Blog Vlastimila Chládka

(Pro nešachisty; jednou z cest k výhře může být obětování něčeho malého)

Už někdy v únoru mě kamarád, a hlavně zajímavý člověk, Vlado Hrtko pozval na zářijový turnaj „Terchová CLOSED 2012“ do Terchové. V pátek odpoledne jsem ještě absolvoval velmi příjemnou oslavu narozenin jiného kamaráda a následně, v lehkém a příjemném alkoholovém oparu, v doprovodu kamaráda Ladíka vyrazil na místo činu. Noc byla ve znamení pokeru a ochutnávání místní slivovice. Šachy jsme začali hrát v sobotu v devět ráno. Jednalo se o uzavřený rapid, 2×25 min., pro jedenáct účastníků. Startovní listina a výsledky viz příloha. Já jsem velmi ocenil přesně dodržený minutový harmonogram, skutečně jsme skončili v sedm večer, tak jak bylo plánováno. N a svém blogu  jsem se v létě šachu moc nevěnoval, teď jsem tedy pro Vás připravil čtyři partie z výše uvedeného turnaje. Chtěl bych snad jen zdůraznit, že se jednalo o rapid.

             Byl to krásný turnaj a příjemný zážitek. S Ladíkem  jsme v sobotu večer, museli odjet zpátky do Čech, ale ostatní zůstávali. Trochu jsem jim záviděl, až při odjezdu jsem totiž  naplno nasál vzduch a atmosféru okolních hor; jsou neopakovatelné. Tak si pamatuju Slovensko, z mnoha horských túr, z období dospívání.

             Někdy si říkám, že život svou časovou osou, ve věkově průměrném životě, sice směřuje dopředu, ale z určitého podhledu se některá období lidského života jakoby opakují,korespondují spolu. Nultému roku tak odpovídá zhruba osmdesátka a třeba té pětadvacítce  tak pětašedesátka.

 Velmi se  těším, a snad se mi to naplní, že v těch svých cca pětašedesáti, už svobodný, nezatížený odpovědností k současnosti, zase budu cestovat po horách svého mládí, třeba po Roháčích, Šumavě nebo se procházet v okolí Pastvinské přehrady, po březích Rokytenky….

Těším se na to, ale cítím i strach a neklid, jestli si v té době, až se sám sobě podívám do očí, řeknu, že všechno, mezi 25 a 65 lety, bylo tak dobré, jak bych teď, v pětašedesáti chtěl, zda jsem nepromeškal, neminul  ten pravý život, ty pravé hodnoty.

Mám z toho trochu obavy, ale přesto se  na tu dobu, na „Můj Stříbrný vítr“ docela těším…

Vlastimil Chládek 2099 – Petr Paleček 2225
(utkání 3. kola)

1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Sc5 4.c3 Jf6 5.d4 exd4 6.0-0 Jxe4 7.cxd4 Se7 8.d5 Jb8 9.Ve1 Jd6 10.Sd3 0-0 11.Jc3 Sf6 12.Sf4 Ja6  13.Sxd6 cxd6 14.Je4 Jc5 15.Jxd6 Jxd3 16.Dxd3 a5 17.Vc1 b6 Předpokládal jsem, že stojím lépe a vymýšlel jsem proto výhru, samozřejmě jsem tím ztrácel cenné minuty. Už i po zahájení jsem meditoval o oběti na h7. 18.Df5 Sa6 19.Je4 Sxb2 20.Jfg5 g6   21.Dh3 h5 22.Vb1 Sf6 23.Jxf6 Dxf6 24.Je4 Dd8. DIAGRAM

25.Df3 Kg7. Zde jsem  vnímal, že jsem náhle šanci promarnil,  situace je ztracena. Navíc jsem, ale bohužel až v tuto chvíli, postřehl, že jsem měl místo Df3??? Hrát Dc3 s nádhernou hrou. To je, ale můj dlouhodobý problém, že nevnímám prostor celé šachovnice, ale jen ten malinký koutek, kde se zrovna hraje. Ach ach. 26.Vb3 Vc8 27.Jf6 Dxf6 28.Dxf6 Kxf6 29.Vxb6 Kg7 30.Vxa6 Vc5. S několika vteřinami na hodinách oproti soupeřovým pěti minutám, jsem se raději vzdal. Nevyužitá jednoduchá šance v 25. tahu mě velmi mrzela. Musím hrát rychleji, neboť nějak podobně, po zajímavém, ale nedokončeném útoku, jsem prohrál v prvním kole s Igorem  Haraštou.

