Blog Roberta Cveka

06.10.2011 19:49:24 | Aleš Kubeczka

Ahoj Roberte, pěkná nabídka! Pokud tedy mohu začít: může se průměrný hráč (řekněme 2000-2100) naučit hrát partii naslepo, nebo tohle umění přímo souvisí se šachovou silou? A jak na to, co bys pro efektivní trénink vizualizace poradil? Díky za odpověď.

 =Ahoj Aleši!

U hraní naslepo hraje určitě velkou roli talent k tomuto druhu šachu. Samozřejmě může a myslím si, že by se to měl naučit, za chvíli řeknu proč. Určitě souvisí se šachovou silou, ale znám dost silné hráče, co mají problém naslepo analyzovat a hrát a zase naopak. Hraní naslepo, řešení úloh a přehrávání partií naslepo je důležitá součást tréninku PV (propočtu variant). Tuto metodu tréninku vřele doporučují dva výborní trenéři, Dvorecký a Popov. Protože trénink úloh naslepo vám zpřesní a prohloubí PV.

Doporučuji si nejdříve řešit postavení figur, respektive jejich působnost a hrozby. Pomalu a postupně začínat. Pak přejít k více figurám a chaotickým pozicím a začít naslepo řešit jednoduché úlohy, ideálně dvoutažky, od málo figur k více. Pak začít s analýzou partií naslepo a vlastní hrou naslepo.

Doporučuji si udělat speciální sešit (nebo papíry), kde budete mít napsané úlohy (B:Kg1 … atd. a třeba BNT mat 2tahem) a vy to budete řešit. Výhoda je, že takto můžete řešit v podstatě kdykoliv a kdekoliv, ať už v práci či ve škole. Napíšete si řešení a pak ze zadu sešitu zkontrolujete, zda je to OK /to už budete mít předem napsáno/. Tato metoda je OK i proto, že vás nikdo nemůže otravovat, že nedáváte pozor, naopak budete vypadat velmi soustředěně.

Silní hráči velmi často používají ve vážné (i rapid) partii „pohled ze skla”. Jde o to, že při nějakém PV kde se změní zásadně postavení figur, už vadí pohled na šachovnici. Proto se silný hráč dívá bokem (známé pohledy Čukyho a Širova) a v mysli analyzuje dál pozici. Velká výhoda je, že téměř nikdy takhle poslepu neuděláte chybu, jako když se díváte na šachovnici a zapomenete, že už v prvním tahu jste šli pěšcem na a3 a v 6tém tahu propočtu na to zapomenete atd. Samozřejmě myslím, že analyzujete naslepo až třeba od toho 6tého tahu.

06.10.2011 21:41:09 | Jirka Majer

Roberte, jednu otázku bych měl, ale je těžká.

Jak se zbavit nervozity při partii? Máte na to nějaký recept? Ani velký Botvinik to nechtěl prozradit. Sice popisuje, jak měl vysoký tep a že na tom zapracoval, aby byl při partii klidný, ale recept, rošťák, neprozradil.

 = Opravdu těžká otázka! 🙂

Jsou lidé, kteří zachovají naprostý klid i v té nejdivočejší pozici a zase naopak jsou lidé, kteří se kroutí nad každým tahem jako by se smažili nad ohněm.

Doporučil bych v každém případě se na partii hodně koncentrovat. Již před partií se naladit na těžký boj. Až přijde nějaký kritický okamžik a vy ucítíte, jak vám rychle bije srdce a do hlavy vstupuje panika, pak je ideální toto: Zamknout si obličej do dlaní (aby vás nikdo nerušil), zavřít oči a zhluboka dýchat, soustředit se jenom na dech anebo na něco, co vám dodá mentálních sil a klidu. Načerpat vitální sílu a znovu se dát do boje. Není to ztracený čas, když se třeba na 5minut plně uklidníte, protože 20minut počítat s velkou nervozitou anebo 15minut s chladným klidem je velký rozdíl!

Další věc co souvisí s nervozitou, je sebevědomí. Kdo má zdravé sebevědomí, tak okamžitě zahání nervozitu. Sebevědomí se dá získat poctivým tréninkem.

A pak bych jako poslední věc doporučil a myslím si, že je klíčová, se na partii těšit. Vůbec nepočítat nějaké elo, vůbec si nebrat vážnost dané partie. Mít radost jako malé dítě, že si můžete sednout k šachovnici a hrát svoji hru, kochat se figurkami, vzít si ponaučení z partie a partii vzít jako lekci co vám soupeř nadělí, ať už vyhrajete či prohrajete. Mít radost, uvidíte jak nervozita bude prchat pryč. Dokonce si člověk může vsugerovat, že jde hrát svoji poslední partii, ale to bych každému nedoporučil.

06.10.2011 22:05:58 | Mirek

To je od Vás opravdu zajímavá nabídka! Vrátil jsem se k šachu zhruba po 20 letech a zjišťuji, že mi vyhovují pozice, ve kterých stojím trochu hůře, často se mi je podaří zamotat tak, že se v tom soupeř ztratí. Naopak mám problémy, pokud se snažím hrát aktivně, to většinou přepnu strunu a končím neslavně. Měl byste pro mě nějaký tip, co s tím?

 = Já jsem měl kdysi stejný problém jako vy. A dlouho jsem nad tím dumal, proč hraji tak urputně a dobře horší pozice a naopak když mám výhodu či mám hrát aktivně tak hraji tak špatně? Je to proto, že když jsem stál pod tlakem a hrozila prohra, tak jsem začal ze všech sil bojovat, ani za ň jsem nechtěl prohrát, zoufale jsem se bránil, koncentroval jsem se na partii a hrál se 100% soustředěností. A zase naopak, když jsem stál dobře, tak jsem vůbec neměl ten pocit ohrožení a hrál jsem tak na 50%, vůbec jsem neměl potřebu všechno tak hlídat a kontrolovat jako když mi hrozila prohra. A pak samozřejmě přicházely hloupé chyby atd.

Jak na to?

a) velkou pozornost věnovat profylaxi, protože často člověk něco přepne jen proto, že nebere dostatečně v potaz soupeřovi možnosti. Pamatuji si, jak jsem byl překvapen, když jsem viděl partie, kde třeba bílý udělal 10profylaktických tahů a bylo po partii, kdyby jen jediný tah vynechal, prohrál by… Tak mě to dostalo, že jsem začal profylaxi hodně studovat a naučil jsem se automaticky myslet profylakticky tj. když se dívám na pozici, hned se dívám, co soupeř hrozí anebo co chce.

b) přehrávat si partie hráčů co uměli hrát aktivně a agresivně (dobře komentované)

c) být lepším taktikem, tj. vyřešit za 3-4 měsíce 1000diagramů.

06.10.2011 23:13:20 | PH

Jak proboha nedělat plundry …. ?

= škoda, že nepíšete, jakou máte zhruba šachovou sílu. Je dobré mít šachový sešit a tam si vždycky napsat – po nepovedené partii – příčiny neúspěchu. Pokud to jsou hrubky, okamžitě je otázka: proč? Právě, že těch odpovědí je dost – časovka, špatný taktický postřeh, malá koncentrace, špatný PV, neznalost zahájení, málo energie atd.

Obecně bych doporučil:

a) řešit diagramy ideálně 10denně 3-5minut zhruba na jeden

b) nebavit se během partie, soustředit se a koncentrovat se jen na partii (to umí málokdo)

c) těšit se na partii a mít radost, že mohu hrát (většina jde na partii jako na smrt)

d) naučit se rozhodovat a neztrácet zbytečně čas

e) denně sportovat/hýbat se, 5-10km běhu či velmi rychlé chůze + 30minut kondičního posilování, hlavně břicha

f) vyvážená strava (i před partií, zbytečně si neodkrvit mozek kachnou)

07.10.2011 09:18:39 | Bond(James)

Já bych možná měl i jeden dotaz – máš nějaký seznam nepřekročitelných zásad, které se u partie eventuelně při přípravě na partii snažíš důsledně dodržet? Protože u mě je většinou problém v tom, že za ta léta už vím jak se tomu kterému problému nebo chybě vyhnout, ale nedaří se mi ohlídat si to všechno v reálném čase u partie.

= To je velmi zajímavá otázka! Takový seznam nemám, i když bylo by zajímavé si ho udělat, ale hlavně dodržovat! Během partie určitě pak: max. koncentrace, nic neřešit kromě vlastní partie, vyhýbat se lidem co chtějí jen mluvit, mít během partie dost tekutin a vhodného jídla, zbytečně si nezatěžovat mozek jinými partiemi (téměř nikdy cizí partie nepočítám, ale jen od oka hodnotím). Před partií se pak (vlastním způsobem) co nejlépe naladit na partii.

　07.10.2011 09:23:13 | Vladimir

Výborný nápad, ktorý hneď využívam (zneužívam) hneď na dve zásadné šachové otázky:

1) Ktorá šachistka je najkrajšia?

2) Ktorá šachistka je najlepší spoločník?

= 1) Zcela určitě Caissa! S tou bych si to nikdy nechtěl rozházet, až do své smrti.

2) Jednoznačně ta, kterou porazím, pak se určitě oba po partii skvěle pobavíme.

　07.10.2011 09:49:19 | Ladislav Palovský

Ahoj Roberte, máš před partií nějaký rituál, talisman nebo vžité a „časem prověřené zvyklosti“? Pak nepovolená druhá otázka: Někdy člověk (počítám že i profík) má problém donutit se k tréninku (nechce se mi, dneska to dřevo nechám stát na šachovnici) … Patříš ke skupince lidí, která se dokáže donutit, vybudit a naladit (možná se to dá nazvat jako osobní vůle a disciplína) nebo Tě přemůže přísloví „práce není zajíc, neuteče“. Na kolik to vidíš procentově u sebe (vůle a disciplína vs. lenost, pohodlnost)? A třetí otázka: Každý má svoje postupné „šachové životní cíle“ – vyhrát partii nad Frantou Maňáskem, postoupit s Dobruškou do OP, získat titul WFM, stát se velmistrem (velmistryní), pokořit hranici 2100, 2400, 2600, 2800 atd. Co je pro Tebe momentální další šachový stupínek a meta?

