„Každý milovník útočného šachu musí mít Alexeje Širova rád. Přesto všechno jsem ho necelou hodinu rád neměl. Za více než čtvrtstoletí, co se s Alexejem v šachu pohybujeme,pochopitelně každý na zcela jiné úrovni, ta necelá hodina není mnoho. Bylo to před deseti lety, když v Praze probíhal hvězdný turnaj v rapid šachu hraný pod názvem Eurotel World Chess Trophy.
Je pět minut před zahájením kola a k hrací místnosti se v kvapíkovém tempu blíží vysoká, trochu klátivá postava. „To je Širov,“ ozývá se z hloučku šachové omladiny po mé pravici. Hned poté je spěchající velmistr obklopen několika podpisu chtivými mládežníky. Místo podpisu však velmistr nervózním potřásáním rukou a intenzivním kroucením hlavy své malé obdivovatele zahání do bezpečné vzdálenosti. „Nět, nět, nět,“ ozve se a Širov je pryč. Celé to jedno kolo jsem neměl Alexeje rád…“
Více o životě a šachové dráze velmistra Alexeje Širova se u příležitosti jeho čtyřicátých narozenin dočtete v příštím čísle Šachového týdeníku.
Napsat komentář