 
Vlastimil Chládek 2099 – Jozef Kostelný 2222
(utkání 5.kola)

1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 Da5 4.Sc4 Jc6 Stejné zahájení jsem hrál i v alternativní simultánce proti velmistru Movsesjanovi a Babulovi. (Viz případně blog  „Solidní bankéř s rezervní košilí vyřešil krizi“, ze dne 16.11.2009) i tam jsem dospěl do nádherné pozice 5.Jf3 d6   6.0-0 Jf6 7.Db3 e6 8.cxd4 Jxe4 velmistři v této pozici zahráli Se7. 9.d5 Jd8 10.dxe6 fxe6 11.Sb5+ Sd7 12.Sxd7 Kxd7 13.Ve1 Jc5 14.De3 Vc8 15.b4 DIAGRAM

Teď už jsem nepřemýšlel snad ani pět vteřin. 15…..Dxb4 16.Sa3 Da5 17.Jd2 Se7 18.Jc4 Da6 19.Vad1 Vf8 20.Jxd6 Sxd6 21.Sxc5 Vxf3 22.gxf3 Vc6 23.De5 Kc7 24.Dxg7+ Kb8 25.Sxd6 Vxd6 26.Df8 1:0 Šachy jsou někdy krásné.

 
Vlastimil Chládek  2099  –  Daniel Odler 2155
(utkání 8.kola)

 1.e4 e5 2.Jf3 Jf6 3.Jxe5 d6 4.Jxf7 Kxf7 5.Jc3 c5 6.Sc4+ Se6 7.Sxe6+ Kxe6 8.d4 cxd4 9.Dxd4 Jc6 10.Dc4+ Kd7 11.Sf4 Dc7 12.0-0-0 Ve8 13.Jb5 Vxe4 DIAGRAM

Opět kritická pozice. Vnímal jsem například variantu 14.Df7+  Ve7 15.Dxf6 gxf6 16.Jxc7 Kxc7 17.Sxd6+! byla tam asi ale vložka 16…..Ve4, přemýšlel jsem například i o 14.Df7+  Ve7 15.Db3, ale po 15…..Ja5  jsem najednou nevěděl kudy dál. Naštěstí jsem už ale vnímal velkou plochu šachovnice a tím pádem spatřil nádherný šach na h3. Nebylo o čem dále přemýšlet. 14.Df7+ Ve7 15.Db3 Db6 16.Dh3+ Kd8 17.Jxd6 Vd7 18.Jf7+ 1:0

Vlastimil Chládek  2099 – Vladimír Lakatoš 2155
(utkání 10., pro mě posledního kola)

1.e4 c5 2.d4 cxd4 3.c3 dxc3 4.Jxc3 Jc6 5.Sc4 e6 6.Jf3 a6 7. 0-0  b5 8.Sb3 Sb7 9.De2 d6 10.Vd1 Dc7 11.Sf4 Se7 12.Vac1 Dd8? Na logické 12…. Db8, jsem přemýšlel o 13.Ja4. 13.e5 d5 DIAGRAM

14.Jxd5 exd5 15.Sxd5 Db6 16.Se3 Uvažoval jsem i o 16.e6, ale už jsem neměl síly a ani nechtěl ztrácet čas 16….Dc7 17.Sxc6 Sxc6 18.Jd4 Dxe5 19.Jxc6 De6 20.Df3 Vc8 21.Jd4 Vxc1 rovná se kapitulaci. Ale i po 21….Dd7 pro černého nevidím záchrany. Například 22.Jf5 22 Jxe6  Vxd1+ 23.Dxd1fxe6 24.Dh5+  a po několika tazích 1:0

Vlado, děkuji za hezkou sobotu.

                                                                      Vlastík

     (Mimochodem, omlouvám se, že teď nepíši o šachu, sice si přehrávám nádherné partie z olympiády, ale přece jen „Je léto“. Ještě taky vydýchávám Sýpku, a třeba někoho zaujme několik postřehů o podzemní vodě, v souvislosti s obrázky pod textem.)

