji rodinu, obec, město či stát a asi je to i přirozené.           
Snad jsem chtěl jen říci, že nemám rád vynucené názory. A asi to mohlo být všechno i trochu jinak. Všichni samozřejmě toužíme po silné jednotné Evropě, ale tahle zbyrokratizovaná, zlenivělá, obtloustlá, všemi možnými předpisy, vyhláškami, doporučeními, a lisabonskou bichlí paralyzovaná skupina státu, tak to, alespoň podle mě, silná a jednotná Evropa není.           
Václav Klaus jí to taky elegantně ukázal. V takřka prohrané pozici našel krásnou strategii a svůj střet s tou nezdravou částí Evropy (Bruselem?) dovedl do,  roztomilé, minimálně remízy.
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
2 listopadu, 2009

Grafologovy předpovědi se naplnily

           Když jsem v roce 1983 nastupoval do práce v Dopravních stavbách Olomouc, tak mě tehdy provozní inženýr závodu požádal o několik vět rukou psaného textu. Až o mnoho let později mi došel pravý důvod jeho tehdejší žádosti, grafologicky si mě proklepnout.

            František příští rok odchází od Dopravních staveb Brno  do důchodu (1*), ale umu jeho přítele, jímž je současný špičkový evropský grafolog, jsem začal využívat i já. Vždy mě naprosto dostane,  jak se po měsících a letech neomylně naplňují předpovědi starého pana grafologa. Není to ale už teď samozřejmě jenom písmo, co v mých očích odhaluje partnery s nimiž se setkávám. Stolování si každý většinou hlídá, ale například i způsob řízení auta dokáže o člověku říci mnohé.
 
Minulý rok mě v šachovém týdeníku zaujal text, jenž, tuším nějakým způsobem hodnotil lidské vlastnosti šachistů, podle toho jaké mají rádi figury. Zaujaly mě v něm věty týkající se šachových královen. Zněly zhruba tak, že kdo se rád zbavuje dam na šachovnici, nemusí je mít moc rád ani v životě. Což může platit i naopak.
 
Napohled jednoduché věty, ale zapřemýšlel jsem si nad nimi docela dost.
 
Můj bratr mi nedávno řekl, že když vidí jak se moje dáma stěhuje směrem k políčku h5, tak už většinou nemá o výsledek partie obavy. Je fakt, že pozice bez dam je pro mě jako panelák bez lidí.
 
Snad mohu říci, že  Sergej Movsesjan i já jsme v následující partii prokázali, že Dámy by nemusely  být náš problém. Udělat ze čtyřiceti čtyř tahů devatenáct dámou není myslím úplně obvyklé. Ale přesvědčte se sami:
                      
S. Movsesjan – V. Chládek (simultánka s časovou kontrolou)
 
1.e4  Jc6    2.d4  d5    3.exd5  Dxd5   4.Jf3  e5     5.c4  De4+    6.Se2  Jxd4     7.Jxd4   Dxd4     8.Db3   De4     9.Jd2   Dxg2     10.Sf3   Dg6     11.Sxb7   Sxb7     12.Dxb7  Vd8      13.Db5+  Vd7     14.Db8+  Vd8        15.Dxc7   Dg2        16.Dxe5   Se7       17.De4   Dh3       18.Dc6+   Vd7      19.Je4   Jf6        20.Dc8+   Sd8       21.Jxf6   gxf6        22.Dc6   Sa5+
0:1    
( Tenkrát mě myslím zaujala varianta   21.Jd6+   Ke7    22.Dc5   De6+      23.Je4+   Ke8   a možnosti šachu na a5 příp. h4 mě velmi uspokojovaly.)
 
  
 
1*) Je zajímavé, že zhruba deset současných zaměstnanců Dopravních staveb Brno (od dělníků až po moje kolegy ve vedení firmy) prošlo od cca roku 1980 společnou anabází. Prvně od Dopravních staveb Olomouc n.p. závod Brno do Dopravních staveb Brno st.p. potom jsme se neúspěšně pokusili o privatizaci firmy a následně tedy založili zcela novou firmu Dopravní stavby Praha se sídlem v Brně.
Po koupi konkurenčních Dopravních staveb Brno firmou Skanska jsme tento název zaregistrovali a konečně skončili tam, kam jsem alespoň já vždy v duši patřil a na co jsem byl hrdý, v Dopravních stavbách Brno s.r.o. Poměrně složité, že?
 