=Ahoj Láďo!

Určitě mám, hodně záleží jak se cítím, kolik mám energie atd. Jednu dobu jsem si strašně rád pouštěl před partií konec filmu 300 „A tak můj král zemřel…Stalo se to před rokem…A teď hledí na nás, na … našimi ledovými prsty…” znám to vlastně nazpaměť 🙂 Mě to strašně motivovalo k boji. Velmi mi to zvedalo bojovou morálku.

V Brně jsem si zase pouštěl před partií bojovou scénu z Matrixu2, kde Neo zastaví rukou smršť kulek a pak přijde ta bitka, opět mě to skvěle naladilo. Ba přímo úplně nažhavilo, byl jsem připraven i umřít u šachovnice, jenom aby se hrálo až do „posledního úderu”.

Myslím si, že patřím mezi lidi, co se dokážou donutit k dané práci, hlavně když mě to baví. Tam bych to viděl hodně vysoko tak 90-95% pro vůli, ale když mě něco nebaví, tak pak je to velký problém.

Moje další meta je prostudovat knihy co studuji a naučit se zahájení co dělám a budu dělat a pak bych chtěl vyřešit co nejvíce úloh naslepo + klasických diagramů na postřeh a PV. V ligových partiích hrát všechno na výhru.

07.10.2011 10:03:53 | BSV

1. Jaký je rozdíl mezi velmistry s elo 2700 a tzv. velmistry,kteří se motají kolem 2500 ?

2. Neměl by se zavést titul supervelmistr ?

3. Dá se na úrovni 2500 dnes vůbec uživit ?

4. Je pro mladého hráče lepší,když ho od prvopočátku trénuje velmistr,nebo stačí trenér 2.třídy a poté ho tzv. předá ?

5. Už, dejme tomu na vaší úrovni, je přínosnější samostudium anebo spolupráce s někým,či v teamu ?

6. Co říkáte na trenéry samouky,kteří trénují své svěřence podle svých svérázných metod ?

=1) Kouzelník s elem 2700 je prostě po všech stránkách silnější než motáci s elem 2500.

2) Těžko říci. Hlavní ukazovatel je elo. Hned se pozná, zda jde o supervelmistra či obyčejného velmistra.

3) Ano, jde to

4) To hodně záleží individuálně. Ale téměř na 100% platí, že od jisté úrovně/věku by měl daný hráč přejít k silnému praktickému hráči.

5) Hodně opět záleží individuálně. Nejraději trénuji sám anebo s někým (tu a tam), kdo má brutální intenzitu, třeba 10ti denní trénink s Viktorem Lázničkou byl velmi drsný, ale super. Znám silné hráče, co sami prostě nemohou trénovat.

6) Těžko říci. Musel bych ty metody znát. Asi narážíte na pana Hofírka. Něco jsem četl, ale nikde jsem si nevšiml, jak vlastně trénuje, možná to někde bylo publikováno, ale já jsem zdaleka všechno nečetl. Netradiční metody nemusí být špatné, vždycky se ukáže v praxi, jak fungují. Tedy mluví za ně výsledky.

07.10.2011 10:09:35 | LuckaS

Zdravím, ráda bych se zeptala jak na trénink zahájení? Nějak mi ty varianty v hlavě dlouho nevydrží :). Díky Lucka

= Taky zdravím.

Mě tam vydrží ještě méně. V podstatě si nic nepamatuji z konkrétních variant, jenom krátce když se před partií připravuji.

Jenomže ono to ve skutečnosti tolik nevadí, protože ve skutečnosti jde o porozumění pozici. To je klíč ke všemu. Ne ve variantách, ale porozumění pozici. Drtivá většina hráčů dělá tu chybu, že se zavalí variantami a pak neví kudy a někteří to řeší tak, že celý život hrají šipku a nic jiného. Přitom správný recept je jednoduchý. Dejme tomu, že se rozhodnu hrát Francouzkou černými. První co udělám bude, že si vyberu určitý počet velmi dobře slovně komentovaných kvalitních partií a ty si důkladně prostuduji, hádám tahy za černého, přemýšlím nad každým tahem. Tak se mi postupně dostane ono schéma „pod kůži”. Až pak začnu pomalu a jistě tvořit varianty, ale opět jich dávám málo, hlavně odkazy na partie, abych věděl jaký je plán, kde mají stát figurky, jaká je tam typická taktika atd. Takže přesně opačný efekt, než dělá většina hráčů. Doporučuji mít kvalitní knihu, kde jsou hlavně podrobné slovní komentáře, databázemi se neřídit (třeba 10tý tah a je tam 10 možností, to by se jeden zbláznil, než by všechno probral, když se to ještě navíc větví, přitom poziční řád je většinou stejný).

Takže výsledný efekt je ten, že pozici rozumíte a víte co dělat, pak tolik nesejde na přesném pořadí tahů a když ano (tu a tam) tak na to lehce přijdete u partie a když ne a prohrajete, tak příště už budete vědět – dobře se ještě pamatují vlastní vážné partie na dané zahájení.

07.10.2011 10:35:54 | Rodney

Jak minimalizovat rozdíl ve výkonnosti mezi hraní na PC ve 2D a na reálné šachovnici? Na PC vidím daleko více věcí a rozdíl ve výkonnosti je až kolem 300 bodů. Při tom hru poslepu zvládám dobře a to si představuji obraz ve 3D. 🙂

= Ideální bude se přeorientovat se na šachovnici. Tedy si tahy z monitoru přehrávat na šachovnici a dívat se na ni a tam přemýšlet a tvořit. Jinou cestu neznám.

Mimochodem to platí i pro řešení úloh atd. – všechno na šachovnici.

　07.10.2011 10:56:58 | Jiří Horníček, 2 100

Upřesňuji otázku LuckyS.

V Československé šachu má Igor Štohl rubriku Teoretické novinky. Často se odvolává na partie a hodnocení, opublikované jím před šesti – dvanácti měsíci. Označuje tahy a varianty za silné, slabé, nevzhledné, bezbarvé, překonané, znovu oprášené, nadějné, slibné, vyžadující prověření v dalších partiích.

Otázka:

Jak si mohu na domácím PC (s pomocí Chessbase, Excelu, Wordu) zaznamenat vývoj jedné varianty zahájení (ta má třeba 3 hlavní linie), abych si mohl po přidání partie (nebo varianty), která se jeví jako přebíjející ostatní (např. ve 2. linii), rychle zjistit (třeba po měsících), které jsou (a jak pokračují) ty 3 hlavní linie a které tahy (varianty) jsou pobočné (nedůrazné, ale i nadějné, slibné, hodné vyzkoušení)? Jak je umět seřadit, aby ta činnost zabrala minimum času?

Mohu si koupit knihu a vpisovat nové varianty. Mohu si partie z knihy dát do databáze a přidávat další. Ale brzy z evidence zůstane jen nepřehledná změť partií a variant. Vydám se po některé (např. pokud hraji mailem) a pak dodatečně zjistím, že již před pěti lety byla shledána navěky zavrženou (např. Igorem Štohlem).

Nikdy jsem o žádné takové metodě neslyšel ani o ní nečetl a přitom to každého šachistu nutně musí napadnout jako první věc, kterou musí zvládnout (nejpozději si to uvědomí tehdy, když se mu poštěstí hrát se soupeřem např. o 200-300 elobodů silnějším, který vyjde s převahou už ze zahájení), aby se dostal přes zahájení do přijatelné pozice ve střední hře. Pak teprve můžu přemýšlet o kombinacích, koncovkách, atd.

Typický případ takové varianty je třeba nyní zahájení čtvrteční partie Karjakin-Láznička 1.e4 c6 2.d4 d5 3.e5 Sf5 4.Jf3 e6 5.Se2 c5 6.Se3 Db6. Karjakin měl drtivě lepší čas (na NSS.cz se píše 13.Sd1! N) a v 18. tahu vyhranou pozici. Tudíž správnější odpověď zná spíše Sergej, než Viktor.

Jedna z odpovědí by mohla být, nechat si pár variant vygenerovat programem, ale já chci převážně setřídit již sehrané partie, s velmistrem ohodnocenými pozicemi.

Možná je to celé tajemství, aby Karjakinové nepřišli o živobytí. Ale Lázničkovi by znalost evidenčního systému pomohla.

= Jde to jednoduše napsat do chassebasse. Udělat si třeba databázi s názvem italská (za bílého) s Jg5, kde si napíšu hlavní varianty i slovní věci. Pokud třeba (a to dělám já) máte 2zajímavé možnosti a obě chcete mít zaznamenány. Tak ta co se mi zdá lepší, tak tu nechám jako hlavní a tu odbočku pak označím zeleně, tj. ten první tah, třeba 12.Dd3 bude hlavní a 12.De4!? bude „zelená” odbočka. Hlavní odbočky soupeře značím červeně, abych se v tom vyznal. Pokud zjistím, že to co jsem měl jako nejsilnější už neplatí, tak jednoduše tu lepší možnost dopíšu a označím jako hlavní a tu bývalou hlavní smažu anebo označím zeleně, že ji někdy můžu použít. Tak postupně rozšiřuji ono zahájení. Nezapomeňte si psát i slovní věci! Hodně to pomáhá. Barvy pak pomáhají k větší přehlednosti.

Dá se v tom udělat dobrý systém – používat barev + slovní věci. A taky doporučuji toto, třeba máte svůj hlavní tah 12.Dd3 a černý má 3možnosti 12…Ja7 12…Jh5 a 12…Jg4, přičemž ta první je nejsilnější, druhá mírně pochybná a třetí pak špatná. Takže použiji znaky tj: 12…Ja7! 12…Jh5?! nebo (?!) je jenom mírně křivé a pak 12…Jg4? často si pak před ten tah napíši k čemu varianta při správné hře vede, třeba: = 12…Ja7! nebo třeba + – 12…Jg4? atd. A nejlépe udělané je toto: =+ 12…Jh5(?!): mírně pochybný tah, protože jezdec zde nepatří, ale musím zahrát silné: 13.g3! abych zamezil Jf4 a pak plánuji zahrát Sf1 s Sg2 věže zdvojit na éčku a zahájit hru ve středu – připravit průlom s d5… atd. POZOR: všimněte si, že toto je ideální, varianty + barvené značení + slovní věci, krásně se v tom vyznáte a pochopíte i pozici.