     Někdy v půli projektu Sýpky jsem zašel za svojí oblíbenou kartářkou. Její rady, ale nevnímám jako dogma, spíše jako upozornění. Mimo  jiné jsem se jí i na projekt Sýpky zeptal. Nic o něm nemohla vědět, ale po rozložení karet mi řekla jen jednu jedinou negativní zprávu; „Dávejte pozor na vodu“. Dodnes vidím ten zdvižený ukazováček a dodnes do mě vnáší neklid.

Takřka souvislá hladina podzemní vody ve sklepeních Sýpky byla i pro stavitele a projektanty největší noční můrou při zahájení  rekonstrukčních prací v létě roku 2011.
Možnost, že by ustálená hladina vody ve sklepeních byla skutečnou trvalou hladinou podzemní vody, jsem nepovažoval za reálnou. Tento zamítavý předpoklad se opíral o niveletu hladiny vody jezírka, v přilehlém zámeckém parku. (rozdíl obou porovnávaných hladin činí cca 2m).
Mnohokrát jsem o původu vody v podzemí přemýšlel a napadaly mě hlavně tyto varianty a příčiny; (viz obr. 1 a obr. 2)

1. Tlaková voda pronikající ze studny (S1) před budovou.            
              V tom případě by se samozřejmě jednalo o artézskou studnu.

2. Jakási vodní kapsa vytvořená konfigurací skalního podloží Sýpky.
       Tato kapsa, neustále shromažďující povrchovou vodu z okolí, by tak byla  zásobárnou vody pro sklepení Sýpky a to vysoko nad skutečnou hladinou  podzemní vody.

3. Narušené hydrogeologické poměry v okolí Sýpky.
           Myslím tím hlavně stavební činnost v období cca 1950 – 1990, (panelová výstavba a její infrastruktura), respektive neřešení jejich hydrogeologických souvislostí s okolím.

4. Netypickou vodotečí dotující povrchovou vodou sklepení Sýpky, by mohlo být i štěrkové lože přilehlé komunikace.
    Tato varianta sice mohla nastat jen ojediněle, jen při přívalových průtržích mračen, ale s o to více nečekaným a devastujícím účinkem.

5. Při sanačních pracech na terase před hlavním vchodem jsem s úžasem, alespoň pro mě, zjistil překvapující fakt o „mazanosti stromů“.
    Z několikametrové hlubiny přilehlého zámeckého parku prorostly, při své honbě za vodou, kořeny stromů skrz stoletou kamennou klenbu a to až těsně pod povrch terasy. Po odkrytí asfaltové slupky jsme v naprosto nečekaných místech objevili, jak moje paže tlusté kořeny, toužící po vodě. Je možné, že při deštích voda pronikala popraskaným asfaltem a následně rozrušeným zdivem až do sklepení Sýpky. Zde se jako neidentifikovaná hromadila a spolupodílela se na procesu všeobecné zkázy.

6. Na začátku stavby jsme objevili v přilehlém zámeckém parku víko skruže.
   Po jejím nadzvednutí jsme spatřili, zhruba jeden metr od povrchu, hladinu vody, ale špinavou a nevábnou. Víko jsme dali zpátky a v návalu jiných, akutních stavebních problémů jsem skruž a její obsah vypustil na čas z hlavy…
 

Dodnes nedokáži odhadnout přesnou příčinu tehdejšího havarijního stavu. Možná šlo o jakousi kombinaci těch výše uvedených, možná i opříčinu jinou, dosud bohužel, neidentifikovanou.

