Truemag

  • Novinky
  • Připravujeme
  • Pořádané akce
  • Vydané knihy
  • E-shop
  • Čeština
  • Výuka šachu
  • Šachový turismus
  • O nás

Blog Igora Němce

Šachy s prezidentským kandidátem

Miloše Zemana znám déle než 20 let. Je to fenomén slovních bonmotů a diskuse se všemi podpásovými údery – zejména slovních úderů, když se dotyčný nemůže bránit. A tedy i velký zbabělec. 
 
S obrovským sebevědomím a přesvědčivostí sděluje fakta, které jsou pouhou lží nebo jen jeho obyčejným výmyslem, kterému však on sám věří. Pro šachisty může být velmi zajímavý a poučný rozhovor s televizním redaktorem Pavlem Zunou, vedený v rámci volební kampaně na prezidenta, který dokonale ilustruje uvedené.
 
Miloš rád a často uvádí, že jeho koníčkem jsou šachy. Pavel Zuna si proto vybral na sportovní utkání s kandidátem Milošem právě šachy. S každým z prezidentských kandidátů si zkusil jeho sport a natočil o tom reportáž. Se Zemanem tedy šachy, ostatně jaký jiný sport s nesportovcem. Miloš dlouho odmítal, ale nakonec souhlasil:
 
Závod o hrad, ne šachy s Milošem
 
O to více byl pan Zuna překvapen, když na začátku domluveného natáčení od Zemana uslyšel, že šachy se hrát nebudou. Padaly výroky: „Ptejte se mne na cokoliv, ale šachy ne. Nechci Vás ponižovat, kdybyste prohrál. Konec konců bych mohl prohrát i já, a to nechci.“ Jak typické pro Miloše.
 
Asistentka tedy odnesla šachy a přinesla džbánek vína. Miloš, ale pozor a to je pro něj absolutně typické, začal kontrovat právě v šachu. Přeci jenom by rád nějak vyhrál. Začal vysvětlovat panu Zunovi, že existuje v šachu zahájení, které je úplná blbost, 1. c3, a přesto, že to je to tak velká blbost, tak se to hrálo, a to poprvé v Caracasu, a proto se to jmenuje Venezuelské zahájení. Po takto fundovaném vyjádření neopomněl dodat, že to je doklad toho, že i s blbostí se můžete dostat do dějin. Možná, že pan Zuna si právě řekl, ten tomu fakt rozumí, hrát by bylo asi zbytečné, stejně by vyhrál …
 
No, tak se podívejme, jak je to s tím zahájením.
 
Venezeuelské zahájení nezačíná 1.c3, ale 1.d3. Zahájení propagoval R. Torres z Venezuely a vydal o něm v roce 1978 knihu. A i když to je za bílého velmi neaktivní pojetí hry, rozhodně to není „velká blbost“. V roce 1997 si ho zvolil i Garri Kasparov v zápase se superpočítačem Deep Blue, aby křemíkové monstrum vykolejil z jeho knihovny zahájení hned prvním tahem. Partie skončila remízou.
 
A takhle je to u Miloše Zemana se vším.
 
Led 15, 2013Igor Němec
Blog Igora Němce
15 ledna, 2013

ACTA – různé pohledy na náš svět

 Dohoda ACTA vzbudila velkou vlnu nesouhlasu.  Podle mě je její největší chybou, že nabízí jen velmi omezený „pohled na náš svět“.

Obchodní dohoda proti padělatelství ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement) je vícestranná mezinárodní obchodní dohoda, jejímž cílem je „účinné prosazování práv k duševnímu vlastnictví“ a její podporovatelé jsou přesvědčeni, že je klíčová pro „udržení hospodářského růstu ve všech odvětvích a celosvětově“. Tak to alespoň stojí v preambuli této dohody. Její odpůrci ji naopak vnímají jako dohodu, která zásadním způsobem omezí základní lidská práva, jako je svoboda projevu a právo na ochranu soukromí. 