A poslední věc. Překvapující a silné tahy si taky značím jinou barvou.

Karjakin se svým týmem lidí, kteří pro něj dělají zahájení je poněkud jinde…

07.10.2011 11:14:27 | Homunkulus

1) Nakolik má pro hráče 2000 – 2200 (případně jiné úrovně) smysl sledovat partie současné špičky (např. v ŠachINFU), jde-li o počítačově připravená zahájení a strategicky obtížně pochopitelné pozice? Není to pro trénink spíš kontraproduktivní, matoucí?

2) Jak studovat klasiku? Chronologicky (tj. nejdřív Morphy, mnohem později Spasskij) nebo podle stylu (tj. Capablanca a Smyslov dohromady) nebo průběžně „surfovat“? Liší se odpověď dejme tomu pro hráče 2100 a 1600?

3) Jaké obsahové složení (tj. kolik procent času koncovky apod.) by asi měl mít trénink skupiny cca 10 hráčů úrovně 1400-1800, jsou-li na to tři třičtvrtěhodinovky týdně? Stačí nechat taktiku na (intenzivní) domácí řešení diagrámků a do tréninku ji moc netahat?

Děkuju.

= 1) Záleží, jak je partie komentována, pokud slovně a pro vás dobře – tj. jsou tam vysvětleny hlavní věci, je to OK. Partii si pak můžete přepsat do zahájení a dost variant vypustit a nechat si tam jen to hlavní a podstatné – hlavně slovní komentáře.

2) Určitě se liší. Čím slabší hráč, tím by měl studovat partie více zaměřené na taktiku + na strategii srozumitelné partie, kde jedna strana dělá velké strategické chyby a druhá vzorově využívá – vše samozřejmě podrobně slovně komentováno. Zatímco hráč s elem 2100 už může studovat vzorové partie Capablancy a Rubinsteina. Studujeme na dvou šachovnicích. Na jedné si děláme tahy, jak šla partie, na druhé si přehráváme varianty. Tahy za vítěznou stranu si zakryjeme a ty hádáme. Partie by nám měla trvat cca 45minut. Hlavně bysme měli dávat pozor v těch momentech, které jsou pro nás překvapivé a nové.

3) Ano, taktiku řešit doma. Jeden týden bych v této skupince dělal jen vybrané koncovky, další pak třeba strategii na některou typovou pozici atd.

07.10.2011 11:35:57 | Lukášek

Pořád přehlížím dámy, s ostatními figurkami nemám problém, ale s těmi dámami. Chvilku se nekoukám a už mi ji soupeř bere. Co s tím jako mám dělat?

= Asi bude dobré dámy vyměnit (vhodně) dokud to jde anebo si na tu svou dávat bedlivý pozor.

　07.10.2011 15:32:30 | šachlík

Dobrý den pane Cveku,

zajímalo by mě……

1. Co by měli znát hráči této úrovně, popř. min. čas strávený tréninkem. Vím, že je to velmi individuální, ale postačil by mi jen zjednodušený příklad, doplněný o to nejpodstatnější (co nejvíce trénovat). Pokud byste ke každé úrovni doplnil třeba jen nejzákladnější potřebnou šachovou literaturu, byl bych moc rád.

1800 až 2000…………

2000 až 2100………….

2100 až 2200………….

2200 až 2300…………

2300 až 2400…………

2400 + ………………….

2. Co je pro hraní šachu nejdůležitější? Chápu, že nejlepší je mít vše, ale šlo by to nějak orientačně seřadit podle důležitosti?

1. Talent

2. Paměť

3. Schopnost se koncentrovat

4. Píle

5. Inteligence

6. Šachovnice

7. Smysl pro humor

3. Jak se dobře připravit na soupeře? Na co se zaměřit? Kolik času by měl hráč věnovat přípravě na zápas v soutěži a kolik času přípravě na soupeře v openech?

4. Od jaké výkonnosti je vhodné začít trénovat s trenérem?

5. Jak byste vysvětlil hru naslepo? Představuje si v ní hráč plasticky šachovnici a figurky? Někde jsem četl, že pouze vnímá vztahy mezi figurami na šachovnici, ale nic konkrétního, jak by se to dalo dobře vysvětlit?

=Dobrý den.

1800-2000: hlavně řešit denně diagramy lehčího řádu + řešit velmi lehké příklady PV, studovat knihy na strategii, něco ve stylu Pachmana. Hlavně dobře slovně komentováno, musíte tomu porozumět. Pomalu studovat koncovky od Pachmana.

2000-2100: plynule přejít k těžším diagramům a trochu těžším PV, občas si vyřešit lehčí studii. Z knih bych doporučil můj systém v češtině, vybrané partie Rubinsteina a Capablanky (Tarrasche) + pomalu a zlehka si přehrávat 300partií od A.A.Aljechina. Partie bedlivě zkoumat. Koncovky pak se učit teoretické, zaměřit se na věžovky.

2100-2200: opět plynule k těžším diagramům, ale ne příliš, tak 3-5minut zhruba na jeden + středně těžký PV + úloha naslepo nebo tu a tam studie. Studovat 300 + ve slovenštině Karpova. Pomalu se dívat na knihu Kasparova revoluce v zahájení. V koncovce dělat Šereševského, opět plynule a pomalu – přechod z minulého tématu.

2200-2300: opět klasické diagramy + PV atd. Zaměřit se trochu více na přechod ze zahájení na střední hru, něco ve stylu GM Jansy Dynamika (výborná kniha). Studovat další knihy klasiků jako Botvinnika, Petrosjana a Bronštejna. Dobrat si Šereševského + začít dělat věžovky od Korčného či Smyslova.

2300-2400: opět denně diagramy + PV atd. Každý by už měl dobře vědět, co na něj funguje. Ideální čas prostudovat všechny díly Dvoreckého – je jich hodně. To platí i pro 2400+

To jen hrubý náčrt, hodně by záleželo na konkrétním člověku. Nezapomínejme na analýzu vlastních partií.

2. Pokud vám jde o hraní partie, tak pak vědomosti. Vědět a vidět. Tj. znát strategii a všechno spočítat. Na trénink je nejhlavnější píle, vůle a sebedisciplína. A když už talent, tak raději na práci než na šachy. Poznal jsem mraky talentovaných šachistů, kteří ani ze čtvrtky nevyužili svoje schopnosti a zase naopak. Jinak vámi uvedený seznam – na hraní partie – bych dal na první tři místa: Schopnost se koncentrovat, paměť a talent neudělat chybu.

3. Tak to je těžká otázka. Záleží na hodně moc faktorech. Obecně bych doporučil si zjistit co je vůbec zač váš soupeř, myslím šachově. Samozřejmě se zajímám, zda hraje berlína či nimcovičku a jak, ale neméně je pro mě důležité jakým hraje stylem, abych věděl, zda mám hrát agresivně anebo si soupeře upéct v koncovce. Asi 2-3 hodiny. Občas jsem se připravoval 5i více hodin, ale to není úplně OK.

4. Vidím před sebou šachovnici jako bych se na ni koukal a hraji – tj. klasické figurky s šachovnicí. Pohled je spíše shora. O tom tedy nic nevím.

07.10.2011 17:55:22 | bublinoza

jsem hráč úrovně 1650 elo. Co udělat nejdříve pro zlepšení výkonnosti? Dík.

= určitě hodně hrát, dále pak řešit denně hodinu diagramy a sehnat si nějakou knihu, kde budou velmi dobře vysvětleny základy strategie, zahájení a koncovky. Myslím, že Pachman něco podobného vydal. Mohou se dobře hodit metodické materiály od pana Hory. Tj. otevřený sloupec, aktivita atd. kde jsou jen slovní komentáře, či minimum variant.

Partie a materiály studovat s velkou pečlivostí a pozorností, nad vším přemýšlet a co není zcela jasné anebo šokující, to si několikrát přehrát.

 07.10.2011 18:56:13 | Zima Tomáš

Je dobré hrát g4 za bílé v 1tahu?

= Myslím, že jsou i lepší tahy, ale občas jsem tak hrál a s dobrými výsledky ve volných partiích.

Je těžké, v podstatě nemožné zde napsat (správný) recept tréninku (a věci kolem) pro všechny šachistky a šachisty, kteří o to stojí. Každý má jinou výkonnost, čas na trénování, věk atd.

Rozhodl jsem se tedy, že každý, kdo bude chtít, mi může položit otázku, která se týká (i okrajově) šachu. Stačí do příspěvků ke článku napsat svoji otázku. Zítra, nejpozději pozítří pak odpovím a uveřejním v dalším článku Jak na to.

Mám však jedinou podmínku, každý kdo chce položit otázku má na to max. 24hodin od publikování tohoto článku. Pak už na nic neodpovím.

Předem se omlouvám těm, kdo se chtěli zeptat, ale neměli čas, nebo prostě nevěděli, že je tato možnost. Snad někdy příště. Tedy určitě někdy příště! 🙂

Závěrem: O šachových věcech se v podstatě nezmiňuji, jelikož o tom už bylo mnohé napsáno a ještě bude. Stejně jako když se vám rozbije zrcadlo na tisíce kousků a vy je pak skládáte zpět, nemůžu ani já poskládat to co bylo. Těch střípků, které jsem našel a namaloval je tak (zoufale) málo, jediný skutečný malíř je sám život. To musíte prostě zažít. Být tady a teď. Za rok přijďte.