Řešení (velmi zjednodušeně)

Studnu S1 a jezírko v zámeckém parku jsme využili jako jeden ze základních kamenů odvodnění Sýpky. Podařilo se nám kdesi sehnat firmu, jež by ve stoupání cca 5% a hloubce cca 1,5 m pod podlahou sklepení provedla vrt od zmiňovaného jezírka směrem ke studni S1. Hladina vody ve studni by tím klesla a již nezaplavovala sklepení Sýpky. Přijel starý pan inženýr, několik hodin chodil okolo Sýpky, měřil a přemýšlel. Potom pustil ze startovací jámy u jezírka Stroj. Bylo to neuvěřitelné, ale po  několika hodinách se Stroj přesně trefil do cca 50 m vzdálené studny, navíc schované za budovou Sýpky. Zinkasoval peníze (mimochodem zlomek částky nabízené renomovanými certifikovanými firmami) a odjel. Čistá práce! Do jím provedeného základního odvodňovacího vrtu jsme zaústili příčný systém drenáží, provedených v celém půdorysu sklepení…

 …Po půl roce, zhruba měsíc před dokončením stavby, jsme se vrátili i k odkládanému problému skruže v přilehlém parku. Mezitím jsem od pamětníků zjistil, že by se vlastně mělo jednat o jakousi kobku o rozměrech 2m x 2m x 2m. Kdysi dávno sloužila k dopravě ledu, dnes už neexistující šikmou šachtou, do sklepení Sýpky, do úrovně cca 5 metrů pod povrchem. Led se tehdy, v 17 a 18 století, používal k chlazení mléka. Samotná kobka pokračovala šachtou o rozměru metr na metr až do hloubky cca 6m. Tam se do ní následně zpět vsakovala voda z rozpouštějícího se ledu ve sklepení.
     Později ve dvacátém století se do kobky a šachty vsakovala a tam hromadila už jen voda povrchová, srážková. Bývalo tam i čerpadlo, ale časem bez náhrady zmizelo (asi krádež). Proto ta nevábná zapáchající břečka ve skruži, a možná i proto ta strašlivá vlhkost v přilehlém sklepení a nepříjemný zápach ze zdí. Nikdo to ale neřešil, nikoho to moc nezajímalo. Byla to taková divná doba. Všechno patřilo všem a zároveň nikomu.
     Ale obojí, vlhkosti i zápach v těchto místech, jakoby po zahájení stavebních prací pozmizelo.
     Předpokládal jsem, že tekutinu budeme muset vyčerpat a následně se rozmyslet co dál. Po otevření víka jsem však leknutím odskočil.

Skutečně se objevila kobka i šachta, ale obě byly zcela nečekaně absolutně prázdné. Sestoupil jsem dovnitř a na samém dně mě čekal další neuvěřitelný fakt. Napůl v zemi, napůl na povrchu jsem objevil novou novodurovou trubku! Ten starý pan inženýr svým vrtem trefil naprosto nevědomě, náhodně a nečekaně a s neuvěřitelným štěstím pro mě a celou stavbu, přesný spodek staré šachty. Okružím mezi vrtem Ø150mm a drenážní trubkou Ø100mm veškerá tekutina odtekla na břeh jezírka. A i nadále bude odtékat!!! Bingo! (Jakápak byla asi pravděpodobnost tohoto stavebního štěstí ?,  1 : 10000 ?)

Snad se ukáží jako šťastná a úspěšná i naše opatření.
 

                                                                       díky Vlastík

     První zmínka o Sýpce padla na tomto blogu v příběhu Marie a Marta – 19. 1. 2011. Zhruba po roce a půl, konkrétně 30. června, jsme Sýpku, Dnem otevřených dvěří a simultánkou, otevřeli.
     Při realizaci jsem se, mimojiné, snažil i co nejvíce dodržovat „desatero stavebníka“
(blog Cílová páska – 20. 9. 2011). Musím přiznat, že někdy jsem nad tím, jak ho sám nedodržuji, kroutil hlavou, ale to bylo spíš výjimečně, v mezních stavech stavby. Možná bych ony rady později doplnil ..…  Myslím, že je o co.
     Po závěrečném finiši si, ale nyní připadám rozumově úplně vysátý -  neschopen jakékoli smysluplnější myšlenky. (Třeba se to časem spraví.)
Raději se tedy případně podívejte na fotky z 30. 6. 2012

                                                                                                            Vlastík

(Beze slov)

     Je sobota (2. 6.) dopoledne a já místo abych uháněl na kole; a s kamarády!; ze šachových Zaječic zpátky do Moravského krasu, tak naštvaně a nešťastně sedím u stolu a jen; a sám!;  přebírám papíry…