Já tvrdím, že dohoda ACTA  je zbytečná,  neboť se domnívám, že dohoda ve své stávající podobě nedává důvod posílit pravomoci státních orgánů vůči občanům, konkrétně ty případy, kdy celníci mohou kontrolovat nebo zabavit občanům, např. jejich osobní počítači a mobilní telefony. Tyto možnosti už totiž  současná legislativa v České republice dávno připouští. Například celní správa může kontrolovat občany jakýchkoliv zemí až do hloubky sta kilometrů od státních hranic

Na druhou stranu ale máme i Zákon o informační společnosti, který upravuje chování na internetu, a který jasně brání přenášet odpovědnost za sdílené a přenášené informace na poskytovatele služeb na internetu. Oproti tomu se ACTA, která bude působit i ve prospěch ryze soukromých  subjektů, snaží zavázat vlády k tomu, aby soudy kdykoliv nařizovaly vydání informací o občanech a aby téměř jakékoliv sdílení bylo deliktem, proti kterému je nutné použít represivní postupy, které se nevyhýbají ani invazivním zásahům do soukromí občanů. A takovým postupům já říkám zásadní ne.

Proti proudu času

Pro mě je záhadou, proč vůbec dohoda ACTA  spatřila světlo světa? Mám pocit, jakoby se autoři tohoto textu umíněné snažili stůj co stůj zastavit přirozený vývoj v oblasti digitálních technologií a vtěsnat ho do současných, byť již notně zastaralých pravidel obchodního zákona. Chápu, že každá „hra“ musí mít daná pravidla, ale ta mají přece sloužit k tomu, aby účastníkům pouze vymezila mantinely pro „férovou“ hru, a ne k tomu, aby je omezovala v přirozené touze se stále zlepšovat a mířit kupředu. Jakoby ACTA nechápala, že čas se zastavit nedá…

Pak je tady další možný pohled. Za příklad si vezmu hudbu. Tu zná lidské pokolení už tisíce let, ale opravdu masového rozšíření se dočkala, z tohoto pohledu vlastně nedávno, až díky převratné technologii, jíž  se stala gramofonová deska. Ta totiž umožnila obchodníkům jasně spočítat, kolik „hudby“ se konkrétně prodalo. Tento hudební nosič, který se lehce prodával, ale těžko kopíroval, tak stál u zrodu velmi výnosného podnikání, jménem hudební průmysl.  Jedním z jeho nástrojů, jak ochránit své zisky byla i OSA, tedy organizace, spravující autorská práva k hudebním dílům. Ta byla u nás založena v roce 1919. Je tedy mladší, než třeba hokejová Sparta, a zůstává otázkou, zda přežije překonané přístupy a tradici, na nichž byla založena

Rozumím tomu, že hudební průmysl a spolu s ním i filmový, se zuby nehty brání nástupu  nové technologie, díky níž se díla lehce kopírují a hůře prodávají.  Čas se ale zastavit nedá, v tom je spravedlivý nejen pro všechny oblasti lidského podnikání, ale i pro lidský život sám.

Možná východiska

Já vidím dvě možné cesty.  Tou první je, že tento průmysl s příchodem nových technologií jednoduše zanikne, tak jako kdysi vznikl. Autoři se naučí využívat internet k tomu, aby svá díla potenciálním posluchačům či divákům nabízeli přímo a rychleji než kdy dřív a díky tomu budou lidé chodit za „svými“ umělci do hudebních a promítacích sálů. A nosiče? Ty mohou být pro cílové zákazníky zdarma a autoři mohou být placeni třeba formou product placementu na svých dílech.

Druhou cestou je zásadní změna modelů financování. Náznaku tu už jsou. Málokdo možná ví, že v ceně každého záznamového média, ať už jde o CD, USB nebo jakýkoliv jiný druh, je již dnes zakalkulován poplatek organizaci OSA, kterým si vlastně předplácíme prostor na nosiči, kam si někdy v budoucnu uložíme své oblíbené písničky nebo filmy. 

Dub 4, 2012Igor Němec
Blog Igora Němce
4 dubna, 2012
Další články autora
[custom_widget_pro_zobrazeni_blogu]
Nejnovější příspěvky
  • ČEZ CHESS TROPHY 2025
    Světová jednička přijíždí do Prahy
  • ČEZ CHESS TROPHY 2024
    Izrael poráží české velmistry
  • Palba ostrými černými
  • Výstava a obrazová monografie století
  • První číslo roku
Nejnovější komentáře
    FIDE - Mezinárodní šachová federace sdružující šachysty z celého světa. www.fide.com
    ECU - Evropská šachová unie sdružuje evropské šachové federace. www.europechess.org
    Šachový svaz ČR - sdružuje šachysty v české republice. www.nss.cz
    Pražská šachová společnost, z.s. Email: prazska.sachova@gmail.com IČO: 26669897 Sídlo: Na zájezdu 1940/6
    2025 © Praguechess
    Truemag theme by StrictThemes