Na Karvinou mám velmi hezké vzpomínky. Mihne se mi v hlavě, jak kráčíme kdesi v parku s Lukášem a začneme se strašně smát, ale neskutečně, ani už nevím čemu. Pamatuji si, jak na kraji malebného parku sedíme v jedné hospodě a vychutnáváme si večeři. Je to už pár let, já jsem vychrtlejší, Lukáš bez šedin. A taky si velmi dobře pamatuji, jak je nám skvěle.

Když jsem se rozhodoval, který turnaj hrát začátkem léta, tak jsem se okamžitě rozhodl pro Karvinou. Jakoby jsem si chtěl připomenout tu krásnou dobu, nebo sen? Přijít do těch míst a dotknout se jich, najít ten otisk, sednou si v parku a ten obláček dýmu na chvíli pochytit a procítit.

Jedu autem, po velmi dlouhé době, na šachový turnaj. Zjišťuji, že bez spolujezdce je celkem obtížné se ptát lidí na ulici, na místo hraní. Ale zvládl jsem to, ruční brzda je zatím OK.

Jsme jako jedna parta ubytováni nedaleko hrací místnosti. Po cestě je kaufland. A vedle točená zmrzlina.

Mile mě překvapila velmi příjemná, až domácí atmosféra turnaje. Podobný pocit jsem zažil naposledy v Liberci. Potkávám spoustu známých. Stisk ruky, úsměvy, vtípky, cigára, partie.

Hned v prvním kole jsem chytl nebezpečného mladíka, kterého se mi (naštěstí) podařilo rychle porazit. Vůbec celý turnaj je pro mě velká výzva. Šachy jsem hodně trénoval, ale obával jsem se delší pauzy a jisté strnulosti z dlouhodobého trénování. Takový ten pocit, kdy se člověk jakoby na sebe dívá z dálky, co vlastně udělá, sám sobě neznámou veličinou.

Hned druhý den směřuji do parku, ale ještě nesprávného (ale hezkého). Po cestě se ptám jednoho místního, kde je nějaký větší park. Aha, takže Boženy Němcové, OK. To jméno mi něco říká…

Těžká partie, soupeř hraje velmi dobře a já naopak velmi těžkopádně, ale pak přichází koncovka a soupeř chybuje. Vydřená výhra. Následuje velmi zajímavá analýza, ukazující nakolik byla pozice komplikovaná.

Sebou jsem si chtěl vzít jen jednu knihu, ale pak jsem si vzal i druhou. Jedu přece autem. Takže si beru i věci na běhání (neuběhl jsem ani 1m), druhé boty (zůstaly v kufru). Věci co jsem potřeboval jsem zapomněl – cukle a ostrý nůž a taky samozřejmě kastrol (vaječina), co kdyby tam byl vařič (takže si ho pak kupuji v kauflandu). A ta druhá kniha byla pro mě skvělým relaxem. Četl jsem ji s velkým nadšením, škoda, že mi nevydržela do konce turnaje.

Další den konečně nacházím park Boženy Němcové, je hned vedle náměstí a tedy kousek od ubytovny. Karviná je krásné město. Hned vedle velkého náměstí je obrovský, nádherný, potůčkami prokvetlý park. Jeden z nejhezčích parků co jsem kdy viděl. Hlavně ty stromy… z toho místa se čerpá energie.

A taky tam cítím staré časy, ano, to je ta hospůdka, jej, tady jsme kdysi chodívali s Lukášem, no jasně, tady jsem běhával a pak dále k nemocnici. Sedám si na lavičku a nasávám, energii.

Je jí třeba a to hodně, protože 3. a 4. kolo je pro mě jedna z nejtěžších zkoušek jaké jsem kdy v šachu měl. Za 23hodin jsem hrál 12hodin a udělal skoro 180 tahů(!)

Obě partie vyhrávám zaslouženě, ale každá z nich mě stojí velké úsilí. Hlavně se Sergejem Vesselovským chvíli přešlapuji na místě a až po časové kontrole ideálně přeskupuji figury. Bohužel si tota titánská práce vyžaduje malou daň. Mám problémy se spaním a mírně (naštěstí jen mírně) onemocním lehkou migrénou. I proto se docela obávám páté partie, hraji černými s velmi talentovaným a silným Vojtou Plátem. Rozhoduji se pro sicilskou s Jc6,Jf6 a d6 s tím, že když mi soupeř zahraje 6.Se2 tak partie asi skončí rychle remízou, jelikož Vojta (a to celkem rozumně) pokračuje pak Sg5, což umožňuje …Jxe4=. Takže se hlavně připravuji na 3.Sb5. U partie chvíle napětí a pak oddych. Remízu jsem potřeboval jako sůl.

Každý den – záleží kdy se partie hraje, takže buď dopoledne či odpoledne – chodím do parku Boženy Němcové. Po cestě na náměstí si koupím noviny, pak hrr přes bránu do parku. Rychlá chůze, lavička a pak se sedí, jak netypické pro šachistu. Čtu noviny a občas pozoruji lidi kolem. Když byl svátek, lidí tam bylo habaděj a skoro jsem si chvilkami připadal jako v 19.století (jako na obraze), kdy lidé běžně chodili na procházky do parků.

Přichází klíčové šesté kolo. Hraji bílými s Vojtou Zwardoněm. Vojta udělal obrovský krok vpřed ve svém šachovém životě. Tento mladý a sympatický student měl „odjakživa” velký taktický talent, ale většinou ho utápěl mizerným zahájením (1.f4?!) a zbytečně velmi rychlou hrou (šíleně rychlou!) a tím pak promenící hrubé chyby (samozřejmě zcela zbytečné). V Karviné hrál daleko zodpovědněji, s větším úsilím a pozorností. Nebylo vůbec náhodou, že spolu hrajeme v šestém kole na prvním stole(!)

Necítil jsem se zcela OK a taky jsem promeškal svoji šanci získat výhodu ze zahájení (přitom jsem to znal!) a soupeř s přehledem partii vyrovnal a nabídl (zcela oprávněně) remízu, kterou jsem však odmítl (soupeř mi po partii řekl, že čekal zase nějaké 90ti tahové obléhání), ale moc dobře jsem se necítil, měl jsem už dost spotřebovaného času. Vojta pak udělal několik malých nepřesností, ale partie byla stále remízová, byť jsem měl mírnou iniciativu. Hodně úsilí a energie jsem dal do svých pokusů něco získat, ale nic, nic a nic… až soupeř udělal hrubou chybu a zahrál …h4?? a přehlél, že po Kxh4! nejde krále zmatit, jelikož zase uteče ze svého lupu. V šachu je důležité hamat hamky (pěšáky)… Kdyby tento tah nezahrál, partie by s velkou pravděpodobností skončila remízou. Po tom tahu je pozice asi KO. Ale nebylo to zdaleka jednoduché vyhrát (soupeř se ještě úporně bránil do 49.tahu) a na úplném konci se mi už pletly figurky. Titánská partie! Myslím, že Vojta velmi rychle poskočí aspoň o 100elo bodů a časem si uhraje IM. I v dalších partiiích ukázal, že to je pan Hráč. Karviné roste velmi silný šachista.

Další den jsem měl jedinou odpočinkovou partii (černými), žádná příprava, žádné chmury. Po partii jsem relaxoval. Bylo třeba znovu obnovit energické zdroje, ale s velkými obavy jsem cítil nepříjemný tlak v hlavě. Podobný stav mám ze stresu a z nevyspání. Navíc jsem ještě dočetl onu nádhernou knihu, která mi toho hodně moc dala (Destruktivní Emoce – rozhovory vědců s Dalajlamou od Daniela Golemana). Takže jsem se rozhodl najít antikvariát a koupit nějaké knihy, nejlépe podobného ražení, jako ta předcházející. Protože ta první kniha byla úplná úchylná detektivka o uchylákovi s úchylnou matkou… po takové knize bych asi stěží usnul, taky jsem to zjistil po pár stránkách čtení.

Na náměstí jsem se zeptal dvou strarých paní na to, kdepak tady v Karviné jsou nějaké levné knihy a nebo antikvariát. Poslali mě na informace, které jsou přímo na náměstí. S údivem jsem zjistil, že přímo v oněch informacích byl i antikvariát knih! Takže jsem si pln radosti koupil asi 6knih a šel jsem se svojí kořistí a novinami v ruce projít do parku.

8mé kolo…Stál jsem před těžkou volbou. Hrál jsem bílými s hráčem (IM Dubiel), který dlouho nehrál (málo partií v databázi) a v poslední době hraje už více a velmi slušně. Až po partii mi soupeř řekl, že byl velmi nadějný polský junior (hrál i simultánku s Garry Kasparovem), ale pak šachů nechal. Kdyby šlo o nějaké 5té kolo, nebo uzavřený turnaj, nebyl by problém jít do hlavních variant a hrát takříkajíc „na tvrdo”, ale, ale…vedu turnaj a hlavně při remíze budu mít 6,5 bodu a garanci velmi slušné ceny. OK, hlavní cíl je být do třetího místa, takže se držme cíle, ale zase jsem nechtěl dát bez hry remízu bílými. Proto jsem si svědomitě (3hodiny) připravil jednu variantu, která sice je remízová (bílý tam nic nemá), ale černý to musí znát. Pokud to zahraje černý dobře, tak nabídnu remízu a budu šetřit síly do posledního kola, pokud to ale zahraje špatně, budu samozřejmě hrát bez rizika lepší pozici. Byl jsem velmi zvědav, jak to celé dopadne. Soupeř mi nabídl v devátém tahu remízu, ale tu jsem odmítl. Rozhodující moment přišel po 13.Vac1, teď to přišlo, jestli soupeř zahraje 13…c5!, bílý vůbec nic nemá a nabídnu remízu, ale pokud to nezahraje a zahraje třeba 13…c6, tak to bude mít těžké a s chutí (a bez rizika!) budu stupňovat tlak. Sice je tah …c5 logický, ale někdo by mohl mít chmury z visících pěšců či izolanta atd. Soupeř přemýšlí a přemýšlí, procházím se, jsem nervózní. Asi po 15ti minutách vidím, že soupeř provedl tah, jdu k partii, hmmm 13…c5!, 14.dxc5 a nabízím remízu.