 …přesně před týdnem v sobotu jsem vyrazil na menší cyklotrénink. V polovině trasy jsem se ale zarazil a, vlastně ani nevím proč, vyrazil zpátky k domovu. V prudké zatáčce pod Vilémovicemi jsem za zády zavnímal větší auto a ve stejný okamžik se proti mně z protisměru vyřítilo vozidlo další, přesně kopírující svůj obrys plné čáry. V jediné setině vteřiny, v tom nejhorším místě, jsme se ocitli všichni tři vedle sebe. Všechno naštěstí dobře dopadlo, a já, ve chvíli, kdy jsem se odlepil od svodidla, zvedl hlavu, abych se podíval, co za auto mě to ohrozilo. Nikdy by mi ani na mysl nepřišlo, co uvidím. Přes celou záď se táhl nápis OHL ŽS. Samozřejmě se mi ihned vybavil rok 1989 a drezína stejné firmy, jež mě tehdy, v kolejišti Elektrárny Hodonín, nemilosrdně zezadu poslala k zemi. Kde se tady proboha, zrovna oni a v sobotu, berou, proběhlo mi hlavou a mírně jsem zaklel. Na dalších metrech mě napadlo, zda to třeba není varování osudu před nadcházejícím silničním výletem. Tomu jsem, ale nechtěl ani o milimetr podlehnout, maximálně jenom s velikou pokorou vnímat.

     Ale nebylo nám přáno. V neděli jsem totálně podcenil oblečení a po šesti hodinách ve větru, po lesích Krasu, jsem se v pondělí ráno probudil takřka neschopen pohybu. Naprosto nečekaně mě bolela až nesnesitelně záda a ve středu jsem tedy bohužel musel Zaječice definitivně odpískat, nešlo by to. Teď mě jen trochu utěšuje milosrdná myšlenka, že to tak možná všechno mělo být…

 …ve svých papírech jsem se dostal i k poslednímu blogu, kde je mimo jiné zmínka o obci za Letovicemi na silnici R43. O této silnici smrti jsem kdysi psal do Mladé fronty, tehdy se mi na ní zabil kamarád. Ten stejný článek by se, kupodivu, mohl otisknout i dnes. Stav silnice je jen horší a horší.

     Mimochodem těch článků do Mladé fronty jsem v době cca před deseti lety napsal asi šedesát a zhruba polovinu mi jich otiskli. Časem se mi, ale začalo zdát, že noviny už nejsou tak nezávislé jako dřív, že nemohou otisknout úplně všechno, co by si jejich redaktoři přáli a tak jsem toho postupně nechal.

     Několik článků z té doby jsem teď, z dlouhé chvíle, vybral, třeba by někoho z Vás snad mohly zaujmout, nebo, některé, asi spíše pobavit.

     Na úplný úvod jsem, ale nachystal článek pana Kalendovského o „Šachovém Turkovi“.

     Novodobá podoba „Turka“ již vzniká v ateliérech, . 30. 6. při dni otevřených dveří na „Sýpce Blansko“ bude slavnostně odhalena; přijeďte se podívat!  Součástí otevření bude i simultánka Sergeje Movsesjana. Rád bych na ni pozval i případné zájemce z vašich řad. Velmi rád, třeba Giocoza, Miloše Břízu, Petra K., PH, Lucy P, prosím, pokud případně Vy máte zájem, tak mi zavolejte na 602 501 962, já na Vás nemám kontakt. Pokud máte zájem i další – ozvěte se, volná místa ještě jsou.

         Hezký den Vlastík

P.S. Na blogu píšu minimálně o svém zaměstnání. Dnes jsem zde okrajově zmínil firmu OHL ŽS. Tak možná ještě jednu poznámku. Někdy okolo roku 2000 jsem se na jedné společenské akci dal do řeči, mimo jiné, s vysoce postaveným manažerem firmy OHL ŽS. „Vlastíku“, začal on, „Nedávno se mi zdál sen, ve kterém jsme velmi nemilosrdně navzájem bojovali se stavební firmou  CHRT, s.r.o. Byl to těžký sen a já jsem se probudil z toho všeho velmi zpocený.“  „To bylo jistě velmi nepříjemné, pane řediteli, ale jak to jakoby, promiňte, souvisí se mnou?“ odpověděl jsem. „No, ta firma CHRT, s.r.o. znamenala Chládkovy rekonstrukce tramvají“, trochu se pousmál, podíval se mi do očí a odešel o skupinku dál…
 