Zhruba v roce 1995 mě v zápalu pracovního dne dostihl tento telefonát; (volající se představil, ale jméno jsem přeslechl a už se ho nikdy nedozvěděl)
 
Neznámý         : „ Jste pan Chládek z kdysi Dopravních staveb Olomouc?“
Já                    : „ Ano, to jsem já.“
Neznámý         : „ A kde nyní prosím pracujete?“
Já                    : „Převážně v Brně.“
Neznámý         : „Takže jste teď v Dopravní stavby Brno?“
Já                    : „ Ne, ne já pracuji v Dopravních stavbách Praha.“
Neznámý         : „ Takže na Brno už ani příliš vazby nemáte?“
Já                    : „ Ale ano, my jsme Dopravní stavby Praha se sídlem v Brně.“
Neznámý         : „ Moc tomu nerozumím, kam bych tedy za Vámi dnes mohl přijet, do
Prahy nebo do Brna?“
            Já                    : „ Jsem teď v Liberci. Jednám zde s Dopravním podnikem.
            Neznámý              Chvíli mlčel a pak se slovy, tohle nezvládnu, položil telefon.
 
 
            Den běžel dál, a na v ten den jistě neodkladné úkoly jsem brzy zapomněl. Ale hovor s neznámým se mi časem vybavil.
            Všemu, od ekonomie až po strategii a taktiku při řízení firmy, jsme se, na rozdíl od dnešní jistě vzdělanější generace, učili v reálu.
             Ale bylo to krásné, neopakovatelné.  
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
27 října, 2009

Blical jsem v paluše U Pásků

            V sobotu jsem hrál turnaj U Pásků.
            Vždy první sobotu v měsíci se tam hraje blicák s průměrným elem prvních deseti hráčů odhaduji okolo dvatisícesto, ale potrápí vás tam převelice i hráči 1800 – 1900.
První turnaj se hrál v únoru 1999 a od té doby se nikdy nevynechalo.
Klobouk dolů!!! A to především před organizátorem a rozhodčím Honzou Kalendovským a dále před panem Páskem, majitelem stejnojmenné restaurace na Starém Brně. Mít s námi dlouhodobě tak nekonečnou trpělivost a pochopení je velmi obdivuhodné. Ale prostě jsou lidé, kteří pro masový sport (který jediný, snad s malými výjimkami, má opravdový význam) dělají opravdu moc, naproti tomu jsou organizace velmi dobře placené, výdělečné, které mají tuto činnost přímo v popisu práce a které přesto masový sport bezostyšně a pod nálepkou velkohubých slov nemilosrdně likvidují (Sazka). Vůbec celá novodobá historie firmy Sazka a její hospodaření a nakládání s penězi je pro mě naprosto neuvěřitelné. 
Restaurace U Pásků je typická brněnská paluša, kde minimálně polovina hostů (včetně hráčů) neustále kouří. Vždy si tam beru to nejhorší oblečení a většinou se cestou zpátky hned v autě  převlékám, neboť si připadám jako po nejdrsnějším pařáku. Ale smažák tam mají vynikající. Můj brácha vždy cca po 15. kole neodolá, ale kombinace smažák a pivo s absencí kyslíku bodově příliš pozitivně nevychází. Na turnaji jsem uhrál 15 bodů z 23 partií – řekl bych odpovídající výsledek.
 
Z turnaje jedna ukázka (byla sehrána v závěru turnaje, proto prosím omluvte chyby z únavy, (viz. výše)).
První trénink s Petrem dopadl katastrofálně, nejdřív na nás převrhla  vrchní plato s pitím a Petr posléze ohodnotil moji taktickou pohotovost na úrovni páté výkonnostní třídy. Snad to za týden bude příjemnější.
 
Chládek – Riška
 
U Pásků 3.10.2009
 
 1) e 4    c5,    2) b 4      cxb4,        3) Sb2       Jc6,         4) d 4           d 6,            5) d 5         Je5 ,      
 6) f 4      Jg6, 7) g 3        Jf6,        8) a 3          bxa3,         9) Jxa3        Jxe4,           
 10) D 4        Jf6,           11) h 4                   e 5,           12) dxe6        fxe6,        13) h 5      Je7,                
 14) sd3        Jc6,         15) Da4        Sd7 ,           16) h6                      g6,             17) Je2     Se7                 
 18) g 4 Vf8                   19) g 5                   Jd5              20) Sxg6       hbg6          21) h 7      Je5              
 22) De4         Kf7,             23) fxe5
 
                                                           1:0
 
 
Vlastimil Chládek
Blog Vlastimila Chládka
19 října, 2009