Poslední kolo mi přisuzuje černými Vojtu Rojíčka. Soupeře samozřejmě vůbec nepodceňuji, je to velmi nebezpečný a silný mezinárodní mistr s velmi slušným tahem na bránu, taky mě bílými v Pardubicích (v posledním kole) pěkně přehrál a porazil.

Dlouho se připravuji a jsem velmi nervózní, není mi dobře, jsem v takovém stresovém stavu, že se musím někde zklidnit. Volám tedy Lukášovi, kde sedí. Červená sedma, kousek od ubytovny. OK, takže se vydávám na cestu, po chvíli vidím nějaký podnik, ale nezdá se mi to, ptám se tam jednoho člověka za stolem, málem spadne. Moc mu nerozumím (jak je opilý), jenom snad, že se mám ptát na mrtvolu…Mrtvolu?! OK, pokud je to vtip, tak co už. Potkávám dvě mladé holky a ptám se „kdeže je tady mrtvola?” Začnou se smát, ale po chvilce mi jedna opdpoví „támhle, po pravé straně” a tak jsem z křižovatky směřoval doleva a pak se dívám po pravé ruce. Najednou pochopím proč se onen podnik nazývá mrtvola, je totiž naproti hřbitovu…

Dám si dvě piva, pokecám s kamarády (šachisty i organizátory, někteří kámoši přijeli až z božské Ostravy), je mi fajn, cítím jak napětí a stres odpluly pryč. V osm večer odcházím do kauflandu pro pečivo, večeře, ještě krátká příprava a jdu brzo spát, zítra je rozhodující boj.

Ráno se cítím velmi dobře, skvěle jsem se vyspal (pivo je OK). Ještě jsem se podíval na varianty, udělal jsem si čaj a kávu (měl jsem rychlovarku sebou), osprchoval jsem se, zbalil si věci a trajdá k autu a na partii. Důležité pro mě bylo, že jsem se cítil velmi dobře, podařilo se mi negativní emoce (strach, obavy, divný pocit v žaludku) ze sebe vypudit a naopak se velmi dobře naladit na partii. Rychlá remíza, soupeř nechce riskovat (kdyby prohrál neměl by žádnou cenu), jsem velmi rád, jelikož jsem v nejhorším druhý…

A přece první! Nádherné pocity, po roce vyhrávám turnaj, jsem šťasten 🙂

Chtěl bych poděkovat organizátorům za perfektně odvedenou práci. Turnaj to byl velmi přátelský, ba až v rodiném duchu. Hrací sál byl prostorný, hráči se měli možnost rychle dostat na vzduch (na cigaretu) a profouknout si šedé buňky ať už dýmem či vzduchem, upřednostňuji vzduch. Rozhodčí turnaje pan Kořínek zasluhuje podtrženou jedničku, v turnaji nebyl vůbec žádný problém, los byl rychle na internetu. Navíc pořadatelé zaslouží velké uznání za online z hodně šachovnic a za jejich velmi přátelský a korektní přístup k hráčům. Nesmím zapomenout na doprovodné akce – bleskový turnaj s krásným finančním fondem a pak na bowling. Ani na jedné akci jsem nebyl, jelikož jsem se chtěl výhradně soustředit na hlavní turnaj. Obzvláště bych chtěl poděkovat řediteli turnaje panu Dr. Jaromíru Canibalovi za perfektní turnaj, již teď brousím zuby na další rok, chtěl bych vyhrát s větším náskokem. Vřele doporučuji všem šachovým fanouškům, ať už mají elo jakékoliv, aby příští rok zamířili do Karviné. Budou velmi překvapeni jednak jak krásné město Karviná je a pak skvělým turnajem a jedinečným šachovým zážitkem.

Děkuji obsluze bufetu za čepované pivo 🙂 (alkohol v podstatě nepiju, ale Bé vitamín tu a tam je třeba míti), které má blahodárné účinky člověka uvolnit po stresující bitvě.

Závěrem ještě jednu perličku. Nevím jestli to bylo ve třetím či čtvrtém kole, asi ve třetím. Když jsem dohrál partii (po 6ti hodinách tvrdé bitvy), tak za mnou přišel sympatický pan vrátný a omlouval se za hlasitý hovor. Rychle jsem mu odpověděl, že se není vůbec za co omlouvat, že jsem to ani nepostřehl. Ale pak mi málem spadla čelist, když mi řekl, že ten hovor byl telefoní, protože unikal plyn a tady přijeli hasiči i policajti (!!) Byl jsem tak „zažraný” do partie, že jsem vůbec nic z těchto věcí nezaregistroval, nezapamatoval. Inu, kdyby tam někdo vystřelil (když jsem hrál) z pušky, asi bych se jenom poškrábal na zakaboněném čele. Šachy jsou šachy 🙂

Za rok v Karviné!

Akorát jsem před chvíli přiběhl z lesa (po ubohých 6,5 km, jelikož dost pršelo) a hned jsem se rozhodl svůj nápad napsat, dokud mám onu psací slinu.

Pokaždé když běhám, tak nejenom sleduji (nádhernou) ježnickou přírodu, ale rovněž přemýšlím o všem možném, třeba i o šachu (samozřejmě o šachu přemýšlím vždy, když běhám).

Dneska asi v půli cesty mě napadla myšlenka (naneštěstí ne divočák, zatím jsem viděl jen tři, nevadilo by mi si zpestřit běhání) typu: „co byste mi poradil, abych se šachově zlepšil, mám kolem 2100,2200,2300 elo”.

A tak jsem začal přemýšlet a přemýšlet, co poradit. Samozřejmě je nutno denně (!!) řešit tzv. diagramy, zapisovat si do notesu řešení a kontrolovat. Bez taktické zručnosti a dobrého propočtu to nejde (vřele doporučuji na toto téma 5tý díl série od Dvoreckého a Jusupova budoucí šampióni). Dále je nutno hrát, hrát a hrát. Praxe je nutná.

Ale co dále?

Napadlo mě ala Capa – makat koncovky, ale… „do nich se dostanu tak jednou z pěti partii” slyším odpověď. Ok, takže tudy cesta nevede. Přemýšlím dále (prší ještě usilovněji), jak to podat co nejlépe a hlavně – a to je důležité – jak to časově udělat, aby se třeba při 90minutách odtrénovalo co nejlépe (nejefektivněji). Vím, že je hodně různých knížek co a jak a co a jak ne. Ok, hlavně je třeba zabrat na strategii, takže nějaká učebnice (a to je pak témat), či vybrané partie, typové pozice?

A pak mě to napadlo, vrátil jsem se k původí myšlence (to je málokdy), tedy rady Capy. Ano, to je klíč. Dělat koncovky. I za cenu, že se nikdy do žádné koncovky nedostanete. Je to divné? Nikoliv.

V prvé řádě nemám na mysli teoretické koncovky (ale ty jsou důležité, později naučit), ale myslím klasické koncovky ala Strategia Endšpíla od Šereševského.

Abychom mohli stavět strategické hradby, musíme nejdříve vystavět (mohutné) základy a právě studium těchto koncovek nám v tom výborně pomůže. Jelikož tam se naučíte profylaktickému myšlení (velmi důležité), aktivitě a souhře figur (druhý zákon koncovek), plánu (v koncovce extrémně důležité), manévrování, vyčkávání i rozhodné akce (pěšcovky)a samozřejmě i citu pro pozici obecně a důležitému myšlení co já chci a co chce soupeř. A samozřejmě i technice hry, jak uplatňovat převahu a naučit se trpělivosti.

Pokud si někdo pořádně prostuduje již zmíněnou knihu + něco k tomu, nepochybuji, že se stane mistrem, samozřejmě za předpokladu, že bude trénovat denně taktiku. Mimochodem zjistíte, jak je někdy těžký propočet variant v koncovkách, myšleno nejenom do hloubky, ale i do šířky (hodnocení pozice). Koncovky vás naučí ostražitosti…

Mimochodem si všimněte, že téměř vždy o dost silnější hráč porazí slabšího v koncovce. Jednak to bývá proto, že silnější hráč přejde do (už) vyhrané koncovky, o čemž ten slabší vůbec neví a taky proto, že tam se většinou ukáže (elový) rozdíl.

Musím dodat, že tato rada neplatí ve 100%, můžou být hráči, kteří mají velký cit pro koncovky a bezpečně remízovou koncovku uhájí i proti silnějším hráčům, a ty slabší přehrajou, ale takových šachistů je málo…

A pak, až dostudujete ony koncovky, čeká várka klasiků a učebnic střední hry. Je pořád co dělat (studovat). Nemusíte mít obavy.

Závěrem: představte si, že máte před sebou nějakou pozici. Jak postupujete? Asi se nejdříve zamyslíte nad materiálem, pak nad postavení králů, figur a pěšců (útok, slabiny). A co dále? Jak pak dále přemýšlíte? A právě tu se ukáže tvrdé studium koncovek, protože silný hráč začne automaticky přemýšlet o..

Otázka: Kdyby se v roce 1975 zápas s Karpovem uskutečnil, myslíte, že by Bobby hladce vyhrál?

Odpověď: To určitě ne. Víte, ten zápas se prostě nemohl uskutečnit. I kdyby se splnily všechny požadavky kladené Bobbym, stejně by za šachovnici neusedl. Bobby přestal hrát šachy po své poslední, vítězné partii se Spasským. To byl okamžik, kdy věděl, že skončil.

A kdyby přesto k tomu zápasu došlo? Byl by to titánský boj. Karpov rychle rostl a pokud jeho výhra s Polugajevským nebyla tak přesvědčivá, tak drtivá výhra se Spasským jasně ukázala jakou šachovou silou vládne. Hodně by záleželo na délce zápasu, tam byla Karpovova slabina.

Otázka: Jak to myslíte?

Odpověď: Kondička. To byla Karpovova velká slabina. Při delších zápasech mu docházel dech. Můžeme porovnávat šachové kvality obou borců, ale fyzickou kondici měl Bobby nesrovnatelně lepší.