ŠACHOVÝ TUREK (Jan Kalendovský)
1) Aby neumírali kamarádi  (2009)
2) Proč za komunisty pyká 88 letá žena? (2008)
3) Obhajoba  Odlévákové   (20. 2. 2007)
4) Podívat se sobě do očí   (17. 10. 2005)
5) Vydání prezidenta?  (2. 7. 2001, neotištěno)
6) Dotacemi šetřme (15. 3. 2001)
7) Šílené krávy (4.12. 2000, neotištěno)
8) Referendum v Dánsku  (2. 10. 2000, neotištěno)
9) Do Klause si kopli  (14. 7. 1998)
10) Vodu káže, ale víno pije (19. 1. 1998)
Brno jde kupředu tak jako my  (23. 9. 2009, příspěvek do Krajské přílohy na požádání redaktora)
 

A rád!

1… g6 2.Sg2 Jf6 3.c4 Sg7 4.Jc3 0-0 5.Jf3 d5 6.cxd5 Jxd5 7.0-0 c6 8.Db3 Jb6 9.d3 Se6

     Potíž tohoto zahájení, v mém podání (!), spočívá v tom, že ho hraji měkce, bez náznaku agresivity. Dobrovolně se po pár tazích ujímám pozice černého a tah d3 to (alespoň podle mě) bezesporu dokumentuje. Jako bych toužil hrát něco podobného Volze nebo alespoň Benoni, ale s tempem navíc. K tomu, ale zatím bohužel nikdy nedošlo.

     Zkoušel jsem 1. g3 na bratra i u moře, ale většinou mně to znechutil. Hrávali jsme spolu na prosluněné (!!) hotelové terase, umístěné přímo nad modrozelenými mořskými vlnami. Pár stovek metrů od nás, se nad vlnami v neopakovatelné, a pro mě dosud neznámé a nepoznané choreografii, vznášeli obrovští  mořští motýli. Až při zevrubnějším a zaostřeném pohledu se ukázalo, že jsou to jen plavci, krotící, v nekonečném kapverdském větru a vlnách, své  kaity (viz obrázek). Jindy jsem v průběhu partií pozoroval, na obzoru se rozprostírající mořskou hladinu a také její, v mnohakilometrové dáli,  zakulacování se ve tvaru zeměkoule. Miluji tenhle pohled a pocit a i kvůli němu se mi nakonec na Kapverdách začalo líbit.

     Pro místní asi ten pohled vzácný není. Někteří z nich zase velice rádi pozorovali nás a naše šachová divadla, hraná pro ně. Mladí lidé jsou tam velice krásní. Potomci dávných portugalských mořeplavců a na ostrovech se ukrývajících pirátů na straně jedné a afrických otrokyň a portugalských vězenkyň, sem deportovaných, na straně druhé, jsou nepřehlédnutelně atraktivní. Ocelově modrý lesk jejich tváří, ušlechtilé rysy, vysportovaná a vyštíhlená  těla; filmové role a evropská módní mola by mohla být jejich doménou. Alespoň mně se tak zdálo.

10.Dc2 Ja6 11.a3 Jc5 12.Jd2 Sd4 13.Jce4 Jxe4 14.Jxe4 Sd5 Sd5 (Jako bych trochu poznával Petrův rukopis – neustále vylepšovat postavení figur) 15.Sh6 Sg7 16.Sxg7 Kxg7 17.Vfc1 Kg8 18.Dd2 Kg7 19.Dg5 Sxe4 20.Sxe4 e6 21.Dc5 Df6 22.b4 Db2 23.Dc3+ Dxc3 24.Vxc3 Jd5

     Vlastní situace našeho družstva se v tomto zápase vůbec nevyvíjela dobře. Vnímal jsem to už delší dobu; Martin na sedmičce zřejmě spadl do varianty, Zdeněk na osmičce porušil mnohá šachová pravidla a Olda na trojce se dostal pod dlouhodobý, asi těžko snesitelný, poziční tlak. Pavel na jedničce remizoval. Někdy v tuto chvíli se to všechno domlelo a my jsme naráz prohrávali 3,5:0,5. Já jsem se vnitřně smířil s neodvratnou celkovou porážkou. Při obchůzce partií mě, ale zastavil Petr a jen mi suše a stručně oznámil bílí – dvojka, čtyřka, šestka musí vyhrát –  a šel dál. Podíval jsem se  tedy se zájmem  na jeho pozici a vůbec se mi, a ani náhodou, nezdálo, že by stál lépe. Docela mě namotivoval, přestože pocit – hrát moji pozici na výhru, vyžadoval velké sebezapření.