Otázka: A tedy ty šachové kvality?

Odpověď: Tak v zahájení bych dal přece jen přednost Karpovovi, pokud tedy myslíme jejich zápas v roku 1975. Karpov byl skvěle připraven a určitě lépe než Spasský v roku 1972. I proto, že Spasský byl líný pracovat na maximum. Karpov nebyl žádný extra pracant, ale když bylo třeba, najel na 12ti hodinový trénink a dokázal maximálně využít všechen čas (a taky nezapomeňme, práci lidí a těch bylo hodně). Navíc byl jeden z největších talentů všech dob, snad jen Capa byl větší, co se týče intuitivního chápání šachu. Navíc Bobby pracoval sám, zatímco Karpov měl obrovskou podporu špičkových šachistů. Ovšem i Bobby by si přinesl mnoho nového, což se ukázalo už v roce 1972 tj. pověstné Bobbyho kličkování s aljechinkou, pircem atd.

Střední hra úzce souvisí se zahájením. Takže by zde hodně záleželo na přípravě a překvapení. Taktik byl lepší Fischer, ale zase Karpov vládl doslova „železnými nervami”. Zatímco Fischer byl v podstatě nepřekonatelný v propočtu variant (hlavně v jasné pozici), byl Karpov nepřekonatelný v intuitivním chápaní pozice, rozhodnutí se pro správný plán a jeho provedení. Fischer takovou intuici neměl.

Koncovku oba hráli výborně, Fischer byl možná přímočařejší v uplatňování výhody než Karpov. Karpov zase dokázal svými nepochopitelnými manévry zmást i největší hráče své doby a vydolovat tak bod z ničeho. Oba se téměř nedopouštěli chyb a oba byli stejně houževnatí (a to neskutečně) v bránění horších pozic.

Kdybychom tedy udělali nějaký závěr: tak by proti sobě nastoupili dva vyjímeční hráči s přibližně rovnocenými šancemi. Ale zřejmě by rozhodla lepší kondice Fischera. V nejhorším by začal dělat remízy, ale dlouhé, mající za úkol neustále nutit soupeře k pozornosti a Karpova by tak unavil. Ovšem je tu také psychologie a ta by hrála pro Karpova, který by nebyl pod takovým tlakem.

Otázka: To jste mě překvapil, myslel jsem si, že Bobbyho budete vysoko favorizovat!

Odpověď: To bych byl neobjektivní. Podívejte se jak se velmi mladý Karpov vypořádal s Polugajevským, Spasským a pak Korčným, neuvěřitelně rostl. A pak jako mistr světa vyhrával co se dalo, byl to geniální hráč, který dlouhé roky neomezeně vládl šachovému světu. Musel přijít Kasparov a projít si neuvěřitelně těžkou zkouškou, než sesadil Karpova z trůnu.

Otázka: A co říkáte na Bobbyho poslední zápas se Spasským v roce 1992? Četl jsem, že už to byl jen odvar Fischera z roku 1972

Odpověď: Je pochopitelné, že po dvacetileté pauze nebudete hrát nejlepší šachy svého života. O to víc bych chtěl výkon Bobbyho pozvednout. Nejenom, že nehrál 20let, ale navíc se v každé partii bojovalo skoro až do úplného konce. A ještě jedna důležitá věc hrála do karet Spasskému: nebyl zdaleka pod takovým tlakem jako Fischer.

Když se podíváme na čistě šachovou stránku, tak Bobby podal velmi sympatický výkon a některé jeho hrubé chyby (nebo v podstatě všechny) byly zapříčeněny nesmírně dlouhou herní pauzou. A navíc Spasský, byť už veterán, nebyl žádné ořezávátko, což se ukázalo v následujícím zápase s Judit Polgárovou, která mladá velmistryně vyhrála nejtěsnějším rozdílem. Navíc Fischer předvedl v několika partií nesporného génia, daleko přesahující úrověň tehdejší Polgárové.

Otázka: Myslíte si, že by Bobby měl ještě šanci zasáhnout do boje o šachovou korunu, kdyby se po tom zápasu plně vrhl na turnajové šachy?

Odpověď: Nepochybně ano. Neměl ještě ani 50let. Stále si držel skvělou kondičku a šachu rozumněl jako nikdo jiný. Během své „dvacetileté pauzy” pořád nad šachovníci pracoval, takže by stačilo trochu praxe a …

Otázka: A?

Odpověď: No a…nevím (smích). Ale myslím si, že by dosahoval úrovně 2700 a výše, v devadesátých letech. A pokud by ještě měl tu správnou motivaci mohl by se dostat i k zápasu s Kasparovem. Jenomže to je všechno kdyby to a kdyby tamto. Ale pevně si stojím za tím, že šachově na to Fischer měl. Jiná věc je jeho duševní rozpoložení atd.

Otázka: A kdyby tedy k tomu zápasu došlo?

Odpověď: V té době už byl panovníkem č.1 Kasparov a Fischer by ho ztěží ohrozil. Ale bylo by zajímavé vidět, jak by se Kasparov s touto nepříjemnou situací vyrovnal.

Poslední otázka našeho rozhovoru, můžete nám prozradit vaši první trojku největších šachistů všech dob?

Odpověď: Fischer a pak ti druzí.

Děkuji mnoho za rozhovor a přeji pěkný den.

Otázka: Bobby byl v 70.tých letech minulého století fenomenální, vyhrál naprosto vše, až na malé zaváhání na olympiádě. V čem byla jeho hlavní síla? Byl psycholog jako Lasker? Nebo stratég jako Petrosjan? Nebo byl lepší počtář než Aljechin?

Odpověď: Bobby jako nikdo předtím dokázal skloubit šachový trénink s fyzickým. Málo se to ví, ale byl výborný sportovec, posiloval i s činkami, jeho fyzická kondice byla prostě špičková. I jeho příprava na Spasského se odehrávala ve sportovním středisku (boxerů).

A jak sám pravil, šachům dával 98% své veškeré energie.

Bobby navíc všechno znal, všechno prostudoval. Nebylo vůbec divu, že ho figurky začaly poslouchat, hned věděl kam co správně postavit, co vyměnit co ne atd. Na to dodnes vzpomínají ti, kteří měli možnost s Bobbym analyzovat. Silní velmistři, kteří hodiny analyzovali partii padali do kolen, když se toho chopil Bobby. Dokázal rozmotat sebevětší problém a vznést jasno tam, kde to nikdo nikdy před tím nedokázal.

Otázka: vidím, že máte sebou nějaký materiál?

Odpověď: Ano, mám tu jednu ukázku Fischerova génia. Jedna jediná a naprosto výstižná.Jde o vzpomínku velmistra Gufelda na Bobbyho.

Pozice z partie: Pomar – Larsen Palma de Mallorca 1969

B: Kg1,Dh4,Vd1,Vc1,Sb2,Sd3,Jd4 P:a4,b3,c4,e3,f2,g2,h3

Č: Kg8,Db6,Vc8,Vd8,Sd7,Sf8,Jc6 P:a6,b7,d6,e6,f5,g7,h7

Pozice je po 18.tém tahu černého. Bílý zahrál nyní 19.Sc2 a partie skončila remízou (Larsen partii krátce rozebral v osmém čísle Informátoru). Ale bílý mohl vyhrát!

Přenechme nyní slovo GM Gufeldovi:

„Po několika měsících jsem tuto pozici nabídl řešení R.Fischerovi (na mezipásmovém turnaji jsem byl trenérem Gellera a s Bobbym jsme se každý večer setkávali a já mu dával různé šachové problémy, které s chutí řešil). A nyní měl na šachovnici tuto pozici…

Fischer v podstatě okamžitě zahrál 19.g4 usmál se mávl rukou – to je jasné, ale po odpovědi 19…Je5! s hrozbou 20…Dxd4 Bobby rychle vrátil pěšce na g2. Pozorně se zahloubal do pozice, řešení našel a rozzářil se. Samozřejmě, Fischerova úroveň byla pro takové kombinace víc než dostatečná. Jeho úkol byl navíc zjednodušen, věděl že BNT vyhraje…”

Takže toliko GM Gufeld. Každý čtenář si může postavit onu pozici a zahrát si na Bobbyho a Gufelda. Podaří se vám najít řešení?

Otázka: A máte vy nějakou partii Bobbyho ze které jste byl zcela ohromen?

Odpověď: Ale jistěže a spousty a spousty… vlastně všechny Bobbyho partie z pozdní éry. Nádherná je jeho jediná výhra černými z roku 1969 a pak na mě neskutečný dojem udělala partie Fischer-Czerniak Metanya 1968. Postavte si pozici po 16…e5 a řešte, co hrát bílými? Bobby to zahrál geniálně, byť prý počítače hned ten následující tah odsuzují. Já programy nepoužívám. Jsou k ničemu. Mimochodem technika Bobbyho… však se pozorně podívejte a učte se.

Ještě k vaší původní otázce. Fischer nebyl žádným psychologem, ani „těžkým” stratégem, neměl ani takový propočet jako Aljechin. Jeho hlavní síla byla, mohu-li to tak říci v jednoduchosti. Jeho styl byl až krystalicky čistý, dalo by se říci až dětský, takový jasný a jednoduchý. Každý věděl co se chystá a bude dít, Bobby své plány vůbec nemaskoval, jenom se pak proti tomu nedalo nic dělat, lámali se obři šachového nebe. I proto vypadají Bobbyho výhry tak neskutečně až magicky. Sedl si proti němu té doby nejsilnější turnajový hráč světa a pink a pink a bum a byla šestka na světě. Sedl si proti němu ten, který byl ze železa a přesto byl tím „dětským” stylem vypinkán, odnesl si pak dvě malé rošády v řadě…Patriarcha pak málem uvěřil v kouzla a čáry. To byly tenkrát časy…

Otázka: Jak je to vůbec možné?

Odpověď: Fischer byl už jenom svým zjevem „hrůza”. Posadil se, svými dlouhými prsty urovnal figurky a soupeři se už lámali, popadali dech, těšili se, až to vzdají a prchnout od toho hrozného tlaku…Bobby byl jako mozkomor, své soupeře úplně vycucal a zlámal. Jenomže oni žádného patrona vykouzlit nedokázali. I ti nejsilnější na světě ten tlak nevydrželi.

Třetí a poslední část bude v dalším vydání.

Otázka: Kdy jste vlastně poprvé poznal Bobbyho?

Odpověď: Hm. To už je tak dávno. Připadá mi to jako sen. Bobby vyrůstal v Brooklynu. Pamatuji si ,ale mám to celé v mlze, že jsem občas k němu zašel, bočními schody, železnými, tak typickými pro chudé čtvrti. Svítilo mi slunko do očí, když jsem funěl po těch nepříjemných, železných, schodech.

Otázka: Jaký byl mladý Bobby?

Odpověď: Už jako malý kluk byl Bobby maniakální šachista. A to doslovně. Byl ochoten kdykoliv a s kýmkoliv hrát. Hlavně bleskovky.

Otázka: A hráli jste spolu?

Odpověď: Ne

Otázka: Říká se, že Bobby byl levý na školu. A o škole neměl dobré mínění.

Odpověď: To je těžké. Bobby žil šachem. Škola ho nezajímala. Navíc chodil do školy, kde se něco naučit bylo problém, jelikož Bobby chápal daleko rychleji než jeho spolužáci. Je však naprostý mýtus, že by Bobby byl nějaký nevzdělaný hlupák. Nemysl. Naopak byl velmi vzdělaný. To dosvědčil i R. Byrne a jeho bratr Donald (oba velmi vzdělaní). Bobby patřil mezi ty lidi, kteří se samovzdělávají a škola jim moc nedá. Mimochodem si myslím, že většina geniálních lidí se učila doma, třeba Einstein.

Otázka: Četl jsem o Bobbym, že měl rád jen komiksy, Tarzana a nikdy nic kloudného nečetl

Odpověď: (Smích). Nesmysl. Jako malý kluk samozřejmě Bobby četl komiksy a Tarzana rovněž. Mimochodem, vy jste Tarzana nečetl? (Četl, také komiksy a i teď se rád podívám na dobrý komiks). Vidíte. Bobby četl mnoho klasické literatury. Ty pomluvy o hlupákovi Fischerovi roznesli jednak Sověti a pak lidé co mu záviděli.

Otázka: Vraťme se k šachům. Bobby byl typický agresivním šachistou hrajícím vždy 1.e4, myslíte, že ta agresivita již od prvního tahu byla typická pro jeho povahu?

Odpověď: (Chvíli přemýšlí)…Ano, dalo by se říci, že agresivní styl hry byl pro Bobbyho typický. Málo se však ví, že Bobby měl nesmírně rád královskoindické výstavby a hrával často 1.Jf3 ze začátku své šachové kariéry, chtěl prostě hrát královskou indickou bílými. Což je docela sranda, když si vezmete, že později Bobby prohlásil, že 1.Jf3 je zoufale pasivní.

Králku hrál Bobby až do konce své kariéry velmi rád (i se Spasskym v roce 1992) a to i takzvanou králku v útoku. Tedy na carocan či francozkou nebo sicilskou s e6 výstavbu s d3,g3,Jbd2,Sg2,00,De2 atd.

Otázka: Co si myslíte o Bobbyho oblibě tahu 6.Sc4 v sicilské hře?

Odpověď: Myslím, že Bobby ten tah někde vyšťoural a velmi se mu zalíbil. Byl to prostě typický fischerovský tah. Bobby rád dělal dlouhé aktivní a nebo sběrné tahy (jako Dxb2). Tah Se2 by byl prostě příliš pasivní pro jeho šachovou náturu. Je zajímavé že s velkým úspěchem použil i h3 v sicislké-najdorfovi, myslím, že to bylo v partiích s Reshevskym, Bolbochanem a Najdorfem, všechny je vyhrál. Vidíte, dnes je h3 velmi populární.

Otázka: A královská indická? To nevypadá moc aktivně.

Odpověď: Bobby šachově vyrůstal v době, kdy se rodila králka. Velmi ji zpopularizovali velmistři Bronštejn, Geller, Boleslavski, Tal a jiní. Myslím, že Bobby byl přímo uchvácen hrou mladého Tala a králka mu šachově velmi vyhovovala. Rychlý vývin a pak ostrá bitva. Vůbec si všimněte, že Ficher byl klasickým šachistou, který hraje rychle na vývin a buší do soupeře již od počátku. Navíc je tu ještě jedna věc, Bobby nesnášel remízy a proto šahal po ostrých zahájeních, kde černý hraje riskatně o výhodu, ne o vyrovnání klidnou hrou.

Otázka: V roce 1992 hrál Bobby se Spasskym i přijatý dámský gambit.

Odpověď: Ano. Doba se změnila a navíc Spassky je hráč, se kterým občas remízovat není špatné (smích).

Otázka: Kdysi Tal přirovnal Bobbyho šachy k anglickému fotbalu, zatímco svoje šachy k brazilskému. Co tomu říkáte?

Odpověď: Co k tomu dodat. Je to velmi výstižné. Bobby se vrhal na soupeře hlava nehlava, hlavně pak v mladých letech. Později hrál s větší rozvahou a pak v 70tých letech připomínal jaho styl Capablanku.

Otázka: Jak to myslíte? To jakože sušil soupeře?

Odpověď: No, Bobby nebyl ten sušič, co 2x zopakuje pozici a pak něco zahraje a jen tak poskakuje figurkami a čeká na chybu. Vemte si jak 4x po sobě porazil Petrojana v roce 1971. To nebylo půlroční obléhání hradu, ale systematický tlak, který soupeř nevydržel. A jaký soupeř! Zarážející je, že šlo o klidné pozice. Bobby byl prostě příliš silný i na samotného Petrosjana. Jeho styl se změnil, už tolik neriskoval a spoléhal se na techniku.

Capablanka také nebyl žádný sušič. Bobby o něm později napsal, že Capablanka získal výhodu, někdy rozhodující, ve střední hře, kterou v koncovce proměnil v bod. A rovné koncovky vyhrával prostě proto, že věděl co a jak dělat, zatímco soupeři ne.

Bobby s Capablankou měli společné strojovitě přesnou hru, volbu správného plánu a jeho realizaci a hlavně pak techniku, nechuť k teoretickým sporům a zbytečnému riskování. Navíc se moc neví, že jak Capablanka tak i Fischer hráli velmi rychle. Capablanka v mladém věku pak „hazardně rychle”. Jeho známé metodické výhry v koncovkách dosahoval po pár minutách přemýšlení. Myslím těch pár minut na celou koncovku, někdy i 30ti tahovou. Hrál prostě bleskově a skvěle. V pozdějším věku ale zase hrál pomalu a byl známý časovkář.

Otázka: To je fantastické. To jsem vůbec netušil, že Capablanka hrál tak rychle. Četl jsem, že Fischer jako mladík jel do SSSR hrát bleskovky a porážel kdo koho.

Odpověď: Ano, jenom si teď nepamatuji jestli to bylo v roce 1957 či 1958. Bylo to hlavně díky jeho matce, která udržovala se Sověty styky. Bobby se uhnízdil v šachovém klubu a hrál celý den i noc bleskovky. Porážel jednoho za druhým. Pak však povolali těžký kalibr v podobě skvělých blicařů jako Petrosjan a Bobby dostal nakládačku. Ještě o Capablankovi. Taky byl v mladém věku v Rusku (tehdy ještě nebyl SSSR) a drtil ruské mistry s minutou proti pěti.

Otázka: Četl jsem, že Petrosian s Talem byli vynikající blicaři. Byl Bobby lepší než oni, někdy v pozdějším věku?

Odpověď: V roce 1970 v Jugoslávii se pořádalo mistrovství světa v bleskovkách, které Bobby zcela suvereně vyhrál, s náskokem 5,5 bodu. Prohrál jedinou partii s Korčným. Hrál prostě neuvěřitelně, skoro vůbec nedělal chyby a bleskovky hrál jako vážné partie.

Je zajímavé, že v 60tých letech nebyl tak dobrý blicař. Samozřejmně výborný, ale Petrosjana nebo Tala bych dal v té době výše. Ale v roce 1970 se už s Fischerem nedalo blicat.

V roce 1971 hrál s jedným silným mezinárodním mistrem v USA volné bleskovky a vyhrál 20:0. Ale jak! Já jsem ten zápas bohužel neviděl, ale dle vyprávění neměl jeho soupeř, jinak velmi dobrý blicař, žádnou šanci.

Druhá část bude v příštím vydání.

Tonda byl tedy krutým osudem vyvržen ze začouzeného ráje do chladivého pekla denních starostí. Bába mu ještě dlouho po cestě spílala…co bylo peklo pro Tondu, bylo rájem pro bábu, ale to už je jiná kapitola, otočme list.

Franta přemýšlí (spí). Alois přemáhá spánek (spí). Ostatní podřimují. Na naše hrdiny pozvolna začala padat NUDA, respektive se na ně přímo zhroutila. I jinak agilní pavouk Tečka (masitý křižák) se uprostřed přesouvacího manévru zastavil a jakoby usnul. Hubert rovněž spal. Všechno spalo, všechno bylo mrtvé…

A právě v tento moment, kdy se zdálo, že všechno všecičko umřelo, se náhle stalo něco neuvěřitelného. Věřte či ne, ale bílý pěšec na a2 seskočil z šachovnice a mašíroval si to přímo ke spícímu Frantovi. Stoupl si před jeho nafukující se břich a zařval „stááááááávat“!