25. Vc5 a6 26. e3 Vfd8 27. d4 Vd7 28. h4 h6 29. Kg2 Ve8 30. Vfc1 Kf6 31. Vb1 (jakoby léčka) 31… e5? 32. Sxd5 Vxd5 33. Vxd5 cxd5 34. dxe5 Kxe5   35. Vc1

     Na Kapverdách, někdy druhý den bratr řekl, „Pojď, nebudeme  blicat, nachystal jsem věžovku, probereme  si ji.“  Jednalo se o věžovku PORTISCH – KORČNOJ (Praktikum věžových koncovek, V.Korčnoj) Po třech hodinách jejího zkoumání jsem byl naprosto vyčerpaný, přesvědčivě jsem si uvědomil, jak málo toho o šachu vím a odešel jsem raději plavat do moře. Tenhle šachový trénink opravdu bolel. Ten plavecký zase studil, ve studené vodě Atlantiku jsem naplaval 18 kilometrů. Mimochodem, vždycky se mi zdá, že moře je živý organismus, a pokud já se v něm s pokorou a úctou pohybuji, tak on mi vždy velkoryse předá alespoň malinkatou část své energie.

     Druhý den ráno po snídani mě Václav šokoval větou,  „Pojď doděláme  tu věžovku“ vztekle jsem mu odvětil „Nevím proč, věžovku jsem neměl na šachovnici deset let“. Ale stejně jsem ho poslechl.

     Teď při pohledu na šachovnici jsem si samozřejmě na lekci u moře nemohl nevzpomenout. Nevím jestli jsem následující tahy hrál dobře, ale je pravda, že se mi hrály docela lehce. Pravda, asi ale taky je, že soupeř věžovky v „posledním týdnu“  zřejmě moc  nestudoval.
     Martin na pětce bohužel minul výhru (!!) a remizoval, za to  Petr poctivě  zaskóroval na  2:4. Jirkovi jsem věřil, ale co já? Zvládnu to?

35.Vc1 Kd6 36.Kf3 Ve4 37.Vc8 h5 38.Vf8 Ve7 39.Ke2 Kc6 40.Vd8 Ve5 41.Kd3 Vf5 42.f4 Kc7 43.Vf8 b6 44.Kd4 Kc6 45.a4 Kc7 46.Va8 Kb7 47.Ve8 Kc6 48.Vd8 

     Bohužel Jirkovi v remízové pozici nezbývalo, než hrát totální hazard – buď a nebo. Ve jménu družstva, ale po chvíli zákonitě končí, s šachovým šípem v hrudi. Postup je již pryč… A přitom to pro mě bylo teď již  tak snadné.

 48…Vf6 49.Vxd5 Ve6 50.e4 Ve7 51.e5 Kc7 52.Vd6 Kb7 53.Kd5 Kc7 54.a5 bxa5 55.bxa5 Kb7 56.Vb6+ Ka7 57.e6 fxe6+ 58.Vxe6 Vd7+ 59.Ke5 Vc7 60.Vxg6 Vc5+ 61.Ke6 Vxa5 62.f5 1-0

                          Nezbývá než blahopřání místním, a taky kamarádům z Kuřimi,
                          k postupu. Tak my zase třeba za rok.

                          Hezké prázdniny  všem „šachovým týmům“                Vlastík

 P.S. KAPVERDY

P.P.S. Nakonec fotografické části přikládám ještě jednu fotografii, jsem na ní já, malý Vlastík a jeho syn.

P.S. V krajském přeboru zatím hrajeme stále na postup. Dovolte malou ukázku; ale spíš jen pro hráče právě tak do úrovně KP; ze zápasu Lipovec –  Vinohrady