Co vám budu vyprávět, i malý pěšec (z pole a2) dokáže zařvat jako dospělý člověk, jenom ten hlas je poněkud jiný. Franta se sesypal pod stůl. Alois doširoka otevřel oči, spadla mu brada a jazyk se vyvalil ven. Všichni kolem se probudili…Hubert zaštěkal. Nastal zmatek. Až po chvíli se všichni vzpamatovali (Frantovi se nic nestalo, když spadl pod stůl, jenom se rozbrečel z nějakého pocitu provinění) a rozestoupili se kolem šachovnice s mluvícím (řvoucím) pěšcem. I pavouk Tečka se vzpamatoval a dokončil toliko důležitý přemisťovací manévr. Náhle všechno ožilo. Taky jak by ne

Chvíli všichni zírali na pěšce a2 a on na ně. Pan Kníže jak byl zmatený, se zeptal pěšce, jestli chce pivo. Pan Kalužka zase nezvykle tichým hlasem drmolil, že to nějak přebrali s tím alkoholem. Ostatní si začali zkoumat smysly, jestli fungují jak mají. Dokonce si někteří začali šahat na líce a čelo.

 „Tak zaprvé“ začal pěšec a2 „pivo nechci, ale děkuji moc, za druhé je tu strašná nuda a za třetí mluvím k vám já, pěšec zvaný Budlikuk a ještě za čtvrté dávejte na punťu bacha, aby mě náhodou nesežral, nerad bych se pak dral druhou stranou ven.“ Už tu byl Hubertův čenich, který byl neméně překvapen mluvícím pěšcem jako lidské osazenstvo. Pan Kalužka ho hned odtáhl a mrtvolným hlasem zašeptal „pardon, pane pěšáku kuku.“

„Vážení“ začal svoji řeč Budlikuk „takhle to nejde, takhle hrát šachy je zhovadilost. Vždyť jste odtáhli pár tahů a půl dne je pryč a ještě ani jediná figurka nebyla vyměněna. A zřejmě s vaší odvážnou hrou ani nebude, u velkého Šacha, vždyť to nejsou žádné šachy.“ Budlikuk se na chvíli odmlčel, aby si všechny prohlédl a pak spustil dále (během jeho hovoru poslouchající uznale pokyvovali). „Takže milý černobílý, nejdříve si vezmete šachové hodiny, které už tak dlouho spí v šuplíku. Nastavíte si každý půl hodinu na partii a pak hrrrrr do sebe. Jen se nebojte, bijte se jako Anand s Kramnikem. Nebo alespoň jako Topalov s Kamským.“ Pěšec se začal procházet po okraji stolu (dělaje takové pozoruhodné osmičky) a do toho mluvil: „takže milý černobílý, chceme (my šachové figurky) vidět pořádnou bitvu, rvačku jako cyp. Chceme vidět akci a napětí,  jednoduše chceme, aby se hrály šachy. Ok?“ A poslední slova byla evidentně namířena na aktéry utkání.

Franta souhlasil a Alois také, co jim také zbývalo. S pěšcem na a2 se (zásadně) nediskutuje. „Takže“ spustil spokojeně Budlikuk „já jdu zpět a hned se do toho pusťte.“ A tak se stalo.

Pan Kníže přinesl hodiny, nastavil 30minut pro každého. Po chvíli dohadování (ale kupodivu velmi krátkého na zdejší poměry) dal hodiny na jednu stranu a zmáčkl tlačítko. Na tahu byl Franta. Oba hráči ještě nějakou dobu divně koukali na všechny strany a hlavně pak na pěšáka na a2, toho vykuka Budlikuka. Budlikuk však stál na svém poli, nehybně, jako to dřevěný pěšec dokáže. A co ostatní štamgasti? Chvíli mlčeli jako hrob, ale po době určené ke vzpamatování si už dávali jednu slivovici za druhou, nejdřív na ten zázrak, pak na zdraví Budlikuka, pak na druhého Budlikuka (na b3), třetího atd. Inu byli to zdatní pijani, takže časem oslavili zdraví všech pěšců (ale snad budou, proboha, ti pěšci zticha). Samozřejmě i těch černých…

Pojďme tedy k partii. Už (naštěstí) zkráceně, neboť se odehrávala v neskutečně rychlém tempu:

Franta povzbuzen slovy malého pěšce zahrál nečekaně odvážně 14.Jf5 Alois kontroval tahem 14…Jf4. Tu přišlo mazané 15.g3, které donutilo Aloise se pořádně zamyslet (a že se mu nechtělo). Alois věděl, že po opičení by přišel o figuru, proto s velkou nechutí zahrál 15…Jxe2+ 16.Dxe2 s radostí sebral jezdce Franta, konečně už nebude opakování. Sice ještě Alois zadoufal po tahu 16…g6 v opičí strategii, ale Franta na ni nečekal, ustoupil jezdcem 17.Je3 a rychle stlačil tlačítko hodinek. Alois se tvářil nešťastně (byť tvář měl schovanou za dlaněmi), musí tvořit, hodil do sebe panáka slivovice a pustil se do díla. Rychle kmitající ručička sekund mu ostatně jiné možnosti nedávala. 17…Dd7 Frantovi se zdálo, jakoby na něj figurky volaly, ať se vrhne na Aloise. Posilněn alkoholem (a nejenom jim) se poprvé v životě rozhodl zaútočit! 18.f4 zahrál velmi rychle, čas proklatě chvatně běžel! Alois se zakabonil, nesnášel, když se na něj pěšáci rozběhli. Rozhodl se, že bude čekat, co Franta vymyslí a zahrál 18…Vae8 19.f5 g5. Zde se Alois uklidnil, blokované pozici měl rád. Zato Franta v duchu zuřil, útok velmi rychle skončil. Co teď? 20.a4 a5 Opět tah gusta Aloise. 21.h4 Franta ovládla neskutečná bojovnost, rozhodl se hrát tak zoufale odvážně, tolik dvojkroků pěšců! To nikdy před tím neudělal. Už chytal Alois pěšce h7 (že s ním půjde na h6), když tu převrhl panáka se slivovicí. Začal klít a utírat stůl, tu si všiml, že po tahu h6 by přišlo smrtelné Dh5! Úplně zbledl a po chvíli přemýšlení zahrál 21…Kh8 V tento moment měli oba soupeři již asi jenom deset minut do konce! I přihlížející začali cítit, že za chvíli dojde k velkému finále a šachovnici těsně obstoupili. 22.hxg5 Jxg5 Zde se Alois dlouho rozhodoval, ztratil další tři minuty. 23.Kg2 Franta vidí volný „h“ sloupec. 23…Vg8 Alois zase volný „g“ sloupec. 24.Vh1 Sd8 Mazaný tah, pomyslel si Franta, ten prevít chce dát dámu na g7. 25.g4 po pěti (!) minutách přemýšlení zahrál Franta tah pěšcem, po kolikáté už? V tento moment měli oba soupeři 5minut do konce. 25…Vg7 26.Vh5 V8e7 27.Vah1 Vef7 a nyní už to Alois s nervy  neudržel a zvolal „toto nikdy nemůžeš vyhrát“ a Franta zařval „a přece vyhraji „, zahrál 28.V1h4 a třískl do hodin, až ho Pan Kníže napomenul. 28…Kg8 „nevyhraje, nevyhraje“ velmi potichu drmolil připitý a rozklepaný Alois.  29.Jh3 protivný kůň, pomyslel si Franta. 29…Jxh3 30.Kxh3 De7 31.Kg3 Dd7 32.Kf3 De7 Nyní se pomalu začaly praporky zvedat. Takže nastalo zoufalé blicání. 34.Dh2 Dd7 35.V4h3 De7 36.g5 Zde už své nervy neudrželi oba hráči, Franta s řeznickým odhodláním se rozhodl soupeře rozpárat jako vepře. 36…fxg5 s hrozbou braní na f5, což Franta neviděl, ale omylem zahrál 37.Kg4, když si spletl krále s jezdcem. 37…Sf6 V tento moment měli oba hráči asi necelé tři minuty. Drama vrcholilo, člověk (s dobrým sluchem) by slyšel i špendlík spadnout. 38.Vh6 De7 Franta zatnul zuby a zahrál 39.Vg6, všiml si, že věž nejde vzít pěšcem, uvidí to Alois? 39…Vxg6 Alois věž vzal, ale brával figury tak, že nejdříve sebral ze šachovnice figuru co chtěl vzít a až pak na prázdné pole umístil figuru, která měla tu čest něco vzít. Zde se tak zamotal, že se mu podařilo sebrat věž věží. 40.fxg6 Sc8+ „šach“ zařval Alois a vypoulil oči. Franta na chvíli zbledl, ale všiml si, že může zahrát 41.Jf5 V tento moment měli oba hráči už jenom minutu do konce. Partie se změnila v zuřivé blicání. 41…hxg6 42.Vh6 gxf5+ 43.exf5 Sxf5+ 44.Kxf5 Dd7+ a zde zakřičel Alois nalomeným hlasem „mat!“, ale Franta se nedal, rychle zahrál 45.Kg6 a zařval „nikdy!“ Alois se zoufalstvím zahrál 45… De6 46.Kh5 oba hráči se zděšeně dívali na hodiny, která ručička spadne dříve. 46…Df5 47.Vg6+ Kf8 48.Kh6 Sg7+ 49.Kh7 Sf6+ 50.Kh6 Sg7+ a zde se zoufalstvím v hlase zvolal Alois: „tak vezmeš tu remízu nebo ne?“ A Franta ji vzal…V ten krátký moment se podíval na hodiny, na soupeře, na přihlížející a zastavil hodiny. Oba se na sebe chvilku dívali, bledí, rozklepaní, vyčerpaní a…nakonec si podali si ruce… Ta partie byla smírem mezi MATEM a PATEM.

Sotva si všichni oddychli a začali jeden před druhého hulákat, ozval se skřípot dveří. Tonda Bůčků utekl z osmého kruhu pekla a rychle si to hnal zpátky do ráje. „Tak co hoši, dělo se něco zajímavého?“ Nastalo chvíli ticho, všichni se podívali na hlavní autoritu a ta spustila: „ Tondo, kamaráde, odedneška se končí s mariášem a bude se hrát jenom šachy, vždyť jsme přece jenom Královo Pole“ a co řekl Pan Kníže, se také stalo, či snad stane. Netřeba říkat, že budou mít dobrého učitele, pěšce Budlikuka.